Velký obrat Královic v nastavení. Říkal jsem si, že bod bude zlatý. Byla to hektika, hodnotil Pospíšil

To jste si nachystali na 1. kolo pořádné drama. Zápas jste nerozjeli úplně ideálně, co?
Nebylo to špatné, ale Uhelky se v jedenácté minutě dostaly poprvé za půlku a hned nám daly gól, když se trefil Šafránek. My jsme pokračovali v tlaku, měli nějaké pološance, kdy to tam skvěle větral Kučera, i já jsem měl nějakou šanci, ale nic nám nechtělo spadnout.

A před poločasem přišel šok číslo dvě.
To tedy ano. Zmeškal chtěl prodlužovat dlouhý aut a ono to zapadlo přesně k tyči. V tu chvíli jsem si říkal, že to není možný, že jsme dostali dva góly, až by se chtělo říct z nešancí. A u nás mi připadalo, že je to ten zápas, kdy vám to tam nespadne ani za nic.

Co jste si v poločase říkali v šatně?
Snažili jsme se mladší hráče burcovat, že to nemůže vydržet. Soupeř docela zdržoval, každý aut se rozehrával snad minutu. Důležitým momentem bylo, že se jim zranil stoper a dozadu se musel stáhnout Venca Klán.

Ani na začátku druhé půle to ale nevypadalo na nějaký zvrat.
Nějaký tlak tam sice byl, ale nic jsme z něj nevytěžili, to je pravda. Až jsme si s Pepou Markem říkali, co s tím můžeme udělat.

Zdá se, že pomohla ještě více přitlačit na pilu střídání. Zkušeného Krajču nahradil rychlík Havlín. Ten soupeře hodně trápil, co?
Michal si odehrál svoje, o tom žádná, Vojta Havlín hru pak ještě víc oživil, tlak zesílil. Já od Michala navíc dostal kapitánskou pásku... A přišel první gól. Dostal jsem balon do křídla a vypálil jsem na přední tyč. Trefil jsem šibenici. Bóra (brankář Borský) určitě čekal, že to budu dávat na zadní tyč. V tu chvíli jsme zlomili smůlu.

To možná ano, ale skóre se pak zase dlouho nehýbalo a vypadalo to, že si tři body odvezou Uhelné sklady. Nezačaly se vám do hlavy vkrádat tyhle myšlenky?
Je pravda, že soupeř pak měl dvě velké šance. Jednu měl Zmeškal, a to jsem si říkal, tak ten to dá. Ale přestřelil. Přežili jsme i druhou jejich příležitost po naší chybě, kdy to z čáry odehrál Hořický. Byla to hektika, kdyby dali třetí gól, bylo by hotovo.

Jenže nebylo...
To je pravda. V devadesáté minutě se mi povedlo vyrovnat a přiznávám, že jsem si v tu chvíli říkal, že nakonec máme zlatý bod.

Hrálo se ale dál, čekal bych, že už si to všechno zkušený soupeř ohlídá. Co se dělo na hřišti?
Jak jsem říkal, byla to hektika. Oni rozehráli a jak byli vyjančení, pustili se do útoku a měli dvě možnosti. Jenže pak Havlín poslal dopředu dlouhý míč. Běžel jsem za ním, říkal jsem si, že tam Bóra nemůže jít. Jenže on tam šel a šel mi pod nohy. Trefil mě a pak zasáhl i míč. Za mě to byla jasná penalta. On ani neprotestoval, spíš ho muselo štvát, že to řešil takhle.

Proč jste nešel na penaltu?
Penalty nekopu, na ty jsem dřevák.

Ale mohl jste mít hattrick, to vás nelákalo?
Taky jsem to od kluků slyšel. Ale já se řídím tím, že faulovaný hráč na penaltu jít nemá. Nějaké penalty jsem samozřejmě během těch let kopal. Mám to tak fifty - fifty. Šel na ní Lukáš Staněk a kopnul jí do horního růžku, neskutečně.

Pak musely na hřišti vládnout asi emoce, co?
Řekl bych, že ani ne. Jasně, že soupeř byl naštvaný, ale navenek to bylo v klidu. Spíš uvnitř to muselo vřít. Uhelky vedly o dva góly a nakonec prohrály. To by byl naštvaný každý. Věřil jsem, že se nám povede v tom utkání ještě něco udělat. Bral jsem už to, že se nám povedlo vyrovnat. Že nakonec máme tři body, to je tak trochu při vývoji toho zápasu nad plán. Musím taky přiznat, že Uhelky jsou týmem, který mám rád. Takže mi jich svým způsobem bylo i trochu líto. Určitě si kluci mysleli, že to už u nás dohrají jinak.

Ulevilo se vám i proto, že jste zápas dovedli do vítězného konce a vy jste měl kapitánskou pásku?
Už jsem slyšel narážky, že budu muset hrát s páskou pořád. V pětatřiceti jsem ji měl poprvé. Bylo to dané tím, že jsem v týmu třetí nejstarší. Kapitán je ale pořád Michal Krejča. Za sebe musím říct, že taková výhra jako proti Uhelkám mi udělá desetkrát větší radost než třeba vítězství 5:0 v přípravě nad Lhotou. A to padaly parádní góly nůžkami.

Královice ukázaly bojovné srdce, i když odešel tradiční střelec Formáček. Neměl jste obavy, jak to bez něj půjde?
Samozřejmě jsem si říkal, že to asi bude těžké. Ale je to fotbal a ukázalo se, že každý je nahraditelný. Teď je super, že jsme vyhráli, pak se vždycky lépe trénuje a je lepší nálada. Musím ale přiznat, že po zápase jsem byl hotovej.

Ale tři body jsou doma. Zažil jste někdy podobně divoký vstup do sezony?
Začínám svoji devětadvacátou sezonu (směje se) Vzpomínám si, že když jsem z Mukařova přišel do Královic, tak jsme hráli na Přední Kopanině nerozhodně 6:6, v tom zápase jsme prohrávali 0:2 a pak i 2:5, ale v nastavení jsem vyrovnával na 6:6. Výjimečný byl pro mě i první zápas sezony, kdy se na mě přišla podívat máma, a já dal hattrick.

Vyslaly Královice soupeřům signál, že zase budou prohánět špičku?
Povedlo se omladit tým. Máme dva kluky, co jim je devatenáct, dalším hráčům je třeba šestadvacet. Na tréninku je nás dost a musím říct, že je cítit zdravá tlačenice. Teď nás bylo patnáct do pole plus dva brankáři, a to se ještě další tři kluci vrátí po zranění. A co se týče ambicí. Máme je. Mladí kluci určitě nechtějí hrát ve středu tabulky. Všechno do sebe skvěle zapadlo, takže myslíme na TOP 5. V mých očích jsou největšími favority béčka Admiry a Motorletu. Ambice Královic může prověřit už druhé kolo s Újezdem Praha 4.

Bude těžké potvrdit tři body?
Bude to těžký zápas. Jsem moc rád, že nám soupeř vyšel vstříc a prohodilo se pořadatelství, takže se ve vedru nebude hrát u nich na umělce, ale u nás na přírodní trávě. Z toho mám radost. Musíme to odmakat a uvidíme, jak to dopadne.