Foto: Jiří IPSER
Návrat č. 5 s pravým kolenem. Bez fotbalu nemůžu být, říká střelec Zličína Merta

Návrat č. 5 s pravým kolenem. Bez fotbalu nemůžu být, říká střelec Zličína Merta

Velké letní přání trenéra Vašuta se splnilo. V přípravě na nový ročník Pražská teplárenská přeboru se kouč nechal slyšet, že by rád viděl v dresu Zličína klubovou legendu - útočníka Ivana Mertu (na fotografii vlevo). Střelec s fotbalovým darem od Boha, ale také s neobvykle velkou porcí smůly přitahující vážná zranění, pomohl v sobotu gólem k výhře nad Radotínem 2:1. „Kromě gólu tam nic moc z mé strany nebylo,“ prohlásil čtyřiatřicetiletý útočník.

Jste k sobě kritický, přitom po těch peripetiích je už samotný návrat na hřiště vaším vítězstvím. Máte spočítáno, kolikátý návrat to vlastně je?
To tedy nemám, ale vím, kolik operací mám za sebou. Takže tohle je návrat s pravým kolenem číslo pět. A že jsem k sobě kritický? Člověk to tak prostě cítí, že to na hřišti nebylo ono. Chyběla mi rychlost, výběr místa nebyl dobrý.

Ale vyhrálo se, takže si můžete oddechnout, trénovat a věřit, že se vše zlepší, ne?
To je pravda. Důležité tři body jsme uhráli. Ale budeme se muset zlepšit, bude třeba se hodně zvednout. Šancí nebylo tolik, jak bych si představoval, ale dali jsme dva góly a stačilo to k vítězství.

Tak vidíte, mohl jste být i střelecky úspěšnější?
Ne, ne. Do šancí jsem se moc nedostával.

Mimochodem, proč jste nehrál první kolo v Hostivaři? Byl jste ještě zraněný?
Ne, ne. To jsem byl na svatbě. Sledoval jsem náš zápas přes internet, ale blbě se to vnímalo. (usměje se) Paradoxně jsem potom odehrál poločas za béčko a tam jsem se cítil tedy o dost lépe než teď s Radotínem. A to z pohledu fyzičky i fotbalově. Ale znovu říkám, udělali jsme v přeboru moc důležité body a uvidí se, jak to bude dál.

Vás kromě zraněného kolena brzdil v návratu i covid, že?
Bylo to pro mě jako astmatika složité. Covid mi sednul na plíce, ale na to se nebudu vymlouvat, už to odeznělo. Ale je pravda, že v té době jsem pak nebyl schopný uběhnout ani půl kilometru. Tak jsem tomu léčení nechal čas a teď už je všechno v pořádku. Kolena drží, tak je jen potřeba zamakat v tréninku a znovu nabrat kondici.

Kde se ve vás vzala chuť porvat se po tak dlouhé pauze o další návrat?
Chuť do fotbalu jsem měl vždycky a mám ji pořád. Navíc to bude třicet let, co na Zličíně hraju fotbal. Pochopitelně po těch všech problémech člověk v hlavě měl, zda to neodpískat, ale já bez fotbalu nemůžu být. I když jsem nemohl hrát, tak jsem se chodil dívat. To bylo pořád stejné, na hřišti je to ale samozřejmě lepší.

Zaznamenal jste, co řekl v létě trenér Vašut v rozhovoru pro náš web, že by si moc přál, abyste se vrátil na hřiště?
Viděl jsem to a pochopitelně se to četlo moc dobře, když o vás tohle trenér prohlásí. Ale na můj návrat to nemělo vliv. Já jsem se chtěl prostě vrátit sám o sobě a zabojovat o sestavu. Teď už věřím, že všechno dopadne dobře. Bude se hrát, doufám, že žádné přerušení nepřijde. Ta doba byla šílená, vím, že řada hráčů i skončila s fotbalem.

Jak fungovala po té pauze souhra v útoku s Dominikem Vašutem?
Tam je to pořád stejné. Jsme typově odlišní hráči. On je přirozený zakončovatel.

Mraky gólů ale máte na kontě i vy, leckdo by s vámi v tomhle směru hned měnil...
Gólů je možná dost, ale když si vezmu, kolik jsem měl šancí, tak by jich mělo být daleko víc. Hraju, jak hraju, co se dá dělat. (usměje se)

Co na to říkala vaše žena, když jste se rozhodl pro další comeback?
Ona je s tím smířená. Ví, že s fotbalem nikdy neskončím.

Když bude Zličín vyhrávat, budete jistě domů chodit v dobré náladě. Bylo by fajn potvrdit výhru nad Radotínem už příště na hřišti Dukly JM. Co vy na to?
Přebor je hodně vyrovnaná soutěž, má kvalitu. A když má tým den, může každý porazit jakéhokoliv soupeře. Když si vezmu Duklu, tak tam určitě nepojedeme jako favorit. Na druhou stranu musím říct, že mně se hraje proti lepším týmům daleko lépe. Tak uvidíme, jak to dopadne.



Související články