Foto: Pavel Jiřík st.
Trenér Prošek léčí zranění a chválí hráče Aritmy. Po pauze se vrátili ve skvělém stavu, říká

Trenér Prošek léčí zranění a chválí hráče Aritmy. Po pauze se vrátili ve skvělém stavu, říká

Sezona amatérských soutěží sice předčasně skončila, trenér divizní Aritmy Ladislav Prošek je ale nadšený z toho, že se fotbal konečně zase vrací k normálu. Koronavirová pauza se vlekla a každý den, kdy je možné trénovat, si teď všichni fotbaloví nadšenci užívají se vším všudy. „Vždycky jsme fungovali v režimu, který situace dovolovala, ale samozřejmě jsme nejradši, když už se maká v týmu,“ říká Prošek.

Některé kluby se ostře pustily do práce, chystají se na zápasy, další se rozjíždějí spíše pozvolna. V jakém rytmu to běží ve Vokovicích?
Pustili jsme se do práce a pojedeme až do 23. června naplno. Chceme odehrát pět přípravných zápasů proti soupeřům ze třetí ligy, divize i přeboru. Pak bude krátká dovolená a 7. července už přijdou finální tři týdny před soutěží, kde budou další přípravná utkání. Pak už nás bude čekat ostrý start, věřím, že budeme dobře připravení.

V jakém stavu jste po dlouhé pauze hráče našel?
Musím říct, že kluci byli ve skvělém stavu. Fyzicky na tom byli super, pustili se do práce s chutí, bylo vidět, jak jim fotbal chyběl. Jediný, kdo to trochu po zdravotní stránce brzdil, jsem byl já.

Slyšel jsem, že jste se během pauzy docela vážně zranil. Prozradíte, co se stalo?
Zlomil jsem si kotník, přetrhal vazy, byl tam problém i s oddělenou lýtkovou kostí. Museli mě sešroubovat, mám v noze železo. Bylo to docela šílené, postupně se teď učím chodit, cítím se jako chromý kůň. Ale chůze už je lepší, chodím na rehabilitaci, začínám se hýbat.

Neříkejte, že jste si nejvážnější zranění kariéry přivodil jako trenér, a ještě v době, kdy se nehrálo...
Je to neuvěřitelné, ale přesně to se stalo. Byl jsem třeba na operaci třísel, ale ohledně vážnosti zranění bylo tohle vážně nejtěžší. Jediné, co mě trochu mohlo utěšovat, že už sám nehraju a jen se chci udržovat normálním pohybem.

To jste tedy musel šokovat nejen sebe a vaše okolí, ale nejspíš i vaše svěřence. Nestal jste se v rámci černého humoru terčem vtípků?
Hráči byli docela citliví. Oni dobře věděli, jak mám rád pohyb a jak je tahle situace pro mě šílená, když cítím, že bych chtěl být v lepší kondici. Samozřejmě, že se sem tam objevil nějaký pokus od starších hráčů si mě dobírat, bez toho by to nešlo.

Na to máte jednoduchou odpověď. Můžete jim naložit v přípravě, aby to rýpaly bolelo...
K tomuhle sahat nemusím, kluci dostávají pořádně do těla pravidelně.

Co jste si vůbec říkal, když sezona předčasně skončila?
Mám na to dva pohledy. Je to takové ano i ne, takový Jekyll a Hyde. Když si vezmu situaci u nás v rodině. Moje starší dcera Tereza hraje první ligu za Duklu, ta chodila na testy, mohla trénovat a hrát zápasy. Mladší dcera Denisa, která je ve zlatém fotbalovém věku, musela pouze trénovat on-line ve skupině. Venku trénovala na zahradě se sestrou, nebo se mnou. To byl ten Jekyll a Hyde v praxi. Myslím to tak, že jsme všichni doufali, že se sezona ještě rozehraje.

Postupně se naděje tenčila, co?
Čas běžel a my jsme tušili, že šance je menší a menší. Až jsme se museli smířit s tím, že je konec. Škoda, že si FAČR podrobněji nezkoumala první ligu žen a futsalovou ligu, které se hrály či hrají, možná by to někomu napovědělo, zda bylo možné dohrát i naše soutěže. Teď se může trénovat a hrát, tak jsme mohli testovat, dodržovat podmínky a mohlo dojít i na mistráky. Je pravda, že béčka profesionálních klubů měla výhodu, když mohla trénovat a třeba někde i s dorostenci. Výsledek je takový, že se nehraje, druhým rokem se nepostupuje a někdo si oddechl, že se nesestupuje. Snad se všechno vrátí do normálu.

Máte v hlavě už posily pro následující sezonu?
Co se týče kádru, tak nás druhá vlna nezasáhla nějakými odchody. Kluci přišli natěšení na fotbal. To spíš u mládeže jsme měli strach, že přijde úbytek hráčů, ale nedošlo k tomu. Je to teď hezký pohled, když je plné hřiště a vidíme mládež trénovat. A co se týče posil, pracujeme na nich. Testujeme pět fotbalistů, šanci dáme mladým klukům z vlastní líhně. Dostanou šanci v tom prvním bloku před dovolenou, v té druhé části před soutěží už bych chtěl mít kádr pohromadě.

Slyšel jsem, že některým oddílům trochu vadí brzký začátek sezony, raději by startovaly o týden později. Co vy na to?
Tohle fakt neřeším. Chápu, že to třeba někomu může vadit, ale kdo hraje fotbal, tak ví, že dovolenou bude mít na přelomu června a července. Jestli se nějak o týden posune, z toho bych nedělal vědu.

Na lavičce Aritmy jste už docela dlouho a odkoučoval jste deset mistrovských zápasů. Nezapíšete se díky tomu do nějaké knihy rekordů?
Je to úsměvné, co? Prostě mně i fotbalu ta doba nepřeje. Z těch devíti divizních utkání jsem navíc ještě dvakrát hrál proti Lípě. Jednou jsme na penalty vyhráli, podruhé na penalty prohráli, takže soupeřů bylo ještě méně. Desáté utkání bylo pohárové, kdy jsme přešli přes Kosmonosy. Pak nás měla čekat Dukla, ale bohužel se to kvůli okolnostem a testování nehrálo. Dukla šla bez boje na Slavii. Teď si hlavně přeju, aby se začalo v příští sezoně normálně hrát.

V nedohrané sezoně jste měli v úvodu pět velmi silných soupeřů z čela tabulky. Nevezmete si pro jistotu na losovacím aktivu jiné číslo, kdyby se zase nedohrálo?
Los byl tedy pořádně těžký, to je pravda, ale nic se nedá dělat. Přijímáme to. Hlavně doufáme, že další sezona bude už plnohodnotná, že se odehraje všechno podle plánu. Je to důležité pro psychiku hráčů, kteří se pořád na něco připravovali, dodržovali se různá nařízení, a pak se soutěž neustále odkládala a nakonec rušila. Bylo to složité pro nás všechny, co do fotbalu děláme. Jako trenér vnímám i to, co mi tahle doba dala. Měli jsme šanci pracovat na detailech, mohli jsme si vyzkoušet různé tréninky, ve dvojicích, ve skupinkách, teď už zase jedeme s celým týmem. Chci všem klukům poděkovat za to, jak k tomu přistoupili a přistupují. Vím, že to pro nikoho není jednoduché.