Volby 2021: Pandemie s námi zatřepala, na sport nemůžeme rezignovat, říká Svoboda

Volby 2021: Pandemie s námi zatřepala, na sport nemůžeme rezignovat, říká Svoboda

Dušan Svoboda – předseda Pražského fotbalového svazu. Tohle spojení trvá už od ledna 2010, a pokud se nestane nic neočekávaného, mělo by tomu tak být i v dalších čtyřech letech. Jaká byla z pohledu samotného Svobody jeho dosavadní éra? Co plánuje do budoucnosti? O tom promluvil před volbami, které jsou naplánované na 21. dubna.
Končí vaše poslední čtyřleté volební období. Jaké bylo?
Oficiálně bylo čtyřleté, ale reálně bylo pouze tříleté, protože poslední rok s covidem se asi nedá počítat jako plnohodnotný – z hlediska výkonnostního a amatérského fotbalu v podstatě neexistoval.

Tak pojďme zhodnotit první tři roky.
Myslím, že Pražský fotbalový svaz pokračoval v tom, co považuji za důležité – dále jsme akcentovali rozšiřování členské základny, až do covidového roku se nám dařilo získávat kontinuálně další a další členy v mládežnické kategorii. To byl jeden z dlouhodobých úkolů a cílů, které se nám podařilo naplnit. Také si myslím, že se nám dařilo dobře spravovat pražský fotbal, vyhýbaly se nám skandály, problémy s rozhodčími. A když už nějaký problém vyvstal, řešil se na úrovni příslušných komisí. Myslím ale, že nebylo nic, co by nějak zásadně vybočovalo. Třetí zásadní moment byl, že se v Praze změnila politická reprezentace, takže se přenastavil dotační program, který je pro nás velmi důležitý. Je to systémový grant na podporu sportu, povedlo se nám ho udržet, byť došlo ke snížení prostředků. Z toho radost nemám, protože v kombinaci s tím, jak nám rostla členská základna, si myslím, že by měl adekvátně narůstat i tento grant. Je to ale vždycky otázka dohody a kompromisu. Jsem hlavně rád, že se nám podařilo grant udržet v nějakých mezích. Tohle byly z mého pohledu tři hlavní momenty uplynulého období. A tady bych chtěl hlavně poděkovat klubům, jejich funkcionářům, trenérům, kteří k tomu přispěli, bez nich by nebylo nic. Je to hlavně jejich zásluha, že fotbal v Praze takto funguje.

Zůstal bych ještě u grantu od magistrátu. Jak jste zmínil, jeho výše se snížila o jednotky milionů na sumu 45 310 000 Kč. Jak náročné bylo tuhle dotaci vyjednat?
Bylo to samozřejmě ovlivněné situací, ve které jsme už přes rok. Samotná jednání bych nechtěl blíže komentovat, jsem rád, že dopadla relativně dobře pro sport. Budeme o tyto peníze pro kluby žádat i v dalších letech. Fotbal bohužel nemá úplně dobrou nálepku, ale s kolegy se snažíme v rámci Prahy ukazovat cestu, směr a nějaký způsob komunikace, že všechno ve fotbale není špatné. Děláme to tak už mnoho let a myslím, že si dost lidí všimlo, že se nám hodně věcí podařilo.

Vraťme se do roku 2017, kdy jste po posledních volbách vyřkl jako jeden z cílů, že byste chtěl pomoci s vylepšením fotbalové infrastruktury v Praze. Jak se vám dařilo v tomhle směru?
Na úrovni jednotlivých klubů se řada projektů povedla, zejména díky podpoře municipalit a magistrátu, ale investice do sportovní infrastruktury asi nikdy nebudou takové, jaké bychom potřebovali. To je dlouhodobý stav, kdy je sport podfinancovaný. Fotbal má tu výhodu, že se hraje venku a nemusí řešit havarijní stavy hal, bazénů… I na špatném hřišti se dá fotbal pořád hrát. Doufám, že pomůže i vznik Národní sportovní agentury (NSA) a povede se vytvořit opravdu systémový program, který bude predikovatelný s nějakým výhledem do budoucna. Prostě aby každý klub věděl, že když bude aktivní, bude mít členskou základnu, bude mít určitou sportovní úroveň, tak adekvátně tomu bude moci v nějakém horizontu 10 až 15 let čerpat investiční dotaci a bude mít pravidelně určitou částku na běžnou údržbu sportovišť. Aby se mohlo plánovat a neřešilo se až ve chvíli, kdy někomu začne padat něco na hlavu. Na druhou stranu role municipalit bude nezastupitelná. Je ovšem jasné, že rozvoj infrastruktury bude jednou z dílčích věcí a úkolů na další období. Je to kontinuální činnost, která v podstatě nikdy neskončí. Problém vidím hlavně v tom, že dřív byl velký boom ve stavbě hřišť s umělým povrchem, která stárnou a pomalu končí jejich životnost. Prostředky na jejich renovaci už nejsou alokovány v potřebném objemu. Souvisí to s podfinancováním sportu, o kterém jsem mluvil před chvílí.

