Nečekal jsem to, říká trenér Vašut o konci u týmu Zličína
Neměl jste tedy tušení, že se blíží váš konec?
Nic z toho, co jsem čekal, se nekonalo. Bylo mi oznámeno, že výbor oddílu kopané mě odvolal z pozice trenéra mužů.
To muselo být nepříjemné překvapení, že?
Bylo. Vůbec jsem to nečekal a podle všeho to nečekala ani většina hráčů.
Pídil jste se po důvodech vašeho konce ve funkci trenéra?
Důvod mi sdělil předseda klubu. Někteří hráči mě zkrátka poslouchali méně.
Byl jste moc přísný, nebo naopak spíše hodný? Můžete to blíže rozvést, co si pod tím představit?
Je pravda, že v utkáních mi někteří hráči nesprávně reagovali. Nepůsobilo to dobře. Mně ale vždy šlo o dobrý výkon jedince, týmu a o výsledek utkání. Nikdy jsem hráče neurazil a ani neponížil. To hráči ví. Je i pravda, že se někdy utkání, zvlášť nepovedená, v kabině dohrávala. Vždy ale v rámci pravidel.
I vedení klubu uznává, že 23 získaných bodů je velmi slušným počinem. Jak z pohledu výsledků vlastně hodnotíte podzim?
Jak jste sám řekl, Zličín má 23 bodů. Má dobrou pozici k záchraně. Mužstvo má obecně dobrou kondici, dobré hráče, má svou sílu i partu. Umí bojovat o výsledek. Kazem je hodně obdržených branek.
Když se za působením na Zličíně ohlédne, jaké pocity převažují?
Snažil jsem se hráčům předat vše, co jsem se naučil. Konfrontace názorů k fotbalu patří, tak jak k životu. Vzpomínám si na svůj začátek na Zbraslavi. Hned jsem měl střet s Žižkou. Předseda, pan Kudrna, si nás zavolal a řekl: „Jestli se neudobříte, oba vás vyhodím!" Dohodli jsme se. A já tam pak prožil krásné chvíle.
Když jsem mluvil s vedením klubu, nebylo jasné, zda bude po vašem konci ve zličínském dresu pokračovat váš syn. Tušíte, jak to s ním bude?
Byl bych moc rád, kdyby jaro na Zličíně dohrál a mužstvu k záchraně pomohl. Odvedl zde kus dobré práce. Je ale pravda, že závěr podzimu mu nevyšel. Nebyl to on. Už mne ani moc neposlouchá. A naštval mě, když s námi nejel na Přední Kopaninu. Ztratili jsme psychickou výhodu. Tam se mu vždy dařilo. I když byl zraněný, jet měl. Mužstvo ale zápas se štěstím zvládlo.
Slyšel jsem, že vám hráči v kabině po oznámení konce asi minutu spontánně tleskali. Chcete jim ještě něco vzkázat?
Ve středu jsem se s nimi, myslím, pěkně rozloučil. Byl jsem na Zličíně čtyři roky. Odvedli jsme společně kus práce. Mužstvo udělalo klubu velkou reklamu. Soupeři nás brali jako tým, který si to přijel férově rozdat. Je ale též pravda, že tento půlrok byl pro mě hodně stresový.
I přes potlesk hráčů to byl jistě závěr podzimu, jaký jste nečekal, co?
Tak, jak zpíval Miro Žbirka ve své písni - Čo bolí, to prebolí.... Věřím, že i mne to brzy přebolí. Loučím se s přáním všem, co se mnou spolupracovali, všem, kteří nám fandili i všem soupeřům. Přeji všem hodně zdraví, pohody a sil do budoucna.
Jak to vidíte s trénováním? Jste otevřený ihned novým nabídkám a trenérským výzvám, nebo si vše srovnáte v hlavě a odpočinete si?
Momentálně si vyřeším nějaké věci mimo fotbal, ale jakmile se nějaká nabídka objeví, budu o ní samozřejmě přemýšlet.
Čím si uděláte na Vánoce radost?
Vždycky jsem jezdil za rodiči, ale tentokrát budu mít maminku doma já. Sejdeme se s celou rodinou, dáme si dárky, bude to taková vánoční klasika.