Recept na úspěch? Angažujte Jeřábka, shodují se osobnosti. Trenér Újezdu Praha 4 slaví šedesátiny

Prvním gratulantem budiž Zdeněk Krampera, prezident Újezdu Praha 4, kterého s Jeřábkem pojí dlouholeté přátelství. „Pamatuji si dobře na rok 1987, kdy přišel Karel do Újezdu jako útočník, posila. Byl rychlý a gólový,“ vzpomínal Krampera na 35 let staré události.

Po konci hráčské kariéry se Jeřábek posunul na lavičku do pozice kouče a zamířil i do vyšších soutěží. A úspěšný byl snad všude, kam přišel. „Vůbec se tomu nedivím. Karel není trenér, co si zápas odstojí a když se prohraje, tak pokrčí rameny s tím, že se za týden hraje zase. On je do toho zapálenej, je to komplexní osobnost. Takových trenérů moc není,“ chrlil na kouče chválu šéf Újezdu Praha 4.

Proto asi není divu, že když se před lety chystal Újezd Praha 4 fotbalově nadechnout, byl Karel Jeřábek první volbou. V tomhle případě nešlo pochopitelně jen o sport, oba muže pojí přátelství, mají stejný náhled na život a třeba i styl humoru. „Všechno tady dokázal změnit a dostal klub na jiný level, vystřelil nás do vyšších pater,“ neváhal s hodnocením Krampera.

S příchodem Jeřábka do klubu začala hráčská obměna, kouč prý dobře věděl, co musí nastat, aby přišel zlom k lepšímu. „Moc přemýšlel a přemýšlí, jak to má vypadat, který hráč se mu bude hodit do systému, jaký chce hrát. Hrajeme sice amatérskou soutěž, ale on k tomu přistupuje profesionálně, soupeře má přečtené, klukům pojmenuje, odkud hrozí nebezpečí,“ naznačil Krampera, jakou oporu má jeho klub na lavičce.

Kouzlo úspěchu tkví nejspíš i v tom, že trenér Jeřábek extrémně nerad prohrává. Kdykoliv. S porážkou jako kdyby měl přijít konec světa. „Když se to stane a my prohrajeme, vždycky to vypadá tak, že máme mít pro trenéra připravený provaz. Říkáme mu, že strom si ale musí najít sám,“ smál se Krampera a jen potvrdil, jak moc trenér přeborového celku zápasy prožívá a prohra jej rozhodí tak, že mu není vůbec do řeči. V tu chvíli přemýšlí jen o tom, co bylo špatně.

I proto šéf Újezdu Praha 4 věří, že na jaře moc podobných chvilek nezažije. Tým se bude prát o první místo přeborové tabulky s Duklou JM. „Moc bych mu přál, aby dostal dodatečný dárek k šedesátinám v podobě prvního místa. Vlastně by to byl dárek pro nás všechny. Karlovi přeju hodně zdraví a chci ho upozornit, že tou jeho šedesátkou život nekončí. Jedeme dál,“ burcoval na dálku kamaráda a kouče v jedné osobě.

Neopomněl také zmínit jméno Františka Peřiny, Jeřábkova dlouholetého trenérského parťáka a současného kouče třetiligové Admiry, který vyznává stejnou trenérskou filozofii.

A právě Peřina je druhým fotbalovým gratulantem. Stojí si za tím, že je jeho kamarád nejúspěšnějším trenérem v hlavním městě, a to minimálně v posledních dvaceti letech. „Kam přišel, byl úspěšný. Vyhrál s týmy A třídu, přebor, divizi. Dokázal to opakovaně, minimem bylo, že hrál jeho tým nahoře, takže ty úspěchy nejsou náhoda. Je to o parník nejúspěšnější trenér,“ vypálil bez rozmýšlení s tím, že by si dovedl svého kamaráda představit i na lavičce nějakého celku z nejvyšších soutěží a věří, že by zmíněná spolupráce dopadla úspěchem.