Taky jste se chtěl zasadit o vytvoření speciálního dotačního programu na Magistrátu hlavního města Prahy na podporu talentované mládeže.
Tento úkol zůstává i do budoucna. Souvisí to s tím, že by v Praze měla taky vzniknout Regionální fotbalová akademie. Jak víme, v Praze jsou silné klubové akademie Sparty a Slavie, ale to nestačí. Tyto kluby do svých akademií „nasávají“ talentované hráče ze širšího okolí, ale Praha je velká aglomerace a talentovaných dětí je tady víc.

Zároveň jste měl v hlavě myšlenku na vytvoření pražského centra, které by mohly využívat kluby, jež se z různých důvodů dostanou do nesnází s hřištěm. Sice to nebyl slib, ale jen úvaha, ovšem tento projekt se nerealizoval. Proč?
Měli jsme vytipovanou lokalitu, kde jsme něco podobného chtěli udělat, ale musím přiznat, že je to tak ambiciózní projekt, který je momentálně nad úrovní, kam jsme schopní dosáhnout. Pořád mám ale tuhle myšlenku v hlavě a souvisí právě s tím, že by v Praze vznikla zmiňovaná Regionální akademie. V Praze jsou z hlediska výchovy mládeže dominantní kluby jako Sparta, Slavia, Bohemians, Dukla, Viktoria Žižkov, celkem se ale o mládež stará zhruba 90 klubů a je zde hodně akcentována klubová příslušnost. V mimopražských regionech to není tak intenzivní a v rámci akademií jsou menší kluby schopné daleko víc spolupracovat. Proto by se mi líbilo vytvořit zázemí, které by menší kluby mohly sdílet, ale zároveň je třeba říct, že bez spolupráce s Magistrátem hlavního města Prahy je podobný projekt nerealizovatelný.

Co se týče už zmiňovaného nárůstu členské základny, tak to je jediné téma, u kterého jsem od vás kdy slyšel, že jste opravdu spokojený. Spíš hledáte rezervy a možnosti věci posouvat. Členská základna v Praze od roku 2012 stoupla z 12 255 členů na aktuálních více než 23 tisíc členů. U mládeže do 18 let byl nárůst dokonce 183 procent. Kam se tahle čísla ještě dají posouvat?
(směje se) Je pravda, že tohle je věc, kde spokojený jsem. Ale i tak si myslím, že i v tomhle směru se posouvat můžeme. Je jasné, že rok 2020 nebude patřit z pohledu nových členů k výjimečně úspěšným, dojde k poklesu, přesto si myslím, že prostor ke kontinuálnímu růstu v dalších letech určitě je. Budeme pokračovat v nastaveném trendu a směru, není potřeba ho měnit.

Láká vás nějaké konkrétní číslo?
Lákalo by mě číslo 30 tisíc, ale bohužel covid to asi o pár let odsunul, teď si kladu za cíl se vrátit na úroveň před covidem.

