Srdcař Měska mění ČFL za předposlední tým z I. A třídy
Motorlet se po letech dočkal třetí ligy a vy mu po podzimu dáte nečekané vale. Co vás k tomu vedlo?
Posledního půl roku to byla docela hektika. Mám práci na plný úvazek, k tomu dodělávám vysokou školu, k tomu tréninky a třetí liga. Občas jsem létal sem a tam. Měl jsem pocit, že stíhám všechno a nic. Asi nejhorší pro mě bylo stíhat tréninky od půl šesté. To bylo pro mě brzy.
Takže šel třetiligový fotbal stranou...
Moje priority jsou práce a škola. O všem jsem přemýšlel a vyhodnotil si to, že bych se zbytečně honil. Minimálně na půl roku jsem se proto rozhodl odejít z Motorletu do týmu 1999 Praha.
Proč zrovna na půl roku?
To souvisí s vysokou školou. FSV jsem kompletně dodělal, na ekonomce mi chybí poslední semestr a státnice. Pak se uvidí, co bude dál. Fotbal mě pořád hodně baví, trápilo mě to dojíždění na tréninky, které byly od půl šesté a šly těžko skloubit s prací a školou. Jsem ale moc rád, že jsem si zkusil zahrát třetí ligu.
Zníte nadšeně, přesto se teď se soutěží dobrovolně loučíte. S jakými pocity?
Bylo to skvělý. Ale jsem soudný. Bez tréninků to hrát prostě nejde. A já trénuji rád, to je o mně známo. A právě proto jdu do 1999 Praha. Tady se trénuje od sedmi, od osmi hodin, což mi vyhovuje.
Přemlouvali vás v klubu, ať se ještě na těch půl roku kousnete a zůstanete?
Ne, ne. Nikdo mě nepřemlouval, spíš pochopili tu mojí situaci, kdy jsem to opravdu všechno těžko stíhal. Fotbal ale určitě chci hrát dál a bavit se jím.
Třeba stačilo poskočit do béčka. Staví nový tým s pár zkušenými hráči. Tohle nebylo ve hře?
Tady byla jediná věc, oni trénují taky od půl šesté a byl by to vlastně stejný problém, jako jsem měl u áčka. A chodit jen na zápasy? Vždyť jsou v béčku mladší kluci, šikovní. Nemyslím si, že by to bylo dobré řešení, protože bych zabíral místo někomu, kdo odmaká všechny tréninky. Ty bych nestíhal.
Takže to u vás vyhrál odchod do 1999 Praha. Je výhodou, že nemusíte měnit prostředí, protože klub má zázemí právě na Motorletu, že?
1999 je tam taky doma. (usměje se) Když jsem tam šel poprvé na trénink, spletl jsem si strany a šel do kabiny áčka Motorletu. Zatočil jsem prostě automaticky a bylo to na špatnou stranu. Pořád potkávám známé lidi z áčka, béčka, pana Kuberta, občas taky slyším nějakou humornou poznámku. Klukům vždycky říkám, že se na ně budu chodit koukat a fandit jim.
Do nového klubu vás podle všeho ale přivábili kamarádi a „staří“ známí z Jinonic...
Jsou tam kluci, které dlouho znám. Je tam můj bývalý trenér Suchánek, klíčovým hráčem je David Eppert. Líbilo se mi, jak to všechno prožívají, mají skvělou partu.
Ono je pak skoro logické, když si to dáte všechno dohromady, že srdcaři z Motorletu jdou právě do 1999 Praha, ne?
Asi je to pravda. Třeba jsem četl, že by do 1999 chtěl v budoucnu přijít i Mácha (Jiří Machurka), tak doufám, že se to splní a ještě se spolu fotbalově potkáme. Provázanost s Motorletem a starou partou tam určitě je. 1999 Praha je super řešení.
Říkáte super řešení, ale pohled na tabulku mluví jasně. Čeká vás boj o záchranu, je to výzva?
Vím, že jsme dole. To ale při mém rozhodování nebylo to hlavní. Pochopitelně doufám, že se zachráníme, udělám pro to všechno. Snad nikdy jsem nesestoupil a doufám, že to tak zůstane.
Však vás také brali jako trumf v boji o záchranu. Vnímáte to tak?
Pod tlakem se kvůli tomu necítím a jako trumf se nepovažuji.
Čekají se od vás góly. Od prvního utkání vám to tam padá, takže není co řešit, musíte záchranu novému týmu vystřílet...
Dal jsem za zimu sedm gólů, ale dobře vím, že jich mělo být daleko víc, spoustu šancí jsem zahodil nebo nedotáhl.
Mluvil jste o nabitém programu. Teď se vám jistě trochu uleví. Najdete více času i na svojí oblíbenou chalupu? Když se zachráníte, nepozvete tým, abyste tam oslavili záchranu?
Snažím se tam jezdit co nejčastěji. V tomhle byla třetí liga ideální, měli jsme hodně soupeřů z jihu Čech a okolí. A co se týče té oslavy. Určitě by to mohla být varianta pro případné oslavy, nejdříve se ale musíme zachránit.