Přední Kopanina našla dalšího bombarďáka. Před Třeboradicemi chtěl hattrick, nakonec Ptáček přeplnil plán

Našlápnuto jste měl do velkého fotbalu v Příbrami, jak se to seběhlo, že v kariéře pokračujete v klubu z Přední Kopaniny?
Živím se hraním počítačových her, v Příbrami jsem byl dlouho a stalo se, že jsem cítil, že mě tam fotbal už tolik nenaplňoval. Tak jsem se rozhodl dát si půl roku pauzu. Jenže mi fotbal začal chybět, a tak jsem hledal, kde bych si mohl zahrát. Kontaktoval jsem trenéra Huňu, který mě trénoval v dorostu, a on mě odkázal na trenéra Přední Kopaniny.

Nemyslel jste na vyšší soutěž než na krajský přebor?
Říkal jsem si, že by bylo fajn hrát v přebor nebo divizi. Chtěl jsem angažmá, kde mě fotbal bude bavit. V tomhle směru je přebor v Praze ideální, já jsem se do Prahy i přestěhoval. Mám to blízko, jsem spokojený.

Naskočil jste až po prvním kole, které Kopanině nevyšlo. Sledoval jste svůj nový klub? Co jste si v tu chvíli říkal?
Já jsem na tom zápase byl, i když to moje působení na Kopanině ještě nebylo dotažené. Pochopitelně jsem neměl radost z toho, jak to dopadlo. Ale s kluky jsem trénoval, věděl jsem, že tým není špatný. Takže jsme se pak na všem dohodli a já jsem rád, že jsem v Přední Kopanině. Jsem spokojený.

Aby ne, když jste se takhle rozstřílel. I když s béčkem Žižkova to ještě neklaplo...
Tam jsem byl hodně překvapený. Žižkov měl asi sedm hráčů z áčka, měli tam i Egypťany, fakt hráli dobře, bylo to hodně fyzicky náročné. Gól jsem tam sice nedal, ale když budu upřímný, tak jsem se nebál, že by mi to tam nemělo padat. Minulé léto jsem byl na čtrnáct dní v Motorletu. Odehrál jsem jeden zápas za áčko a jeden za rezervu, trochu jsem znal kluky, věřil jsem, že góly přijdou.

Naposledy jste v Třeboradicích dal dokonce čtyři. To se nestává každý den, nebo se vám to už někdy povedlo?
V mužích ještě určitě ne. Pokud jsem čtyři góly dal, tak v žácích nebo dorostu. Třeboradice byly specifické v tom, že jsem si už před zápasem říkal, že chci dát tři góly.

Někomu by stačil gól a vy si naplánujete hned tři. Takhle to máte často?
Spíš to bylo tím, že jsem se od rána cítil dobře. Soupeře jsem neznal, jen jsem viděl, že není v tabulce nahoře. A taky bylo znát, že už pár týdnů trénuji, cítil jsem se víc v pohodě.

Nakonec jste svůj třígólový plán přeplnil, hattrick jste dal za patnáct minut. Co jste si říkal?
Že mi ještě dva góly neuznali, prý kvůli ofsajdu. Já jsem měl hlavně radost, že jsme to zvládli. Důležitý byl hlavně gól na 4:3, tím jsme soupeře zlomili. A když padla branka na 5:3, už jsme to měli pod kontrolou. Zajímavé bylo, že mě před čtvrtým gólem chytala křeč do lýtka, ale nakonec jsem hrál dál.

Četl jsem, že vaše akce okomentoval klub slovy „průnik á la Messi“. To je pro vás typické?
Jsem spíš rychlostní typ, je to logické, když jsem mladší, tak toho mohu využít. Rád to zkouším, prosadit se jeden na jednoho. A tady to vycházelo.

Zdá se, že spolupráce s Danielem Urbanem na hrotu kopaninské sestavy klape, jak má. Asi je i on rád, že není na kanonády sám, co?
Myslím, že nám to s Danem vyloženě sedlo. Je to super v tom, že obránci musejí soustředit pozornost na víc hráčů. Když tam byl sám, měl to složitější. Takhle se dostáváme do situací, kdy hrajeme jeden na jednoho. Co vím určitě: Dan je skvělý fotbalista.

Na kontě máte sedm branek, Urban šest. Slyšel jsem, že jste mohl být ještě ve větším trháku. Pátý gól jste ale nedal a raději přihrál spoluhráči Šultesovi. Proč?
Byla tam situace, kdy jsme šli dva na brankáře a on mi připravil gól, takže mi přišlo naprosto samozřejmé, že jsem mu to vrátil a přihrál. Přišlo mi to fér. Ono už je to pak skoro jedno, když máte čtyři, nebo pět gólů. (směje se)

Naplňuje angažmá na Kopanině vaše představy?
Jsem moc spokojený. Prostředí, parta, trenér, areál. Všechno je super.

Brankáři občas z legrace hlásí, že je ruší přistávající letadla. Mrknete někdy na oblohu?
Já to teda nevnímám, ale přítelkyni to zaujalo, hned mi to hlásila.

Angažmá v Pražská teplárenská přeboru se asi lépe kombinuje i s vaším zaměstnáním, hraním esportů. Tam ještě angažmá hledáte, že?
Je to tak, rozhlížím se po Evropě, ale sezona je v plném proudu, tak uvidíme, jak to dopadne. Byl jsem v organizaci Entropiq, hraju týmovou hru, teď hledám změnu. Angažmá na Kopanině je super. Když člověk hraje profesionálně esporty, trávíte u monitoru hodně času, jste tam pod tlakem. Ve fotbale pak máte fyzickou aktivitu, tlak tam není takový, ideálně se to doplňuje. K tomu všemu mi ještě začne škola. Budu studovat psychologii pro manažery, to je oblast, která mě hodně zajímá.

Hledáte evropské angažmá ohledně gammingu, takže pak zmizíte do ciziny?
Ne, ne. Pokud získáte takové angažmá, fungujete na dálku, takže se všechno dá v pohodě stíhat z Čech, stejně jako zase české organizace mají hráče z ciziny.