Foto: Jiří IPSER
Konečně jsem dal gól, který vypadá jako gól, směje se hrdina ČAFC Sadílek

Konečně jsem dal gól, který vypadá jako gól, směje se hrdina ČAFC Sadílek

A pak že třináctka nenosí štěstí. Záložník ČAFC Martin Sadílek si v poslední době nemůže stěžovat. V zápasech mu to lepí, v I. A třídě skóroval už třikrát v řadě. Přitom má úplně jiné povinnosti, než je střílení gólů. V sobotu před polednem jeho branka nasměrovala tým k výhře nad Slivencem 3:0 ve šlágru B skupiny I. A třídy. „Ty poslední zápasy a góly, je to pro mě samotného překvapení,“ usmívá se Sadílek.

Už před vaším zásahem jste měli dvě tutovky a obě jste zahodili. Ulevilo se vám, když jste dal gól?
Šance byly, to je pravda. A velké. Jednou jsem šel sám a nedal. Slétlo mi to z placírky vedle. Byl jsem překvapený, protože jsem se nikdy nedostával do šancí. Ale jsem za to moc rád.

Tři góly v řadě, to je pro vás nejspíš historická série. Co se změnilo, že teď takhle pálíte?
Právě. Já byl vždycky defenzivní záložník a nikdy jsem góly nedával. Vůbec nevím, čím to může být. Je pravda, že mě trenér začal posílat víc nahoru, rozběhat to. A dvakrát se to v minulých zápasech povedlo. Třeba ve skluzu jsem dorážel míč a byl z toho gól.

Tentokrát to bylo jiné. Vaše trefa proti Slivenci byla parádní.
Konečně jsem dal gól, který vypadá jako gól. (směje se) Byl pro nás moc důležitý, o to větší radost z něj mám. Věřil jsem, že zápas zlomí a může být vítězný.

Pořád to ale bylo o gól. Navíc měl Slivenec tři výhry v řadě. Opatrnost asi byla dál na místě, že?
Oni hráli docela dobře. Uprostřed hřiště byli dobří, ale do šancí se naštěstí nedostávali. Dokonce trefili tyč, navíc to ještě ani nebyla taková rána. Kutálelo se to vápnem, naštěstí to skončilo na tyči.

Vaší ústřední pozicí je defenzivní záložník, trenér vás následně posílá tvrdit muziku sestavou víc nahoru, ale teď jste piloval i lajnu. Co na to šibování sestavou říkáte?
Je to tak, hrál jsem i na křídle. To jsem si před zápasem dělal srandu, že jsem nejhorší krajní záložník na Čafce (směje se) a nakonec to dopadlo šťastně a byl i gól. V první půli jsem měl víc defenzivní úkoly, protože tam na mě hrál takový šikovný blonďáček. Ve druhé půli se ale přesunul naštěstí víc do středu a já mohl víc nahoru. Kámen (spoluhráč Martin Kameník) za mnou to skvěle zvládnul.

Slivenec dával hodně gólů, chystali jste se na to, že defenzivní práce a úkolů bude víc?
Měli jsme z nich respekt. Koukali jsme na tabulku, viděli jsme, že mají maximální počet, tedy devět bodů. Jediné, co nás trochu uklidňovalo, že nehráli asi úplně s vrškem tabulky, takže by to mohlo klapnout. Že by to z jejich strany u nás nemusel být gólostroj.

Ten jste nakonec mohli spustit vy. Výhra 3:0 se počítá, ale vstřelených branek mohlo být třeba šest, nemyslíte?
To je pravda, i já jsem mohl přidat další. Ale my bereme, že to vyšlo a vyhráli jsme. Konečně jsme dohrávali zápas v klidu, ty moje dva předchozí góly zachraňovaly remízu, tak tenhle byl konečně výherní.

Jste mladý, ale studujete i práva. Máte plány posunout se fotbalově výš?
Fotbal je při studiu práv výborné odreagování. A co se týče těch plánů: Jsem odchovanec Čafky a bylo by nádherné, kdybych si tady zahrál přebor.

Váš otec prý fandí Bohemians. Tak se mi zdá, že třeba na to, že byste to dotáhl až do Vršovic, nemyslíte. Že budou muset stačit tatínkovi zelenobílé barvy ČAFC...
Barvami jsem v tomhle směru věrný. (směje se) Na Bohemku to nebylo, tak jsem na Čafce. Teď jsem střelec, tak jsme všichni spokojení.

Trenér Novotný prý nic jiného než postup nebere. Dal hlavu na špalek. Co jste na to říkal?
Je to pravda. Tak všichni doufáme, že nebude muset skončit. On to s námi všechno prožívá. Když hraju ve středu hřiště, tak mi pořád zní v uších, když jsem vyběhl ze svého prostoru, jak křičí tím jeho nosným hlasem přes celé hřiště: Sadílek! Takhle to má ale s každým.

Pomoci trenérovi můžete i vy, když protáhnete svoji gólovou sérii. Nebo už máte z pohledu předchozích sezon splněno?
Většinou to bývá takhle nějak. Jednu půl sezonu v béčku jsem dával víc gólů, protože tam jsem hrál pro změnu v útoku. Tak tam byl gólový apetit. Nastupuji tam, kde mě trenér potřebuje.

Na pozici stopera vás asi třeba Jiří Machurka jen tak nepustí...
Když můžu hrát na víc postech, je to výhoda, jak se dostat do sestavy. Nemusím sedět, beru to. Co se týče Jirky Machurky, to je legenda. To je jeho místo.

Když jsme u defenzivy, těší vás hodně, že jste proti Slivenci udrželi nulu?
Určitě, je to moc důležité. Ale my jsme si na začátku sezony říkali, že obrana je pevná. Soupeři proti nám nemívají moc šancí, naše Achillova pata bylo střílení gólů.



Fotografie

Související články