Ve fotbale se pohybujete ve více funkcích. Vyptával se někdo mimo Prahu, jaké je v tomto směru know-how Pražského fotbalového svazu a pražských klubů?
Zatím se mě na to nikdo neptal. Praha je v trochu jiné pozici – je to hlavní město, ekonomicky mělo, minimálně před covidem, jiné možnosti. Myslím, že se tady projevuje edukace rodičů, že sportování je pro děti velmi důležité. Je zde velké množství hřišť, která jsou relativně dobře dostupná, na rozdíl od menších měst, kde může být problém jak s dostupností, tak i menším akcentem na sport ze strany rodičů. Nábor nových členů je ale samozřejmě velká zásluha klubů, protože jako předseda můžu říkat, co chci, můžu Prahu oblepit billboardy, ale na konci je to jen o tom, že konkrétní klub, a v něm konkrétní lidé, musí uspořádat náborovou akci, musejí tam přijít rodiče s dětmi, musí tam být dobrá atmosféra, trenéři a lidé, kteří rodiče svým přístupem osloví. Takže je třeba zase poděkovat těmto konkrétním lidem v klubech, je to jejich zásluha. A tady se projevuje další věc.

Jaká?
S tím, jak roste členská základna, roste i množství kvalifikovaných trenérů, což je velmi důležité. Rodiče potřebují mít jistotu, že ať své děti pošlou na jakoukoliv sportovní aktivitu, tak chtějí vědět, že se o ně stará někdo, kdo je na to vyškolený, kdo umí děti zaujmout, aby z toho měly radost, aby se těšily na další trénink, ale taky aby si rodiče byli jistí, že trénink je vedený správně i z hlediska dalšího rozvoje dítěte, zkrátka že fyzická zátěž je adekvátní a ne škodlivá. Když tenhle aspekt bude chybět, děti sport nebude bavit a nedonutíte je, aby někam chodily. Je to výsledek toho, že trenéři vědí, jak mají s dětmi pracovat. Na Moravě jsem minulý rok zorganizoval kemp pro mladé kluky z regionu pod hlavičkou Sparty, kde byli trenéři ze sparťanské akademie. A tam bylo přesně vidět, že i když máte trénovat malé děti, tak k tomu potřebujete erudici a zkušenost, pouze tatínkovské nadšení prostě nestačí. Ty děti byly unavené, většinou tak intenzivní tréninky do té doby nezažily, ale byly nadšené a těšily se na každý další den, i na tu fyzickou únavu. Vzdělanost, um a profesionalita trenérů se ani u těch nejmenších dětí nesmí podceňovat.

Mluvili jsme o tom, že pandemie covid-19 sebrala fotbalu už rok. Je podle vás ve fotbalovém hnutí kvůli tomu hodně negativní nálada?
Trvá to už strašně dlouho a pořád nevíme, kdy to skončí. Kdyby nám někdo před rokem v březnu řekl, že to bude rok takhle špatné, tak si to člověk ani nedokázal představit. A nakonec ten rok rychle utekl, ale pořád nevidíme konec. Byla první vlna, druhá vlna, třetí vlna, rozjela se vakcinace, ale pořád nevíme, kdy se zase bude moct normálně sportovat. Ukázal se bohužel smutný obrázek naší společnosti: máme tady vážný problém, moc si s ním nevíme rady, tak první, co zakážeme, je sport, škola, kulturní život. A nákupní centra necháme běžet. Na sport bude mít tato pauza devastující účinky. A následně na celou společnost. Demotivuje to nejen malé děti, ale taky funkcionáře a trenéry. Absolutně nechápu, jak jsme tohle mohli dopustit.

Co s tím?
Když budu mluvit za sebe, věnuji se této problematice opravdu intenzivně. I díky zkušenosti s profesionálním fotbalem, kde se nám povedlo vyjednat podmínky, za kterých se dá hrát a trénovat, se snažím lidem na úrovních, kam dosáhnu, vysvětlovat, že je potřeba vrátit děti na hřiště. Dobře, bez používání šaten, ale aby se sportovalo. Není možné čekat, než se proočkuje polovina populace.

Tuhle problematiku řešíte z pozice předsedy Pražského fotbalového svazu jeho jménem?
Tohle řeším z pozice Dušana Svobody, šéfa ligy, člena Výkonného výboru Fotbalové asociace ČR, předsedy Pražského fotbalového svazu… Nejde o to, z jaké pozice to řeším, ale o to, aby se zase mohlo sportovat. Na sport prostě nemůžeme rezignovat. Sám mám doma čtyřletého kluka, taky chci, aby se mohl věnovat nějakým sportovním aktivitám, tohle není normální. Pan ministr se nechal slyšet, že děti mohou jít běhat do lesa, bohužel nechápe, že pokud třeba dvanáctiletý kluk nemůže pořádně rok hrát tenis, tak už to prostě nikdy nedožene. Zničili jsme mu jeho sen, který začal snít třeba v době, kdy sledoval finále Davis Cupu s Radkem Štěpánkem. To mě strašně mrzí, že jsme hodně dětem sebrali jejich sny.

