Chci pomoci Zličínu do přeboru, říká kanonýr Vašut. Pod vedením otce mu to střílí
Hrál jste ve vyšších soutěžích. Byl jste v divizi na Přední Kopanině, v divizních Velvarech i třetiligovém Litoměřicku. Přemýšlel jste o tom, proč jste se nikde neuchytil na delší čas a vždycky se vrátil za tátou?
Na to se složitě odpovídá. Co se týče Přední Kopaniny, tak tam jsem šel ze Zbraslavi, protože jsem si chtěl polepšit. Litoměřicko byla třetí liga, to byla velká zkušenost, která mi po všech stránkách vážně hodně dala. A pak tam byly Velvary. Byl jsem nejlepší střelec, dal jsem devět gólů, a stejně jsem pravidelně nehrál. Ty důvody, proč to všechno trvalo kratší dobu, jsou různé. Někde třeba ani nebyla taková parta, nesedlo mi to, a tak jsem šel pryč. Ale tomu je teď konec.
Chápu to správně, že tedy žádné laso z vyšší soutěže nesviští a vy zůstanete na Zličíně?
Je pravda, že jsem kluby docela často měnil, přibylo mi pár roků, teď už to taky z mojí strany není jen o fotbale. Mám přítelkyni, práci, kdybych hrál vyšší soutěže, bylo by to všechno daleko náročnější. Nechci říct, že už si nikdy nezahraji vyšší soutěž, ale teď nemám v plánu někam odcházet a chci pomoci Zličínu k postupu. Takže vidíte, vyšší soutěž si chci zahrát se Zličínem.
K vybudování pozice nejlepšího střelce vám stačilo jedenáct zápasů. Co na těch svých 15 zásahů říkáte?
Spokojený asi můžu být, ale cítím, že mám na víc. Měl jsem svalové problémy, mnohokrát jsem neodehrál celé utkání, nebo nastupoval se sebezapřením. Kdybych byl stoprocentně fit, tak bylo těch nastřílených gólů určitě víc.
Zase máte metu pro jarní část soutěže. Povede se přidat dalších patnáct zásahů?
Když budu fit, tak věřím, že zase třeba patnáct gólů dám. Ale jednoduché to nebude. Soupeři nejsou hloupí, sledují, kdo dává góly, takže mě budou víc hlídat. I když jsem ale na Zličíně nebyl, tak kluci dokázali vyhrávat, takže to není jen o mně. Věřím, že nám bude dařit i dál.
Takže máte jako hlavní cíl pomoci Zličínu k návratu do přeboru?
Určitě ano. To je cíl celého klubu. Nic jiného pro nás v téhle sezoně neexistuje. Je jasné, že na nás budou soupeři připravení, hodně bude záležet na tom, jak na tom bude který tým po zdravotní stránce. Tady v I. A třídě vám vypadnou kvůli zranění nebo práci tři hráči a hned je všechno jinak.
Byl právě táta tou osobou, která vás získala na Zličín?
Samozřejmě hrálo roli, že tam trénuje. Já jsem byl na nějakých zápasech podívat a líbilo se mi, jak klub pracuje. Jen jsem si říkal, že potřebují dávat góly, takže to nakonec skončilo dohodou. Poznal jsem, že je v klubu skvělá parta, jsou tu výborné tréninkové podmínky, to jsme třeba v divizi ve Velvarech neměli. Všechno šlape jak má a já jsem spokojený.
Cítím z vašeho hlasu nadšení. Přitom synové trenérů si často postesknou, že je na ně otec přísnější. Dává vám víc zabrat?
Samozřejmě mi nic neodpustí, ale to je dobře. Já sám si dávám záležet, abych všechno odmakal, už patřím mezi zkušenější hráče a musím jít příkladem. Myslím, že je táta férovej. Když není s něčím spokojený, klidně to schytám i před týmem. A pak doma klidně ještě jednou. (směje se)
Když máte zkušenosti z vyšších soutěží, přidáváte si v tréninku, nebo vám stačí zátěž z I. A třídy?
Teď když mám třeba dvakrát v týdnu flexibilní pracovní dobu, tak jdu ještě do haly. A samozřejmě si zajdu i sám zaběhat. Ale že bych dostával nějaké speciální tréninkové plány, to ne. Měl jsem i teď nabídky z vyšších soutěží, rozhodl jsem se ale zůstat a pomoci Zličínu. Takže chci být co nejlépe na jaro připravený, aby to s tím přeborem klaplo.