Foto: Pavel Jiřík st.
Hraní je priorita, dvanáct kilo šlo dolů, hlásí opora Uhříněvsi Podvín

Hraní je priorita, dvanáct kilo šlo dolů, hlásí opora Uhříněvsi Podvín

Trenér mládeže, k tomu opora na hřišti. Fotbalová Uhříněves si může mnout spokojeně ruce, že už má více než rok v kádru Tomáše Podvína. Ten se blýskl jedním gól v přípravě proti Podolí (2:4) a už se nemůže dočkat, až se tým poměří s rivaly v I. A třídě. „Že bychom chtěli hrát na postup, to si může dovolit říct Tempo, ale malé cíle mít taky nemůžeme. Chtěl bych, abychom hráli mezi nejlepšími,“ říká Podvín.

Koronavirus zastavil soutěže, z vašeho hlasu ale cítím pořád elán a nadšení. Je to tím, že se blíží nová sezona?
Musím říct, že co se týče mládeže, tak se Uhříněves za poslední roky hodně posunula, dřív tu bylo pár mládežnických týmů a ještě mladší hráči často vypomáhali starší kategorii, teď jich je devět. Samozřejmě máme kategorie, ročníky 05 a 07, kde bychom další hráče uvítali, ale věřím, že za rok za dva už to bude tak, že nebudeme hledat a shánět malé kluky za každou cenu. Už to bude spíš o vylepšování týmů.

To si jako jeden z trenérů mládeže v klubu lebedíte. Pomáhá i to, že se Uhříněves rozrůstá?
Normálně se jeden velký nábor dělá v září, ale už jsme po lockdownu, už ani nevím, kolikátý byl, jednu akci udělali a měli jsme radost z toho, kolik lidí se ozvalo. Zájem měly čtyř i pětileté děti. Stěhují se sem i bohatí lidé, takže třeba i jejich děti budou chtít hrát fotbal. Myslím, že Uhříněves není špatná lokalita. Jen by se ještě mohla vylepšit doprava.

Přilákalo by to děti třeba z okolních vesnic?
To by určitě pomohlo. Kluci chodí do školy třeba v místě, které je vzdušnou čarou pár kilometrů, jenže když by chtěli dělat fotbal v Uhříněvsi, tak jedou jedním autobusem na Háje a dalším k nám do klubu. Takže jim to trvá třeba hodinu, místo pár minut, takže se to rodičům nezamlouvá. Až se tohle zlepší, bude zájem ještě větší, ale jak jsem řekl, udělal se tady ohledně mládeže ohromný kus práce.

Jak je na tom áčko po dvou nedohraných sezonách? Když jste přicházel z Újezdu Praha 4, tak jste říkal, že cítíte velký drajv a chuť se zlepšovat...
Věřím, že na sezonu budeme dobře připravení. Hned jak to situace dovolila, jsme se pustili do tréninku a od června běžela regulérní příprava. Jen dva týdny jsme nehráli zápas, ale i v té době byly dobrovolné tréninky, jeli jsme, co to šlo. Hráli jsme také se silnými soupeři, myslím, že nás to posouvá víc, než kdybychom někomu dávali debakly.

Cítíte, že by tým měl patřit mezi nejlepší?
Ten drajv a chuť tam cítím pořád. Po začátku minulé sezony jsme si museli uvědomit, že bez dřiny to prostě nejde. Prohrálo se v Dolních Počernicích a celkově nám úvod nesedl. Věřím, že to bylo cenné poučení. Víme, že příprava je jedna věc a uvidí se až v mistrácích. Ale mladí kluci, kteří před rokem třeba naskočili mezi dospělé, to všechno vstřebali. Budeme zkušenější. Ale už dopředu víme, jak těžká soutěž nás čeká. Že tam nebude tým, u kterého dopředu víte, že ho i při výkonu na půl plynu porazíte.

