Deset zápasů = deset porážek. Radujeme se z maličkostí, ale jdeme nahoru, říká kouč Hrdlořez

Co se v létě stalo, že jste čekal, že situace může být ještě horší?
Měli jsme obavy, abychom nedostávali ještě větší příděly. Klub se rozhodl v létě udělat radikální změnu. Byla u nás celá řada kluků, co třeba chodili jen na zápasy, a ti z klubu odešli. Situace byla vážná, tým byl i bez vedení, tak jsme zvažovali, co bude. Přišlo nám ale zbabělé, kdybychom sezonu vzdali. Tak jsme se ujali vedení áčka, béčka i dorostu a prostě bojujeme. Tvoří se nový tým, neměli jsme proto nijak přehnaná očekávání.

No, ale deset porážek a to skóre...
My jsme věděli, že sáhnout k přestavbě týmu v létě, kdy vás tlačí čas, chce odvahu, že nás čeká dobrodružství, kdy se týmu nemusí dařit, bude prohrávat. Stejně jsme do toho ale šli. Do áčka se snažíme zapojovat mladé kluky z dorostu. Někteří už v minulé sezoně naskakovali za béčko. Někdo si řekne, že hráli jen třetí třídu, ale je na nich vidět pokrok. I další mladí kluci si zvykají na A třídu. I když se to někomu může zdát divné, opravdu jsem viděl, že se herně zvedáme. Samozřejmě, že výsledkově je to strašné, to nemůžu říct nic jiného. Ale herně tam posun vidět byl.

Slyšel jsem, že jste se rozhodli pro tuhle cestu, i když byly prostředky koupit nějaké hráče. Proč jste zvolili jiný směr?
Máme hodně kluků posledním rokem v dorostu. Tak jsme do toho prostě šli a hrajeme A třídu. Mladé kluky zapojujeme, ale zároveň se snažíme, aby třeba v jeden den nehráli za áčko i za dorost. Oni by to zvládli, někteří to i zvládli, ale nechceme je do ničeho tlačit a zvyšovat třeba i riziko zranění. Těch i tak máme dost. No a že jsme nešli cestou nákupů hráčů? Když to řeknu natvrdo, proč kupovat nějaké žoldáky, co jim budeme dávat peníze? Ano, nějaké peníze máme za hráče, co odešli, ale jdeme jinou cestou. Hodně dbáme také na lidskou stránku kluků, kteří k nám přicházejí. Hráčů jsme přivedli dost. Dá se říct, že nezůstal kámen na kameni a začínáme od píky.

Jedním z příchozích je i Jaroslav Dolejš, pro kterého jsou Hrdlořezy 54. angažmá v kariéře. Čím vás zaujal?
Zaujal nás svým přístupem k fotbalu, má zkušenosti. Dohodli jsme se, že přijde a zkusí si s námi zatrénovat. Když jsem slyšel, jak nahlíží na fotbal, tak jsem si v dobrém říkal, že jsme do fotbalu stejní magoři. (směje se) Řekl jsem mu, že od něj nečekám, že bude rozhodovat zápasy. Je skvělé, když na mladé kluky mluví, oni vidí, jak se chová, jak fotbal vnímá. Je to škola.

Jen kdyby ho nebrzdila zranění, že?
To je pravda, skoro to až vypadá, že je to v tomhle směru pro něj nějaké zakleté. Myslím, že kdyby byl v pořádku, tak by nám pomohl ještě víc. Naposledy už naskočil do zápasu, hodně jsme k utkání v Počernicích vzhlíželi, že by to mohlo být z naší strany zase lepší. Ale soupeř potrestal naší chybu, udělal ji kluk, co je jindy oporou. A dopadlo to tak, že jsme zápas ztratili. Je vidět i to, že máme zraněné v útoku i v záloze. Ale znovu opakuji, cítím, že si tým sedal a zlepšovalo se to.

Z vašeho hlasu pořád cítím odhodlání všechno zlomit. Má na tom podíl i víra, že se Hrdlořezy zvednou po nástupu dorostenců v příští sezoně?
Věřím, že i kdyby se v téhle sezoně spadlo, tak se v příští sezoně promění ve stádo vlčáků. Víme, že některé kluby nečekají a chtějí výsledky hned. Jsme s nimi vlastně odmalička. U nás ale kluci vědí, že jdeme postupnými kroky a věřím, že bychom si A třídu vykopali zpátky. Třeba ne hned, ale například za dva roky. Na tyhle úvahy je ovšem brzy.