Spíš jsem to myslel, jestli to řešíte jen za Prahu nebo nějak plošně.
Není možné to řešit jen za Prahu, covid si nevybírá města, kraje, státy. Ten problém tady objektivně máme a musí se řešit. Řeším to primárně za fotbal. Je to venkovní sport, mohlo se trénovat ve dvojicích, pak už ani to ne. Nerozumím tomu, v metru a autobusu se přece také nejezdí ve dvou, v nákupních centrech byly určené metry čtvereční na jednoho zákazníka, tak proč něco podobného nemůže být na sportovištích? Kdyby byla vůle a byla to priorita, tak se to prostě nastavit dalo, bohužel chybělo a stále chybí obojí.

V čele Pražského fotbalového svazu jste od ledna 2010. Jak tuhle éru hodnotíte?
Moje fungování musí hodnotit někdo jiný. Když se dívám zpátky, je hrozné, že už je to 11 let, strašně rychle to letí, to jste mi ani neměl připomínat. (usměje se) Jsem rád, že jsme za tu dobu nemuseli řešit žádný zásadní problém. První volby byly trochu napjaté, kandidoval proti mně Jindra Rajchl, pak už se situace uklidnila a jsem rád, že nebylo v Praze nutné podstupovat nějaké bojůvky, že se v Praze neřešila fotbalová politika, kdo proti komu, ale řešil se fotbal. Práce to byla příjemná, na výkonném výboru se nikdy neřešilo, že by se někdo musel přehlasovat, ale rozhodovalo se ve shodě, vždycky jsme se snažili najít nějakou cestu. Myslím, že se dost věcí povedlo, zpětně z toho mám dobrý pocit. A musím hlavně poděkovat všem svým kolegům, bez nich by nebylo nic.

Tenkrát jste říkal, že fotbalová Praha má velký a nevyužitý potenciál. Že chcete rozvinout oblast marketingu a propagace. Zadařilo se?
Myslím, že jsme v téhle oblasti Prahu někam posunuli, že to nebylo jen pro forma prohlášení. Založili jsme PFS Marketing, daří se získávat finanční prostředky, sice ne po milionech, ale nějaké peníze i v téhle složité době dokážeme zajistit. Myslím, že ve srovnání s dalšími kraji jsme v tomto směru celkem úspěšní. Snažíme se partnerům ukázat, že spojení s fotbalem, a to i na regionální a amatérské úrovni, pro ně může mít smysl. Na každého člena fotbalového hnutí jsou navázaní další lidé, z rodiny, kamarádi, takže dosah amatérského fotbalu v Praze je podle mě kolem sta tisíc lidí. A to už je číslo, které je velmi zajímavé.

V posledních dvou volebních obdobích jste neměl protikandidáta, nebudete ho asi mít ani v těchto volbách. Donesla se k vám někdy nějaká kritika na vaši práci?
Měl jsem několik diskusí a debat, které se týkaly grantového programu – někomu nebylo něco jasné, někdo měl připomínky, odlišný pohled na jisté věci. Debat a schůzek, i kritických, jsem za tu dobu měl hodně. Ale vždycky ty debaty byly věcné, nebyla tam žádná negativní emoce. S čistým svědomím můžu říct, že jsme třeba zmiňovaný grant nenastavovali ve prospěch někoho, na úkor třeba malých klubů ve prospěch velkých. Určitě by to někdo nastavil jinak, dal pilíře tři nebo pět, akcentoval by něco jiného, což je legitimní. Nejvíc debat se týkalo právě grantu. A velké debaty byly také ohledně Pražská teplárenská přeboru a počtu sestupujících týmů.

