Můj standard? Tři góly za sezonu, směje se Žampa, autor prvního hattricku v přeboru

Máte za sebou ideální vstup do sezony. Tři góly, vítězství. Už jste někdy začal sezonu lépe?
Nikdy. (směje se) Vždyť tohle byl můj první hattrick v chlapech, takže to byl zatím můj nejlepší start do soutěže. I konečný výsledek je super, i když jsme to asi mohli zvládnout i lépe.

Narážíte na to, že Zličín v nastavení snížil na 2:3 a mohlo přijít drama?
Po tom gólu na nás vlétli a měli dokonce roh. Před naši branku se stáhli úplně všichni, ve vápně byl i gólman soupeře. Naštěstí přišel odražený balon.

Takže jste skóroval do prázdné branky, jako se to stává v hokeji? To byl asi nejjednodušší gól, co jste dal, ne?
Tak jednoduché to zase nebylo. Byl nastavený čas, bylo velké teplo, všichni už toho měli dost. První myšlenka dokonce byla, že bych podržel balon a natáhl trochu čas. Do konce zbývala chvilička. Navíc tam přede mnou byl jeden bránící hráč. Další mě stíhal a rychle se vracel i gólman soupeře.

Mohl jste zkusit napodobit gól Patrika Schicka z letošního EURO. To vás nenapadlo?
Já jsem se v létě v jednom z přáteláků trefil skoro z půlky. Takže mě to napadlo, ale měl jsem to na levačku, ta není tak silná jako prvačka. Navíc jsem už v první půli měl jednu vyloženu šanci, zakončoval jsem levou nohou a nedopadlo to.

Tady ale míč skončil v brance. Oddechl jste si, že je hotovo?
Věděl jsem, že už to musí dopadnout. Lidi řvali, že už je po nastavení. Je pravda, že to bylo docela dramatické, soupeř dal na 3:2 docela hezký gól. Ale zvládli jsme to a máme tři body.

Vy jste si užíval, slyšel jsem, že jste po gólu sundal dres a v euforii běhal po trávníku.
To byly emoce. Já totiž moc střelec nejsem, obvykle dávám tři góly za sezonu, to je takový můj standard. Spíš na góly přihrávám, tady jsem taky na náš první gól přihrál. Ale teď samozřejmě doufám, že u tří vstřelených branek nezůstane.

Teď je z vás každopádně kanonýr. Už vám tak říkají?
Hned po zápase bylo zápisné, tak tam nějaké oslovení "střelče" padlo. Ale hned jsem všem říkal, ať si na to nezvykají, že já fakt spíš na góly přihrávám. V mládeži jsem gólů střílel hodně, ale teď mi sedí nejvíc, když nastupuji jako podhrotový hráč.

Gól na 4:2 jste dal v nastavení, trefil jste se i na konci první půle v přidaném čase. To jsou vaše tradiční chvíle?
V nastavení první půle to byla penalta. Zatím všechny, co jsem kopal v kategorii dospělých, jsem dal. Vím, že tam máme zkušené kluky, kteří by mohli chtít kopat, ale zatím si je beru. Mám ty situace rád.

Užíváte si návrat do hostivařského dresu, kde jste s fotbalem začínal?
Přesně tak. Vrátil jsem se do klubu po první koronavirové pauze. Pak přišla brzy druhá, je pravda, že jsem toho v mistrácích zatím moc neodehrál. Hostivař je moje srdcovka, bydlím kousek od hřiště. Jinak jsem byl na konci dorostu ve Vyšehradu a naposledy jsem hrál v Dukle Jižní Město.

Jaké ambice máte v hostivařském dresu?
Myslím, že hlavně chceme hrát v klidu. Nemít starosti s udržením. Všem je jasné, jak je přebor náročný. Sestupují čtyři týmy, stačí dvakrát prohrát a hned poskočíte v tabulce. Co jsem soutěž poznal za ty dva roky, co ji hraji, tak tam každý může porazit každého. V Dukle Jižní Město jsme vyhráli nad Újezdem a pak jsme prohráli s Radotínem.

Těšíte se právě na zápasy s Duklou JM a Vyšehradem B nejvíce?
Na Vyšehrad se těším vždycky, o Dukle to platí také. Mám tam kamarády. Trenér Světlík se byl také podívat na našem utkání a hned po něm mi psal.

Chválil vás, nebo nějak vtipně oglosoval váš hattrick?
(směje se) Psal mi, že jsem měl před třetím gólem asi třikrát šanci zakončit levou nohou...

Tak třeba dáte levačkou gól právě Dukle JM. Teď bude ale asi hlavní potvrdit tuhle výhru v příštím kole.
Jedeme na Uhelky a určitě chceme vyhrát. Musíme vsadit na to, co nás zdobí. Výkon je postavený bojovnosti a fyzičce.

To mi přesně sedí k trenéru Procházkovi. To je velký fotbalový nadšenec. V minulé sezoně fandil v nejvyšší soutěži Bohemians dokonce z výsuvné plošiny. Věděli jste o tom?
On to s námi řešil. Dokonce nám nabízel, jestli někdo nechce místo. Já teda nešel, Bohemku moc nesleduji. To mě spíš baví v Anglii Leeds.

Ten se vrátil mezi elitu, ale úplně nejlepší poslední léta neměl, co?
Já jsem ho začal sledovat, když padali dolů. Teď už je to naštěstí lepší.

Jaké fotbalové cíle máte vy osobně?
Je mi šestadvacet, nabídky z divize sice občas chodí, ale mně to takhle vyhovuje. Hraji ještě nejvyšší futsalovou soutěž v Liberci. Dojíždím tam třikrát v týdnu. Každý všední den mám fotbal nebo futsal. V Liberci to je skvěle nastavené, moc mě to baví. A když jste se ptal na ty cíle, vždycky jsem měl sen, že to ve futsalu dotáhnu do reprezentace. Uvidíme, jak to dopadne. Pracuji, studuji, trénuji, dávám tomu sto procent.

Vážně tohle všechno stihnete?
Studuji dálkově výživu a potraviny, pracuji jako správce budov, což není tak náročné. A k tomu zvládám fotbal i futsal. Díky angažmá v Liberci jsem třeba mohl hrát, i když se fotbalový přebor zastavil. Já měl anglické týdny a všechno si užíval. Doufám, že to tak bude i pokračovat.