Třeboradický hrdina spěchal po zápase na nealko, slavil zlaté body. Skoro jsme zapomněli pokřik, smál se Jurčík

Co se s Třeboradicemi dělo, že se nevedlo?
V některých zápasech jsme vedli, ale srazil nás inkasovaný gól, a to tak, že jsme pak dostali tři, čtyři nebo i šest branek. Teď jsme to zlomili a strašně se nám ulevilo. Věřím, že se to změní i v našich hlavách.

Bylo to tedy s přibývající sérií neúspěchů i o hlavě?
Je to tak. V mysli mám celou řadu utkání, kdy jsme vedli. Třeba s Motorletem B, Kolovraty, a vždycky nás zlomil inkasovaný gól. Najednou jsme byli všude a nikde. A neskončilo to proto o gól, ale porážky byly výraznější. Věřím, že teď se to zlomí a už zase půjdeme za vítězstvími.

Vaše trefa vypadala nakonec jednoduše. Zdálo se, že na vás bránící hráči trochu zapomněli. Bylo to tak?
Nevím. Hlídal jsem si penaltu, protože vím, že Kluge (Klouček) to nejvíc kope na zadní tyč. Takže jsem byl připravený, že půjdu na zadní a ten hráč Královic se se mnou nechytil. A důležitý moment byl, že jejich brankář centr podběhl a jen promáchl. Rázem jsem tam byl sám. Při zakončení jsem zavřel oči a doufal, že trefím branku.

Takže jste šli opět do vedení, ale tentokrát jste ho udrželi. Věřili jste si víc, protože ani Královice nejsou herně a výsledkově v pohodě?
Už asi pátý zápas za sebou jsme si říkali, že teď už to opravdu musíme zlomit. A tady už jsme opravdu museli. Věděli jsme o tom, že Královice na tom také nejsou dobře. Formou na tom byly snad ještě hůř než my, takže jsme to fakt museli zlomit. Nic podobného, jako byla ta naše série, jsem ještě nezažil a doufám, že už ani nezažiju. Spíš jsem byl zvyklý, že bojujeme s kluky o první místo, nebo hrajeme v první pětce. A najednou jsme byli v situaci, kdy se potřebujeme zachraňovat.

Byl fakt, že zase vedete a chcete náskok uhlídat, tématem i v poločasové pauze?
V hlavách jsme to měli, že zase vedeme. Ale řekli jsme si, že druhý poločas musí vypadat jinak než ty naše předchozí. A povedlo se. Troufnu si říct, že až na nějaké centry tam Královice směrem dopředu nic neměly.

Ale pořád to bylo o gól, stačila jedna chyba, náhodný odraz...
Nejhorší okamžik asi přišel v devadesáté minutě, kdy hosté kopali roh a byl dobře zahraný. Tam jsem to naštěstí odhlavičkoval, ale stejně se dostal k hlavičce gólman soupeře. Naštěstí neměla razanci. My jsme ale pak mohli dát pojistku do prázdné branky, ale ani to se nepovedlo. Nevadí, jsou to pro nás stejně neskutečné tři zlaté body. Doufám, že si teď půjdeme pro další vítězství.

Po závěrečném hvizdu jste spěchal do klubové restaurace. To jste tam měl za gól připravenou nějakou odměnu, nebo jste si už šel něco objednat? Prozradíte, co se dělo?
Hned jsem si dal nealko. Měl jsem ohromnou žízeň. Už jsem odpadal, byl jsem rád, že se pískl konec a že si můžeme konečně zařvat. Od poslední výhry už to bylo dlouho, skoro jsme zapomněli pokřik, hledali jsme slova. (směje se) Jsem rád, že jsme si zase zařvali. Doufám, že to do konce první poloviny sezony stihneme aspoň ještě jednou.