Překvapení v Kobylisích. Trenér Gregor končí u rezervy Admiry
Proč padlo vaše rozhodnutí právě po prohře se Zličínem?
Jsou za tím pracovní důvody. Dostal jsem nabídku na posun do zajímavé pozice v naší firmě a je mi jasné, že na začátku bude třeba věnovat téhle práci maximum času, bude to hodně náročné.
Jenže Admira B prohrála druhý zápas v řadě, což může svádět ke spekulacím, že něco není v pořádku.
Každý, kdo mě zná, tak ví, že jsem o konci uvažoval už během léta. Zvažoval jsem, zda své působení v Admiře prodlužovat. Ale vzhledem k těm nedohraným sezonám, které narušil covid, jsem do toho ještě šel. Teď v souvislosti se změnami v mém zaměstnání to ale začalo být hodně náročné, všechno se kumulovalo a já se rozhodl skončit. Tým opouštím v době, kdy má stejně bodů jako třetí Kopanina, je dobře připravený, ale vážně jsem cítil, že ten krok musím udělat. Měl jsem ho v hlavě řadu týdnů.
Snažilo se vás vedení klubu přesvědčit, ať si vše rozmyslíte?
O všem jsem s vedením klubu mluvil už dříve, a to jsme se dohodli na pokračování spolupráce, oddaloval jsem konec. Teď bylo moje rozhodnutí definitivní, takže nemělo žádné další přesvědčování cenu.
Jak vaše rozhodnutí přijali hráči?
Po Zličíně jsme si v kabině zatleskali. Smutek byl myslím na obou stranách. V Admiře mám za sebou pěkných tři a půl roku. Vzpomínky na to, co jsme dokázali, nám nikdo nevezme. Já jsem klukům také oznámil důvody svého konce a řekl jim, že do konce roku určitě nikde trénovat nebudu. Až pak budu řešit svou trenérskou budoucnost, musí jít o projekt, který mě bude naplňovat. Admiru ale budu dál určitě sledovat a pokud mi to čas umožní, určitě se rád přijdu na její zápasy podívat.
V Admiře jste pracoval u dorostu, pak jste se posunul k rezervě. Cítíte, že jste dosáhl v klubu maxima?
Tříleté období znamenalo dlouhou etapu. V první sezoně jsem pracoval s dorostem, který na tom nebyl dobře a následně i s rozloženým B týmem, který neměl vlastní kádr. Makalo se na obou frontách a už v té sezoně se dostavily výsledky, které byly impulsem do další práce. Následně jsme hráli špičku přeboru, nebýt covidu, myslím, že první místo bylo na dosah. A co bylo moc důležité, dokázali jsme posouvat hráče z rezervy do áčka. V další sezoně jsme byli opět nahoře, ale to se odehrálo jen málo kol.
A v dalším roce přišel váš konec. Co jste na výkony svých svěřenců říkal?
Teď jsme hráli nejvíce týmově. Dařilo se nám v defenzivě, stačí se podívat na skóre. Ale směrem dopředu tam nebyla taková kreativita, jakou bych si představoval. To je určitě úkol pro mého nástupce.
Když se řekne Admira, co se vám vybaví na prvním místě?
Že je to velký klub, kde jsem poznal skvělé lidi. Mám v něm hodně přátel, byla tam fantastická parta, a to v obou týmech dospělých. Když se za tím působením ohlédnu, nic bych neudělal jinak. Když jsem se před lety rozhodl jít do Admiry, bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem tehdy mohl udělat.
Tak proč z takového klubu dobrovolně odcházíte?
Vážně jsem všechno zvažoval, ale vzhledem k pracovnímu vytížení jsem se cítil vyhořelý, nechci nic dělat polovičatě. To si klub a lidé v Admiře nezaslouží, férovější bylo skončit, tak jsem ten krok udělal. Rozešli jsme se vážně v dobrém a klubu přeji jen to nejlepší.