Po boku trenérského parťáka strávil osm sezon, v kontaktu jsou ale stále. „Kanceláře máme pět minut od sebe, když se nepotkáme, tak si určitě zavoláme. Jsme hodně podobné povahy, nejen fotbalově,“ naznačil, že kromě společného působení si duo má co říct i v životě.

Peřina si dobře uvědomuje, jak moc vydělal na tom, že stál po boku svého kamaráda na trenérské lavičce. „Fakt jsem se toho od něj hodně naučil,“ přiznal. „Třeba to, že se musím přestat na fotbal koukat jako hráč, ale musím ho vidět jako trenér. Pak je fotbal úplně jinej.“

I když to všechno vypadá jako ideální souznění dvou fotbalových nadšenců, Peřina se netají tím, že se oba muži názorově rozcházeli. V roli asistenta hlavnímu kouči oponoval. „Nakonec musím Karlovi dát za pravdu, měl ji ve většině případů. A musím říct, že pořád čerpám z jeho školy. Když jsem v úzkých, často si vzpomenu, co by v takové chvíli udělal on,“ vyznal se trenér třetiligového týmu.

I když se má při významném jubileu přát oslavenci, Peřina odtajnil jedno svoje přání. „Chtěl bych se s Karlem ještě jednou potkat. Buď při společném angažmá, nebo aspoň v jedné soutěži, abychom proti sobě stáli jako soupeři,“ prozradil. „Ale samozřejmě nevím, zda by to chtěl i on,“ usmál se.

Třetím do party gratulantů byl vybrán stoper Martin Daňhel, jenž tvrdí muziku v zadních řadách Újezdu Praha 4 a pod vedením Karla Jeřábka hrál i na předchozích štacích. „Zrovna jsem se na to koukal, že jsme fotbalově spolu už šestnáct let. Známe se ale ještě déle, z Měcholup,“ usmála se opora druhého týmu Pražská teplárenská přeboru. První společné angažmá bylo v sezoně 2005/06 v Meteoru.

Symbióza mezi trenérem a hráčem funguje skvěle. „Když přijde nabídka, abych šel do týmu, který vede, většinou jdu. Zvykl jsem si na jeho styl trénování, známe se nazpaměť. Navíc, kde je trenér Jeřábek, tam se vyhrává. Je to vítězný typ a dokáže to vštípit hráčům, dostat to do nich,“ poznamenal fotbalista s přezdívkou Gazza.

Jedním dechem připomíná, že když Jeřábkův tým vyhraje zápas, je v kabině sranda, když se prohraje, dokáže to dát trenér najevo. „Celý týden je bez nálady. On hodně dbá na to, aby v jeho týmu klapalo nejen na hřišti, ale byla i skvělá parta. I proto je určitě tak úspěšný,“ naznačil, kde Jeřábek našel klíč k úspěchu.

Jeho cesty s trenérem oslavencem se v některých momentech rozešly, obránce ale z dálky stejně sledoval, jak si Jeřábkův tým vede. „Nešel jsem s ním třeba do Vršovic, přitom mi taky volal. Tam musím přiznat, že mě překvapil nejvíce. Šel tam zachránit soutěž a oni to nakonec vyhráli. To byl majstrštyk,“ usmál se fotbalista.

Obdivuhodné je pochopitelně i tažení s Újezdem Praha 4. Tým dovedl k triumfu v nejvyšší pražské soutěži a vlastně o něj hraje Jeřábkovo mužstvo každý rok. Jinak tomu nebude ani v této sezoně. „Kdyby se to povedlo vyhrát, byla by to pecka a krásný dodatečný dárek pro trenéra i pro nás všechny. Víme, že je to už asi jen mezi námi a Duklou, porveme se o to,“ slíbil na dálku Daňhel.

Možná tak velký fotbalový dárek na oslavence Karla Jeřábka bude čekat za pár měsíců a v kabině Újezdu Praha 4 se bude znovu slavit. „Teď nějaká malá oslava s týmem taky bude, ale kdyby se povedlo soutěž vyhrát, to by teprve bylo,“ zakončil narozeninové povídání s optimismem Daňhel.