Nebušický kanonýr Shabalin nechtěl připustit, aby tým MSM slavil postup. Výš chceme i my, musíme skončit druzí, říká
Jak vypadal šlágr vašima očima přímo ze hřiště, sluší mu remíza?
Hrál se kombinační fotbal, myslím, že na I. B třídu to byl hodně kvalitní zápas. Věděli jsme samozřejmě o tom, že MSM má šikovné hráče. Řekl bych, že remíza je nakonec asi spravedlivým výsledkem.
Určitě jste ale chtěli vyhrát a oplatit soupeři podzimní porážku 0:5, že?
V závěru, kdy hrál soupeř o deseti, tak jsme asi měli více šancí. Ale už jsme tam rozhodující branku nedotlačili. Konečnou remízu ale bereme. Samozřejmě, že by se nám do tabulky více hodily tři body, bod pro nás zase tak moc neřeší.
Ztrácíte deset bodů na první místo, to už bude složité stáhnout, co?
Myslím, že o první místo už MSM nikdo nepřipraví. My bychom se samozřejmě chtěli také posunout do vyšší soutěže, takže musíme uhrát zbylé zápasy tak, abychom uhájili na konci druhé místo. Už nesmíme ztrácet body.
Věřili jste, že budete první příčce blíže?
Já soutěž, jakou je I.B třída, hraju poprvé, spadli jsme do ní. Neměl jsem přesný přehled, jaká bude kvalita soupeřů. Každopádně jsme všichni po sestupu zůstali, nikdo neodešel a měli jsme jediný cíl, abychom se hned po roce vrátili zase do I. A třídy.
Hodně tomu pomáháte vy svými góly. Na kontě už jich máte jednatřicet, kde se to ve vás vzalo?
I mě samotného to překvapilo, jak to tam padá. Vysvětlení je v určitém směru jednoduché. Hraji první rok útočníka, jinak jsem hrál spíš v záloze, nebo z křídla. A to v Nebušicích hraju šestou sezonu. Asi trenéra přesvědčilo to, když mě dal do útoku na konci minulé sezony a hned jsem dal hattrick. A taky pomohlo, že k nám přišel z Přední Kopaniny do zálohy Hollmotz, což je hodně kvalitní hráč. Tak už mě prostě trenér v útoku nechal.
Cítíte, že se vám obránci soupeře na jaře více věnují?
To tedy ano, myslím, že mě hlídají v každém utkání dva. Aspoň mají další kluci více prostoru, aby se prosadili.
Vy jste se ale stejně prosadil…
Měl jsem radost, protože se mi v předchozích dvou zápasů gólově nedařilo, tak mě potěšilo, že jsem se zase trefil.
Šestnáct branek má ještě váš spoluhráč Macej, nastříleli jste dohromady polovinu branek týmu…
To je náš penaltista. (směje se) Ale padá to tam i dalším klukům.
Proč někdy také nejdete na penalty vy?
Já penalty neumím, tak na ně nechodím. (směje se)
Trefil jste se z trestného kopu. Takže odvaha vám nechybí.
Já na něj ale jdu až ve chvíli, až to klukům nevyjde. Pak si ho vyzkouším já. (směje se) Já jsem s tímhle, jak hrajeme, spokojený. Předvádíme útočný fotbal, mohu využít svoji rychlost, sedí mi to.
Narodil jste se v Moskvě, měl jste v utkání proti MSM o motivaci navíc?
V Česku jsem už dvanáct let, o speciální motivaci bych určitě nemluvil. S hráči soupeře jsem se pozdravil, pobavili jsme se, jak jsou spokojení. Tam je zajímavá jedna věc, že nám nejdříve říkali, že do vyšší soutěže nemohou postoupit, tak jsme si říkali, že bude stačit, když skončíme do třetího místa. Jenže teď vyšlo najevo, že postoupit mohou, tak musíme skončit druzí. Každopádně má soupeř dobrý tým plný mladých a šikovných hráčů.
Když máte na kontě už přes třicet branek, neposunete se po sezoně ještě do vyšší soutěže? Co třeba Pražská teplárenská přebor?
Jak jsem říkal, v Nebušicích jsem šestou sezonu a nejvýše jsem byl v I. A třídě. Žádnou nabídku jsem nedostal, tak uvidíme.
Třeba pomůže i tento rozhovor, fotograf vás chválil, že jste běžel slavit přímo k němu.
Na naše zápasy moc fotografové nechodí, tak jsem toho chtěl využít. (směje se) Jestli mi to pomůže k nějaké nabídce, to vážně nevím. Co ale vím jistě, že se tady po rozhovoru určitě přihlásí náš pokladník a bude chtít příspěvek do kasy. (směje se)