Foto: Pavel Jiřík st.
Na štafle bych nešel. Hostivařský trenér Procházka si užíval vršovické derby na vysunuté plošině

Na štafle bych nešel. Hostivařský trenér Procházka si užíval vršovické derby na vysunuté plošině

Fotbalová Hostivař je na nohou. Hele, trenér je v televizi! Příznivci i hráči klubu z Pražská teplárenská přeboru museli být paf, pokud sledovali nedělní prvoligový zápas mezi Bohemians 1905 a Slavií ve vršovickém Ďolíčku. Mezi diváky, kteří sledovali zápas přímo na místě z výsuvné plošiny, totiž v zelenobílém dresu domácích nechyběl ani Petr Procházka, kouč SK Hostivař. „Když jsem dostal nabídku, neváhal jsem, fotbal mi moc chyběl,“ povídal rozesmátý kouč.

Jak se to vlastně seběhlo, že jste se k možnosti sledovat zápas z netradičního místa dostal?
Kamarád na zápas zařizoval plošinu, to šlo celé mimo mě, přišel jsem k tomu jako slepý k houslím. Vlastně náhodou mě ten známý oslovil, zda bych nechtěl jít. A já neváhal, fotbal na vlastní oči jsem neviděl pořádně dlouho. Auta tam měli ti kluci postavené už od pátku, v neděli jsme se tam pak sešli a vystoupali do výšky nějakých osmi, devíti metrů. Maximum bylo snad dvanáct metrů, ale tak vysoko jsme nebyli.

Jde se z tohoto místa vážně soustředit na fotbal? Nekoukal jste občas dolů...
Je pravda, že plošina se trochu hýbe, ale byla kvalitní, všechno bylo v pohodě. Necítil jsem nějakou nervozitu, jestli se ptáte na tohle. Koukal jsem se na zápas a užíval si to.

Na sobě jste měl dres Bohemians, takže jste Klokan odmalička?
Přesně tak, nedaleko jsem chodil na základní školu, maminka taky v klubu pracovala. Ale na Bohemku mě jako malého brával děda. Táta s bráchou fandí Spartě, tak jsme se s dědou oddělili.

Chodil jste dřív na zápasy do bohemáckého kotle?
Pamatuji doby, kdy byl kotel ještě uprostřed naproti hlavní tribuně. Když jsem bydlel ve Vršovicích, tak jsem chodil na každý domácí zápas. Letos jsem byl na fotbale potřetí.

Ale poprvé na plošině. Co další libůstky, šel byste třeba do sledování zápasů ze štaflí?
To bych nešel. I takhle z plošiny to bylo něco zvláštního, ale člověk fotbal fakt dlouho neviděl. Když je člověk doma a kouká v televizi, je to něco jiného, ani do hospody se jít nedá, tak jsem možnosti jít koukat na plošinu rád využil.

Na plošině jste byli namíchaní s fanoušky Slavie. Nehrozilo, že se atmosféra vyhrotí?
Bylo tam jen nějaké hecování, ale všechno bylo v pohodě. Slávisty jsme tam měli jen dva. Samozřejmě jsem rád, že Bohemka získala bod. Slavia titul stejně oslaví, brali nerozhodný výsledek. Chtěli hlavně udělat rekord ohledně neporazitelnosti, což se Slavii povedlo.

Fanoušci sledovali zápas i z balkonů nedalekých domů, či případně ze střechy. Tam jste také někdy byl?
Na balkóně ne, i když kamarád má vedle pošty byt. Jenže je v prvním patře, tam bych toho moc neviděl. Ale tady z té plošiny to bylo v pohodě. Vlastně byla jen jedna podmínka od policie, že musíme mít na sobě celý zápas roušku, což jsme i chápali. Na druhou stranu na štaflích stát fanouškům policie nedovolila.

Věděli doma, že se chystáte na tohle fotbalové dobrodružství?
Manželka říkala, ať jdu. Věděla, jak moc mi fotbal chybí, jakýkoliv. Profesionální i amatérský. Věděla, že to bude zpestření. Kdo má rád fotbal, tak je jasné, že v téhle době trpí a rád by možnosti, jakou jsem dostal já, také využil.

Situace už dovoluje amatérským fotbalistům trénovat, tedy za dodržení určitých podmínek. Jak se rozjela Hostivař?
Po šesti měsících jsme udělali takový kruhový trénink. Ta pauza byla znát, někomu možná i balon trochu překážel. Ale to je pochopitelné, když chodíte běhat, je to o něčem jiném. Je jasné i to, že kluky bolely nohy. Když jdete běhat, prostě běžíte jedním směrem, tady na fotbale máte změny směru, je to náročnější.

Vypadá to, že soutěžní ročník se ani nedohraje. Co na to říkáte?
Když to vezmu z pohledu tréninků, tak třeba v ČFL, pokud se to nedohraje, to bude asi spravedlivé. Béčka prvoligových týmů mohla trénovat, ostatní ne, takže to chápu. V přeboru a níž by to bylo pro všechny kluby stejné. Pro starší hráče by bylo asi větší riziko zranění, tak bude dobře, když se bude trénovat a odehrají se třeba, pokud to situace dovolí, nějaké přípravné zápasy.

Kolik se vás na prvním tréninku vůbec sešlo?
Musím říct, že nás bylo dvanáct. Po koroně tam byla nějaká úmrtnost. Chyběli třeba kluci ze Slovenska, kteří dostali možnost pracovat na home office a odjeli domů. Časem se vrátí a zase se třeba zapojí, teď je ale k dispozici nemáme. Rajnoch dělá pro změnu kondičního trenéra v druholigovém Hradci, o brankáři Pellegrinim nic nevím. Prostě nás bylo méně. Je jasné, že ty první tréninky budou kluky bolet, každého. A ty starší kluky možná dvojnásobně.

Jaký budete mít v nejbližší době program s týmem?
Budeme se scházet dvakrát týdně, samozřejmě za dodržování těch opatření. Budeme se připravovat a uvidíme, co situace dovolí. Když se nebude dohrávat soutěž, tak si rádi zahrajeme nějaké přípravné zápasy. Bylo by dobré do června něco odehrát. Máme tři zápasy tak nějak domluvené, aby se to neřešilo na poslední chvíli. A klidně si zahrajeme bez šaten.

Mimochodem, věděli vaši svěřenci, že jste si užíval ligové derby z plošiny?
Na plošinu byl pozvaný i jeden hráč, co je na pomezí áčka a béčka. Trénuje teď momentálně s námi. Jinak to dopředu nikdo nevěděl, ale během utkání už mi volali a psali lidé. A nebylo jich málo.

Možná se přihlásí i pokladník, když je z trenéra televizní hvězda...
Možná jo. A za tenhle rozhovor asi taky něco bude chtít. (směje se)