Penaltový král Staněk si užívá ofenzivní manévry Královic. Recept na pokutové kopy neprozradil

Kopali jste šest penalt. Čím to, že jich bylo tolik?
Penalt bylo docela dost, až jsem byl překvapený. Ono je to asi dané tím, jak ofenzivně hrají Královice. Snažíme se vytvořit si tlak, chodíme do vápna, dovolíme si jeden na jednoho, a když si soupeř pomůže faulem, je z toho penalta. Dost se do těch situací ve vápně dostáváme, útočí nás hodně a pak to dopadá tak, že i docela dost branek dostáváme.

Takže naplňujete heslo, které hlásá Petr Švancara, že kdo se vrací, nevěří brankáři?
(směje se) Tak samozřejmě je to sranda, i já ho používám. Do ofenzivy nás chodí hodně, dost vyjíždíme, pak přijde nějaká chyba a soupeř třeba trestá. Dáváme dost gólů a taky hodně inkasujeme...

Máte v týmu řadu střelců, čím to, že jste dostal na většinu penalt důvěru právě vy?
Začalo to v prvním kole. Tam mohl dát Jamie Pospíšil hattrick, tak jsem mu říkal, jestli chce jít na penaltu on. Ale řekl mi, ať jdu sám, že on byl faulovaný. Tak jsem zkoušel Pepu Marka, ale nějak se na to necítil, tak jsem se k tomu postavil a dal gól.

Jste odjakživa penaltový exekutor?
Většinou jsem to tak míval, ale že bych se třeba o penaltu s někým hádal, to určitě ne. Míč si automaticky neberu. Když se cítím na hřišti dobře a daří se mi, tak na penaltu klidně jdu, a to s klidnou hlavou.

Opravdu?
Samozřejmě třeba hned v prvním kole téhle sezony, když to bylo úplně na konci za nerozhodného stavu, tak to v hlavě máte. Šel jsem na penaltu s tím, že ji kopnu nahoru, ale že to půjde až takhle pod břevno, to i mě překvapilo. (směje se)

Trénujete penalty?
Na tréninku jich dáte dvacet z dvaceti, to je něco jiného než při zápase. Tam je to něco úplně jiného.

Máte vždy vybrané místo, nebo reagujete na gólmana?
Většinou se mi povede poslat gólmana na druhou stranu, ale jaký na to mám recept, to bych nerad prozrazoval. Vychází to, ale jednou jsem na podzim penaltu nedal a pěkně mě to štve. Netrefil jsem totiž branku. Kdyby mi penaltu brankář chytil, tak si řeknu dobrý, ale netrefit bránu... Mrzelo mě to hodně kvůli týmu, protože jsme mohli vyhrát.

Celkem jste dal šest branek, čekal jste, že to bude v přeboru jednodušší a dáte gólů víc?
Se šesti góly jsem docela spokojený, je to přece jenom moje první sezona v novém týmu. Trochu se člověk vždycky bojí, jak se v novém klubu prosadí, jak mu to půjde. K těm šesti gólům mi pomohl herní styl Královic a samozřejmě i ty penalty. Máme rádi balon a jdeme do zakončení, to je hra, jakou mám rád.

Do Královic jste se dostal ze třetí ligy, jaký dojem na vás udělaly?
Já jsem nešel z áčka Lokády, spíš jsem byl v rezervě, takže jsem si ohledně soutěží polepšil. Navíc bylo po těch dvou nedohraných sezonách kvůli covidu. Byl jsem zvědavý, jak mi to půjde po té době, co se nehrálo, jak na tom budu fyzicky. Trénink po tréninku to bylo lepší a musím říct, že mi to v Královicích sedlo.

Do klubu vás prý přivedla trochu náhoda...
Pracuji v restauraci V hájku, to je asi dva kilometry od Královic. A byl tam u nás Petr Koranda, co hraje za béčko. Pak jsem se potkal i s Alešem Pláškem, což je hrající trenér královického béčka. Pozval mě na trénink, odehrál jsem pár přáteláků a všechno do sebe zapadlo. Je fakt, že když Lokáda B odhlásila soutěž, tak jsem byl nervózní. Nevěděl jsem, kde budu kopat.

Měl jste v hlavě i konec s fotbalem?
To ne. Říkal jsem si, že i kdyby to měla být druhá třída, tak chci hrát dál.

V hospodě, kde pracujete, pak můžete s novým týmem posedět...
No, na tohle ještě nedošlo, třeba někdy v budoucnu.

Mimochodem sledoval jste po očku Loko Vltavín?
Sleduju Lokádu docela dost. Hlavně Petra Pejšu, ten udělal obrovský progres. Když jsem šel do áčka, to bylo pod trenérem Frýdkem, tak jsme tam byli spolu s Pejšusem. Snad mu to všechno směrem k první lize klapne a dostane tam čuchnout. Moc mu to přeju, je to super, držím mu palce, aby se prosadil.

A co vy a vyšší soutěže?
To teda nevím. Momentálně se soustředím na Královice, jsem v klubu první sezonu, mám práci. Kdyby mi bylo dvacet, tak člověk přemýšlí jinak. Teď se chci ale prosadit v Královicích a pomoci týmu. Už takhle si říkám, že to byl proti I. A třídě docela skok, takovou kvalitu jsem nejspíš ani nečekal.

Jste zatím na osmém místě. Jako jediní jste porazili Újezd Praha 4. Naopak s Duklou JM jste prohráli a dostali jste třeba šest branek v Radotíně. Co se stalo?
Začátek sezony nám vyšel, takový jsme možná ani nečekali. Byl skoro vysněný. Možná pak přišlo nějaké uspokojení. V létě nás chodilo hodně na tréninky, kluci říkali, že nás chodilo možná víc, než se čekalo. Postupem času to bylo horší, takže to bylo takové nahoru - dolů.

A co ten průšvih v Radotíně?
Tak to jsme nechápali ani my sami, co se děje. To byl příšerný pocit. Věděli jsme, že je něco špatně, ale zjevně jsme nepřišli na to, co... Potřebovali jsme dostat facku. A taky jsme ji dostali.

Co říkáte na průběžné osmé místo? Šestnáct bodů na sestupové příčky a patnáct na prvního...
Je to asi vážně takový klidný střed tabulky. Ale my se budeme chtít posunout výš. První dva týmy jsou odskočené, ale jinak se můžeme posunout výš.

Kolik gólů máte v plánu pro zbytek sezony?
Snad bych jich mohl třeba zase šest přidat, uvidíme. Pochopitelně bych se chtěl prosadit. Ale když jdeme například dva na jednoho, tak většinou klidně obejdu brankáře a přihraju. Záleží na situaci. Když můžete udělat hattrick, tak vystřelíte na branku. Ale já moc rád i přihrávám. Kdybych přihrávkou připravil dvacet gólů pro Pepu Marka a on by byl nejlepším střelcem přeboru, tak bych měl obrovskou radost.