Nečekaný přestup! Kanonýr Jůzek už pálí za Třeboradice. Jak se těší na zápas s Podolím?

Máte za sebou povedený start. Ulevilo se vám, že jste na gól v novém klubu nečekal dlouho?
Mám za sebou dva zápasy a dal jsem dva góly. Je jasné, že to potěší. Přišel jsem do nového týmu s nějakou reputací, tým měl nějaká očekávání, vědělo se, že dávám góly, tak lidé takhle koukají, jak si povedu. Samozřejmě se člověku uleví, když se to povede potvrdit. Ale nebylo to tak, že by mě ta povinnost dát hned gól nějak svazovala.

Přiznávám, že jste byl pro mě jednou z tváří Podolí a přestup mě překvapil. Co se stalo?
Nějaké důvody visely ve vzduchu už nějaký čas. Kvůli covidu se taky dlouho nehrálo, ale prostě po konci trenéra Jarolíma se hodně věcí měnilo a já jsem měl na řadu z nich jiný pohled. Hledaly se různé kompromisy, hledala se šance, jak by to mohlo fungovat. Ale teď jsem si vyhodnotil, že bude lepší, když odejdu.

Ten přestup ale vzbudil docela rozruch. Proč jste se rozhodl odejít do Třeboradic?
Celý život jsem tváří Podolí, jsem pravý Podolák. Tak mě berou i další kluby a asi by mě jen tak někdo nekontaktoval. Roli v tom hrál jeden z mých nejlepších kamarádů Petr Viktorin. S ním jsem se o řadě věcí bavil, věděl, jaká je situace a přišla nabídka z Třeboradic, která znamenala novou motivaci. Navíc v klubu skončil Petr Junek, takže hledali alternativu.

Měl jste i další nabídky?
Ozvali se z nižších soutěží, ale já jsem chtěl hrát přebor. V I. A třídě jsou za mě jasní aspiranti na postup Braník a Tempo, kluby, kde to dlouhodobě dělají dobře, nabídky ale přišly odjinud. Z klubů, kde jsem třeba nikoho neznal, prostě jsem zvolil Třeboradice.

Už jste si našel v rozpisu soutěží, kdy vás čeká derby s Podolím?
Jo, jo. Ve třetím kole. Teď se akorát v práci rozepisují služby, tak jsem se napsal, abych v termínu toho zápasu sloužil a nemusel řešit rivalitu. Nevím, jak to dopadne, nechávám to osudu.

Takže byste ten duel napoprvé raději vynechal?
Neprahnu po tom, uvidíme, jak to dopadne, zda dostanu službu. Když budu mít volno, milerád nastoupím. Ale když třeba dám gól, tak ho slavit nebudu. S vedením klubu jsme se rozešli v dobrém a myslím, že do klubu třeba v budoucnu nemám zavřené dveře. Podolí určitě přeju, ať se mu daří a udrží se v přeboru. Jen jsem teď prostě vyhodnotil, že bude lepší, když odejdu. Na některé věci mám prostě jiný názor.

Co na to říkali spoluhráči?
Kádr se hodně obměnil. Kluci, co jsem s nimi byl v kabině dlouhá léta, už také odešli, vyměnil se i trenér.

V minulosti jste byl i kapitánem, na kontě máte přes dvě stovky gólů. Tady není pochyb, co jste pro Podolí odvedl za služby.
Noví kluci to takhle s těmi góly asi ani nevnímají, pásky jsem se vzdal v rámci těch kompromisů, které obě strany dělaly. Ale znovu říkám, rozchod byl v dobrém. Když se také řešil můj odchod do Třeboradic, nepodal jsem přestup v termínu, kdy by byl odchod jen formalitou a za tabulkové odstupné. Řekl jsem jasně, že v žádném případě, že chci, aby se oba kluby domluvily. Přišlo mi to fér. Podolí dostalo nabídku, akceptovalo ji a za to jsem rád, že došlo k dohodě.

Vrátil jste se v parádní fazoně. Přitom jste covidovou dobu měl jako lékař těžší než většina ostatních. Jak náročné to bylo?
Střídal jsem ortopedii, traumatologii, řešily se u nás operace páteře, nádory, dělaly se akutní věci. Starali jsme se pochopitelně i o covidové pacienty, takže to bylo náročné. Člověk pak rád chodil běhat, když si u toho vyčistil hlavu, tělo si od toho stresu trochu oddechlo. Soutěže se zastavily, pauza přišla u mě mezi dvaatřicátým a čtyřiatřicátým rokem, myslím, že mi to z pohledu fotbalu dodalo novou energii.

Řada hráčů třeba skončila.
Vím o tom, že třeba kluci starší pětatřiceti let dohráli. Situace byla najednou jiná. Fyzička jde dolů. Byla dlouhá doba, kdy byli chlapi doma, zjistili, že je pohodlné jet o víkendu s rodinou na chatu. Já mám ale chuť hrát dál. A chci jít příkladem v tom, že sportuju. Lidi by určitě měli víc chodit sportovat. Mrzí mě, když to tak není.

Už jste vzal rodinu do Třeboradic?
Petr Viktorin říkal, že rodinu bude brát na fotbal od září, takže se přidáme a ženy se budou střídat v hlídání dětí.

Už se těšíte, až se začne hrát? Někomu třeba i trochu vadilo, že sezona začíná brzy...
Já myslím, že to udělali dobře. Za sebe řeknu, že bych začal klidně ještě o dva týdny dřív. Čím víc se toho odehraje, tím lépe. A čím více se bude blížit podzim, tak to může být náročnější.

To nezní v souvislosti s covidem úplně optimisticky.
Samozřejmě se hodně lidí proočkuje. Ale co se týče názorů na to, jak to bude: Já bych fakt poslouchal a věřil tomu, co říkají odborníci a epidemiologové. Každý má potřebu k tomu něco říct, ale já bych důvěřoval expertům, virologům. Takhle někdo něco řekne, vytrhne se to z kontextu, je třeba mít respekt k autoritám. Řeknu to tak, že věřím, že se toho odehraje co nejvíce. Můj pohled je takový, že je moc důležité, aby mohly trénovat a sportovat děti, aby měly sportovní návyky. Když by se třeba někdy zase přerušovaly soutěže, tak bych nechal běžet co nejdéle ty pro mládež třeba od sedmi do patnácti let. Samozřejmě ale chci, aby se hrálo všechno a zvládlo se toho co nejvíc.

Říkáte, že byste klidně začal sezonu o dva týdny dříve, už takhle někteří žehrají na to, že je příprava na sezonu krátká. Co si o tom myslíte?
V každém případě by měl některý z hráčů stejně dovolenou, byly by tam pracovní povinnosti, takže mi to přijde tak trochu jako zbytečná výmluva. Všichni už chceme, aby se začalo hrát.