Foto: Jiří IPSER
Vyšehradské béčko je mladší a mladší, na hřiště musel i trenér Pokorný. Co má v plánu před derby bratrů Klánových?

Vyšehradské béčko je mladší a mladší, na hřiště musel i trenér Pokorný. Co má v plánu před derby bratrů Klánových?

Tvrdil, že do zápasů v Pražská teplárenská přeboru už zasahovat nebude. Přesvědčení trenéra vyšehradské rezervy Vladimíra Pokorného vydrželo jen pět kol, proti Kolovratům už ale na hřišti nechyběl a odkopal plnou porci minut. Porážce 1:5 nezabránil. „Opravdu platilo, že už jsem nechtěl hrát,“ přesvědčuje 40letý fotbalista se zkušenostmi z profesionálního fotbalu.

Jak se to seběhlo, že jste se tedy nakonec z lavičky posunul na hřiště?
Vzpomínám si, jak jsme se o tom bavili. Stojím si za tím, že není správné, aby na hřiště chodili důchodci, ale v situaci, do jaké jsme se dostali, nebylo jiné cesty.

Nakonec z toho byl celý odehraný zápas. Měl jste obavy, jak ho zvládnete?
Musím přiznat, že jsem byl docela zvědavý, kolik toho zvládnu. Nakonec to byl celý zápas a překvapilo mě, že to bylo docela v pohodě. Hodně jsem to prožíval, něco jsem řekl i rozhodčím, po utkání jsem to šel urovnat. Ale co se týče odehrání zápasu, bylo to dobré.

Takže se v příštím kole má soupeř těšit, že zase budete v základu?
Tak to nevím. Moc se mi na umělku nechce. Nějaké operace mám za sebou a na další jít určitě nechci. Na umělce spadnete a je to hned... Už teď jsem měl po zápase pochroumaný nos.

To museli mít doma radost, když jste si zahrál a vrátíte se zraněný...
Všechno bylo v pohodě. Já jsem se vybouřil na hřišti a doma jsem byl jako beránek, takže v tomhle směru to bylo v klidu.

Moc v pohodě ale nejste kvůli výsledkům. První kolo jste zvládli za tři body, ale od té doby nic. Co se s týmem děje?
Je prostě vidět, že máme hodně mladé kluky. V týmu jsou hráči, co odehráli pár zápasů ve druhé dorostenecké lize a na dospělý fotbal si teprve zvykají. Bohužel neproměňujeme šance a soupeři nás naopak za chyby trestají. Herně to mezi šestnáctkami zvládáme, ale právě tam se zápasy rozhodují...

Jak mladí hráči porážky snášejí?
Samozřejmě je každému jasné, že by bylo fajn nějaké body udělat. Ale jsou zápasy, kdy je soupeř prostě lepší. Pak jsou vyrovnaná utkání, kdy nás srážejí vlastní chyby. To nás mrzí, je jasné, že nás čeká boj o udržení. Plusem je určitě to, že kluci makají na tréninku, chtějí na sobě pracovat. V zápasech je to vidět, že na sobě makají. Jen prostě nedáváme góly, šance máme.

Takže není cesta zabetonovat se před vápnem a ubránit remízu, aby nějaký bod přibyl?
Tohle určitě dělat nebudeme. Máme mladý tým, teď z něj dokonce zase odejdou zkušení hráči, takže budeme ještě mladší, ale budeme se s tím prát dál. Uděláme všechno, abychom to zvládli. Fyzicky jsme připravení dobře, pro kluky je ta soutěž velkou školou. Sbírají zkušenosti, navíc je to pro ně po té pauze složité.

Ale potřeba jsou body a teď vás čeká zápas s Uhelnými sklady. Je to klíč ke zlomu lepším směrem?
Určitě dobře víme, jak na tom soupeř je. Angažoval nového trenéra, budou chtít udělat i nějaké posily. Určitě se budou chtít zvednout, ale body potřebujeme i my. Je to souboj bratrů Klánových, ten zápas bude mít náboj. Soupeř má zkušené hráče, pro nás hraje mládí, fyzička by mohla být tím, co by mohlo hrát pro nás. Zkusíme toho využít.

Bude to souboj dvou ohrožených týmů, které čeká boj o udržení, že?
Je pravda, že jsem měl o sezoně trochu jiné představy a věřil jsem, že to bude lepší. Nedá se nic dělat, bojujeme dál. Uhelkám přeji, aby se zvedly, ale až po zápase s námi. Nejlepší by samozřejmě z mého pohledu bylo, kdyby se v přeboru udržely oba týmy.