Takže jaké budou cíle?
Chtěli bychom hrát určitě na horních příčkách. Říct, že chceme postoupit, to si může dovolit Tempo. To už první bylo. My musíme jít do soutěže s respektem, ale malé cíle si dávat nemůžeme. Chceme, abychom byli nahoře. Úvodní tři, čtyři kola nám napoví.

Co vám napověděla příprava s Podolím? Vedli jste 2:0 a prohráli 2:4...
Docela jsme v tom zápase nechytili úvod, ale dal jsem po rohu gól hlavou a po pěkné akci jsme zvýšili na 2:0. V tu chvíli jsme měli to utkání pevně v rukách. Jenže v posledních pěti minutách poločasu jsme to zkazili.

Co se stalo?
Dostali jsme dva góly za pět minut. První po brejku, druhý poté, co jsem se špatně dohodl s gólmanem a dal mu kratší malou domů. On se to snažil zachránit, ale napálil míč do Jirky Janouška a bylo z toho vyrovnání na 2:2. Tenhle konec nás zasáhl, ještě víc ale byl vidět na soupeři. Podolí začalo hrát fakt dobře a nám docházely síly. Vyhráli zaslouženě.

Co další přípravné duely?
Moc jsem si užil zápasy s A dorostem Bohemky a týmem Bohemians do 18 let. To byla super utkání, sice jsme prohráli vždy 0:1, ale kvalitou i na počet šancí to bylo vyrovnané. Moc mě to bavilo, byl to jiný styl, než který potkáváme v I. A třídě. Ale bylo to dobré i jako prověrka kondičky, bylo to určitě zpestření.

Posílili jste během léta kádr?
Máme nějaké nové hráče. Z Újezdu Praha 4 přišel Filip Sobota. Známe se, ale vážně jsem ho nepřetáhl já. Další tři kluci přišli ze Sibřiny.

Start sezony se blíží, už se těšíte, až se začne hrát o body?
Já se neskutečně těším. Moje poslední roky, to bylo šílené. Na podzim, ještě v Újezdu Praha 4, jsem si udělal své první větší zranění a byl mimo hru. V zimní přípravě jsem odehrál vše a přišel první mistrák a soutěže zastavil covid. Pak jsem odmakal celou přípravu v Uhříněvsi, po prvním zápase přišlo svalové zranění, pak jsem odkopal asi čtyři utkání a zase byl konec. Teď mám za sebou zase šest, sedm přípravných zápasů. Opravdu se těším, až se začne hrát o body a odehraju celý podzim.

Na sociálních sítích vás kamarádi chválili, že jste zredukoval váhu. To musel mít trenér radost, jinde si spíš postěžují, že přišli hráči s kily navíc...
To jsem si řekl během lockdownu, že ho využiju, a 12 kilo šlo dolů. Musím říct, že tělu to hodně pomohlo. Dřív mě pořád něco bolelo, teď je to v pohodě. Vzal jsem si do hlavy, že mi je osmadvacet, trénování dětí mě hodně baví, ale že chci ještě něco zvládnout i jako fotbalista. Mám hraní jako prioritu. Změnil jsem jídelníček a nápojníček. S Kubou Sainerem jsem si domluvil i individuální tréninky. Dával mi docela sodu.

Takže už si nedáte oblíbené pivo?
Měl jsem tam asi měsíční abstinenci, ale pivo si neodepřu. Spíš úplně vynechávám sladké pití. Byl to takový zlozvyk, že se člověk po dřině odměnil a dal půl litru količky. No a najednou jsem po čase zjistil, že mi to nechybí, piju víc vody, a když už mám chuť, tak si dám nějakou zero colu. A už tak mi to přijde hodně sladké.

To na vás musel udělat dojem Cristiano Ronaldo, když během EURO při tiskové konferenci odstranil sladké nápoje.
To jsem ho chápal. (směje se) Ale Heineken bych tam za sebe teda nechal.