Jak při té sérii porážek dokážete do týmu pumpovat elán do dalších utkání?
My klukům prostě říkáme, aby se nekoukali na tabulku, ale na to, jak hrajeme. Při těch změnách nikdo neměl přehnaná očekávání, šli jsme do těžké soutěže s novým týmem. Bojujeme a snažíme se zlepšovat, snažím se hráče přesvědčit, aby se radovali z maličkostí, co se nám povedou. Na nich se dá stavět. Pro mě je důležité, když vidím, že kluci chtějí, makají.

A jak těžké chvíle koušete vy?
Když prohrajeme zápas, tak nás to samozřejmě mrzí. Ale vzhledem k tomu, že funguji u áčka, béčka i dorostu, tak na nějaké velké zklamání není čas, protože následuje další zápas. Víte, trénovat tým, který pořád vyhrává, to je legrace. My nemáme co ztratit, snažíme se zlepšovat. Naskakují mladí kluci, kteří jsou nadšení. Zkušenější hráči áčka taky nejsou nějaké ořezávátka. Soupeři opravdu museli něco ukázat, když nás chtěli porazit.

Ale na bodovém kontě máte stále nulu. Straší vás?
Samozřejmě bychom se jí chtěli zbavit, to je jasné. Ale přiznejme si, že soupeři jsou prostě kvalitnější. Dlouho jsme nemohli vstřelit ani gól. V koncovce jsme se trápili, ale tam už jsme to naštěstí zlomili a máme i šance. Třeba v Ďáblicích, kde jsme prohráli 0:1, jsme v úplném závěru nedali dvě tutovky. Ano, možná jsme měli před tím i štěstí, ale na konci jsme mohli dosáhnout na bod a té nuly bychom se zbavili. Nedá se nic dělat, musíme si počkat na to, až se zase bude hrát.

Tréninky se zastavily, jak je to s přípravou?
Společné tréninky jsme zastavili. Ale kluci dostali nějaké pokyny a připravují se individuálně. Pochopitelně se můžeme přes aplikaci podívat, jak to plní. Věřím, že si jdou zaběhat. Sice by třeba mohli jet na kole, ale ničemu by nepomohli. Až se pak sejdeme a všechno se rozjede, bylo by to velmi rychle vidět, kdyby se někdo třeba po patnácti minutách zadýchával. Bylo by jasné, že k tomu nepřistoupil tak, jak se čekalo. Chceme být na další zápasy co nejlépe připravení.

Vidíte a já jsem si říkal, že přijde řeč na to, jak vám přijde vhod to, že se teď nehraje a možná si budete přát, aby už se v soutěži nepokračovalo a Hrdlořezy se zachránily. Co vy na to?
Sice si neumím pořádně představit, jak a kdy se to bude dohrávat, protože nemáme umělku. Tak nevím, jak by se to všechno stihlo. Ale pochopitelně si přejeme, aby se hrálo. Aby nikdo nemohl říct, že jsme se zachránili kvůli tomu, že by se soutěž nedohrála. Samozřejmě, zdraví všech je na prvním místě. Ale chceme, aby se hrálo, až to půjde. Na zimu jsme dokonce měli v plánu soustředění. Cíl je udělat maximum, abychom se zvedli. A věřím, že se budeme dál lepšit.

Očima Jaroslava Dolejše, Hrdlořezy jsou jeho 54. štací v kariéře

„Hrál jsem v Kolumbii, Polsku, Německu a v létě jsem odešel do Rakouska. Ale po dvou měsících začal problém s covidem. Po Pražácích vyžadovali test, tak jsem se mezi řečí v Praze zmínil kamarádovi, kouči Čakovic Michalu Babkovi, zda o něčem neví. A on hned, že Hrdlořezy, to by byl tým pro tebe. Stačilo pět minut s koučem Liškou a hned jsem věděl, že je to férovej chlap, po dvou trénincích se udělal transfer a já se těšil na zápas se Štěrboholy. Jenže jsem si na posledním tréninku udělal únavovou zlomeninu nártní kůstky. A místo zápasu mě čekala pauza. Zkusil jsem poločas v Počernicích, ale ještě to cítím. Teď mi přijde vhod ta pauza, abych byl fit. Věřím, že se zvedneme. Do konce podzimu máme ještě pět utkání, musí se odmakat každý trénink. Pořád se pracuje, spoluhráči kvalitu mají, jen tam je teď i trošku deka. Já to znám z působení v dresu Bílé Hory. Chce to chytit s nějakým zápasem. Hlavní trenér Liška je obrovsky pozitivní člověk a přenáší to na všechny v klubu.“