Cholupice drtí I. A třídu. Klub žene výš i milovnice fotbalu, která kvůli němu dala košem Slavii

Vážně je taková opatrnost na místě?
Určitě ano, vždyť my jsme ani nevěděli, že se posuneme do I. A třídy. To se povedlo, až když soutěž odřekla Čechie Smíchov. Výbor určitě nedával postup do přeboru jako úkol, stejně opatrně mluvil i trenér. Počítalo se s tím, že by bylo fajn, kdybychom byli v polovině tabulky.

Realita překonává všechna očekávání, že?
Je to super. Všechno si nádherně sedlo, je tady skvělá parta. Všichni makají, starší kluci dají do hry hlavu, mladší jezdí. Výsledky jsou pro všechny odměnou, nálada je skvělá, všichni v týmu jsou kamarádi.

Leckde funguje to, že třeba maminka trenéra nosí hráčům za každé vítězství sladkou odměnu. Máte i v Cholupicích podobně nastavenou motivační složku?
Tenhle rituál u nás nemáme. Je ale pravda, že se kluci scházejí i mimo vlastní zápasy, společně sledují fotbal. Je to hodně o partě. Třeba teď bylo na tréninku čtrnáct kluků. To je oproti minulosti změna, dřív jich chodilo méně. A přitom kluci chodí do zaměstnání a všichni víme, jak důležité dobré zaměstnání v téhle době je.

Do konce podzimu čekají Cholupice zápasy s nyní druhou Zbraslaví a třetím Slivencem, stejně jako celky ze středu tabulky: Libuš a Praha 1999. Není třeba zdůrazňovat, že nechcete přijít o sedmibodový náskok. Nicméně, které z těch utkání bude pro tým nejtěžší?
Určitě jsou pro nás složitější zápasy, které mají být na první pohled v pohodě. Může tam dojít k nějakému podvědomému podcenění. Jediný zápas, kdy jsme ztratili body, byl s Nebušicemi. To bylo strašné, mohli jsme i prohrát a bod bereme. Respektujeme všechny soupeře, ale já věřím, že to kluci zvládnou. Nechceme nic podcenit.

Zajímavou postavou v klubu jste kromě hráčů i vy, není obvyklé, že ženy podlehnou lásce k fotbalu. Kde se to ve vás vzalo?
Fotbalem žiju vlastně od dětství. Můj děda stavěl na cholupickém hřišti kabiny, babička prala dresy a táta hrál fotbal. Manžel je správce, toho jsem musela zaměstnat, abychom se viděli. (směje se) Dcera hrála za mladší žáky, měla i trenérskou školičku, syn fotbal hraje. Takže to asi nemohlo dopadnout jinak.

Hrála jste sama někdy fotbal?
Ne. Ale když mě viděli na tréninku s dětmi, tak říkali, ať to jdu zkusit a hraju na Zličíně. Jenže na to prostě nebyl čas. To už prostě nešlo. Jinak mám i trenérskou licenci C. Když jsem si ji dělala, byla jsem tam jediná ženská a nikdo mi nic nedal zadarmo.

Myslel jsem si, že znám pár fotbalových fanatiků a nadšenců. Když jsem viděl, co všechno v Cholupicích děláte, zdá se, že budu muset změnit názor. Zkuste shrnout vaše povinnosti v klubu.
Kromě toho, že jsem vedoucím áčka, trénuji mládež, zařizuji administrativu spojenou s fotbalem, třeba i sekám malým traktorem trávu, lajnuju, brousím před natřením sedačky na tribuně. Taky jsem kvůli tomu všemu nechala práce ve Slavii a naplno funguji pro Cholupice.

A k tomu jste i místopředsedkyně klubu. Žen v téhle pozici moc není, víte o nějaké?
Nevím. Je pravda, že hodně lidí se diví, když slyší, co dělám. Ale taky slyším názory, že je to dobře, stejně jako to, že fotbalu nerozumím.

Co takovým drzounům odpovídáte?
Že všechny dotazy na přestupy chodí na mě. Ale s nikým se určitě nehádám. Každý si může vyzkoušet dělat to, co já, a pak uvidí.

Ale co je ofsajd víte, že?
To tedy vím. Já zápasy hodně prožívám, nedokážu při nich sedět, a to i když nehraje syn. U nás doma je určitě při fotbale tím klidnějším manžel. On jezdí na fotbaly hlavně kvůli mně.

Jak často jste během týdne v areálu Cholupic?
Každý den od pondělí do pátku. Za celý rok jsem si dovolila jen jednou odjet na dovolenou na čtrnáct dní.

Jak to dopadlo?
První týden ve čtvrtek jsem byla zpátky, abych posekala trávu. Takže z těch čtrnácti dnů byl jen týden volna.

To jste asi nebyla u moře, co?
Byli jsme v jižních Čechách. V cizině jsem vlastně byla jen jednou dřív v Chorvatsku, jinak nic podobného nepřichází při tom fotbalovém vytížení v úvahu. A pokud by se v budoucnu posunuly Cholupice do přeboru, tak to bude ještě časově náročnější. Tam jsou nároky ještě vyšší.

Stíháte sledovat nejvyšší pražskou soutěž?
Ne, na to fakt není čas, není šance. Ale co se týče úrovně, tak se říká, že je jako před pěti lety divize.

A stíháte sledovat po očku alespoň Slavii?
Švagrová tam pracuje, takže třeba teď na reprezentaci jsem se tam byla podívat. Hrálo se večer, to už bylo v Cholupicích všechno hotové. Ale možná jsem tam snad ani chodit neměla.

Jak to myslíte?
Protože jsem koukala na ten výkon některých hráčů. Třeba Krále bych vyndala ze sestavy v desáté minutě.

A pak že nerozumíte fotbalu, na Krále se sesypala spousta kritiky. Mimochodem, když byla řeč o přeboru, klub neustále vylepšuje zázemí. Kabiny vám může konkurence závidět, co dalšího máte v plánu?
Kabiny jsme zvládli udělat a už se mě lidé ptali, kdy budeme něco dělat s tribunou. (směje se) Nikdo si neumí představit, že kolem toho byl milion papírování, tak jsem odpovídala, ať mě nechají vydechnout.

Původně jsem se chtěl zeptat na to, zda dáte postup do přeboru jako dárek klubu ke sto letům v roce 2024. Teď to ale vypadá, že takhle dlouho by se vám čekat nechtělo...
To tedy ne. Máme to dobře rozehrané, takže by bylo fajn, kdybychom v tom roce 2024 v přeboru byli. Co se týče klubových plánů, tak nám hodně záleží na tom, abychom vybudovali umělou trávu. Jenže kus pozemku našeho tréninkového hřiště leží na pozemku církve, tak se s ní snažíme dohodnout. Pomáhá nám to řešit i Praha 12. Kdybychom měli umělku, znamenalo by to ohromné plus ve všech směrech. Šetřily by se finance za pronájem hřiště v zimě, pokud by kdykoliv hodně pršelo, neničila by se tráva. Když pominu soutěžní zápasy, je to pro klub momentálně úkol číslo jedna.