Třeboradice v přípravě trápily divizní Horky. Trenér Pařízek si splnil velký sen

Máte za sebou druhý zápas, na první pohled to vypadá, že všechno šlape. V čem je problém?
Mluví o tom skoro všichni, hráčů je málo. Někteří kluci dokonce zvažují, zda budou pokračovat ve fotbalové kariéře.

To je narážka na konec Pavla Grznára?
Ten to avizoval už dřív, už v té první vlně s tím měl problém. Tam byly pořád nějaké restarty, docházelo u něj ke zranění, proto avizoval, že skončí. Ale jsou tu i další kluci, u kterých tenhle krok hrozí. Stačí se podívat na zápas proti Horkám.

Vždyť jste uhráli remízu 1:1, kde byl problém?
Zápas byl předem domluvený, všichni o tom věděli. A my jsme měli problém dát dohromady sestavu, a kdyby nám nepomohli cizí hráči, tak jsme ani nemohli nastoupit. Měli jsme v sestavě čtyři hráče, včetně mě, kteří tady normálně nehrají. Proti čtvrtku nám chybělo devět hráčů.

To je tedy poměrně zásadní počet. Může to být signál, že do budoucna hrozí problém?
Nezájem hráčů mě docela překvapuje. Bude to hrozně těžké dát dohromady. Myslel jsem si, a možná si to mysleli i mnozí další, že hráči se budou těšit, tak to je asi trochu jinak. Je jich asi méně. Mladá generace nejspíš zjistila, že je taky něco jiného kromě fotbalu. A třeba zjistila, že jí to baví víc.

To není pro fotbal dobrá zpráva. Navíc podobný problém řeší i jinde, nejste první, kdo o tom v rozhovoru mluví...
Vím, že tenhle problém neřešíme jen my. Jen mi potvrzujete moje slova. Já jsem se díky té absenci splnil svůj sen, že jsem si zahrál se svými syny v jednom mužstvu, v jednom dresu.

Přivedl jste je jako posily do Třeboradic?
Ne, ne, ne. Jeden je ročník 2003, ten odjíždí v létě studovat do Ameriky, takže tím pádem je pro nějakou devatenáctku nezajímavý, protože odjede v srpnu. Trénuje s námi. A druhý syn je normálně v kádru béčka Viktorky, ale když jsme měli krizi, tak jsme požádali, jestli by nám mohl pomoci. A já jsem si díky tomu splnil sen. Bylo to pro mě lákadlo a podali jsme navíc docela slušný výkon. Byli jsme diviznímu soupeři rovnocenným soupeřem.

Během zápasu si ale někteří vaši svěřenci posteskli, že hrají druhý zápas během pár dní, že jste ve čtvrtek hráli s Uhříněvsí. To je záměr, hrát takhle dvakrát v týdnu?
Tak mají hráči trénovat? Nebo hrát? Myslím, že je lepší vždycky hrát. Beru to tak, že jsou hráči, kteří vždycky musí něco komentovat. (usměje se) To bych nebral vážně. A můžou to říct i srdcaři, za které jsme rádi, že je máme. Jsou taky hráči, které ve třetí minutě něco píchne a odejdou ze hřiště a nemají vůli to překonat.

Když jste zmínil, že chybělo devět lidí. Znamená to, že z hlediska počtu hráčů vás bude na přípravu dost?
Je otázka, proč ti kluci chyběli a jestli vůbec budou pokračovat dál.

To je poměrně zásadní otázka, musel byste reagovat, že? Z béčka si ve velké míře pomáhat nelze...
Z béčka je těžké těžit, protože ti kluci už nahoru moc nechtějí. Je to pro ně rychlé, jdou si tam prostě zahrát. A když mají udělat něco navíc, tak už se jim moc nechce. Takže spíš je v pořádku, když někoho z áčka pustíme na zápas do rezervy. Opačně už nám to tolik nepomůže. Nemůžeme na to spoléhat, musíme mít kádr minimálně šestnácti, sedmnácti hráčů. Jinak tu soutěž nemůžeme normálně hrát, ani dohrát. Zápasů bude tolik, a příprava bude strašně krátká, nebude z čeho brát, zápasy budou náročné. Může docházet ke zraněním, mohou přijít tresty.

Kdy to tedy rozseknete ohledně posil?
Hledat musíme, ale není moc z čeho brát. Tyhle problémy řeší i jinde. Navíc, měli jsme tu na zkoušku hráče, který byl ještě před půl rokem v kádru béčka Viktorky a řekne vám, že má školu jako prioritu a že bude hrát raději nižší soutěž, že půjde do Uhříněvsi, kde bude mít o jeden trénink méně, aby se mohl věnovat škole nebo jiným zájmům.

Myslíte, že mladé hráče Pražská teplárenská přebor neláká?
Dřív jsme to brali, že jsme chtěli hrát vyšší soutěž, měli jsme radost, že o nás má zájem klub z té dané soutěže, dneska ale kluci přemýšlejí jinak. Doba je jiná. Je tam faktor školy a zábavy.

Stejně je ale zvláštní, že jste s Uhříněvsí v lepším složení prohráli 4:5 a v dalším duelu v okleštěné sestavě remizovali s divizním protivníkem. Čím si to vysvětlujete?
Proti Uhříněvsi jsme hráli prakticky se vším, co máme. Proti Horkám ale chybělo devět hráčů, dva kvůli zranění, další z jiných důvodů... A k tomu výsledku, když je krize, tak se mužstvo vždycky semkne. Myslím, že si kluci sáhli na dno, hecli se. Třeba nás soupeř z divize i trochu podcenil, když šel do utkání s týmem, co hraje o soutěž níž.

Co zvládnete do letní dovolené?
V pondělí si dáme ještě trénink a ve čtvrtek přijde zápas s devatenáctkou Meteoru. A tím asi skončíme, bude pauza. A pak uvidíme, jak to půjde. Otázka, jak se kádr dá dohromady. Přebor je dost těžká soutěž. Dojednané pak máme ještě tři přáteláky.

Zápas jste odehrál parádně, nezkusí vás šéf klubu přesvědčit, abyste přestoupil do Třeboradic a hrál?
Už jsem to taky zkoušel jako hrající trenér a nedělalo to úplně dobrotu, ale když bude krize... Chci určitě hrát dál, jsem v klubu domluvený.

Takže jste si kopl ještě přípravné utkání za Čakovice?
Že bych si šel v neděli zahrát? (směje se) To asi úplně ne. Co se týče přestupu do Třeboradic, nemám to v úmyslu, ale stát se může všechno.

Už vás na tohle téma škádlil šéf klubu?
To nevím, jestli zítra podepíšeme novou smlouvu. (směje se)

Mimochodem, viděl jsem na zápase jen v civilu Petra Viktorina, třeboradickou oporu. Ten nehrál proč?
Byl omluvený. Tam to chápeme. Byl v pátek na očkování proti covidu, tam je třeba dodržet klid, aby se něco nestalo. Má mít asi tři dny pauzu od zátěže. Jinak by určitě hrál.