Ano, to je téma, které se v Praze hodně řeší.
Výhrady mi lidé říkali a říkají, třeba i Tomáš Cigánek, šéf Přední Kopaniny a člen Výkonného výboru PFS. Nikdo nemá patent na rozum, vždycky je tady nějaký záměr, proč určitou věc děláte, pak se ukáže, jestli ten úsudek byl správný. Pro nás je nešťastné, že v kombinaci s pandemií chybí možnost tohle rozhodnutí o sestupu čtyř týmů smysluplně vyhodnotit. Nemůžeme hrát tři sezony po sobě, abychom viděli, jestli přijde okysličení, kvůli kterému se tahle novinka zaváděla, nebo se pořád stejné kluby budou vracet zpátky, pak by to smysl nemělo. Na druhou stranu to není věc, na které bych zásadně lpěl, ale cítím, že je potřeba, aby proběhly dvě, tři plnohodnotné sezony a pak si všechno můžeme zanalyzovat. To je teď bohužel nemožné. Zároveň mě zatím žádný z argumentů nepřesvědčil o tom, že bych změnil názor a řekl, že bylo tohle rozhodnutí špatné. Zaznamenal jsem na to ze strany klubů i pozitivní reakce. Je to věc, která vzbudila nějakou diskusi, to je v pořádku.

Práce pro Pražský fotbalový svaz vás i po 11 letech ve funkci stále naplňuje?
Ano, taky mě v tomhle směru trochu probral covid. Když se mohlo zdát, že práce došla do stadia jisté rutiny, přišla pandemie. Z ní se budeme složitě vzpamatovávat. Obávám se, aby nepřišel dramatický pokles členské základny napříč celým sportem. Bude také problém získávat pro sport finance. Byli jsme zvyklí, že všechno běží tak nějak samo, na pohodu, ale tohle s námi zatřepalo. Mám okamžitý cíl, aby se příslušné autority na sport, i ten amatérský, začaly dívat jinýma očima. Za to budu ze své pozice bojovat. Druhou věcí je systémové nastavení směrem k Národní sportovní agentuře.

Pandemie covid-19 byla jedním z důvodů, proč kandidujete i počtvrté. Říkal jste, že nechcete končit v téhle podivné době. Můžete to rozvést?
Potkává se tady několik věcí najednou. Souvisí to i s aférou na FAČR, do toho vznikla NSA, což může výrazným způsobem změnit sportovní prostředí. Mám nějaké myšlenky a nápady, jak fotbal a sport obecně posouvat dál. Ve fotbale působím už 16 let, takže se snad můžu považovat za seniornějšího funkcionáře. Pravda je, že jsem zhruba před rokem začal přemýšlet, jestli mám znovu kandidovat na PFS, protože s tím, jak se posiluje role LFA (Ligová fotbalová asociace), je moje expozice v profesionálním fotbale opravdu intenzivní. Ale v této době prostě končit nechci a věřím, že mohu PFS ještě prospět.

Zmínil jste, že výkonný výbor rozhodoval víceméně ve shodě, bez hádek a politikaření. Jak důležití jsou pro vás lidé ze současného Výkonného výboru PFS?
Nezastírám, že je pro mě důležité, abych mohl v případě mého zvolení i nadále spolupracovat s Michalem Fischerem, což je moje pravá ruka. Pokud zůstane složení výkonného výboru stejné, budu rád, pokud dojde ke změnám, a vím o nových tvářích, které se chtějí zapojit, nemám s tím sebemenší problém. Všichni mě mít rádi nemusejí, ale když mi kdokoli zavolá, tak se s ním vždy setkám a snažím se ho vyslechnout. A pokud mohu, tak i pomoci.

Cítíte tedy v Praze nadále podporu?
Za normálních okolností bych měl za sebou spousty neformálních schůzek v hospodách, kde bych chtěl od zástupců klubů slyšet, jestli mám znovu kandidovat, nebo se na to vykašlat. Po dvou, třech pivech vám lidé řeknou, co si opravdu myslí. Teď tuto zpětnou vazbu bohužel nemám, ale z těch schůzek, které jsem měl alespoň ve dvou nebo ve třech lidech, jsem získal pocit, že bych kandidovat měl.

Zaslechl jsem, že v případě zvolení budete chtít prosadit větší zastoupení lidí z Prahy na poli velkého Výkonného výboru FAČR. Je to pravda?
Ze svého působení tady mám pocit, že Praha funguje, že se nám daří fotbal prezentovat tak, jak se prezentovat má, už jsem zmínil, že neřešíme žádné skandály. Praha je hlavní město, fotbal tady dělají kvalitní lidé, členská základna není zanedbatelná, máme zde dva nejslavnější české kluby, takže mi z toho vychází, že by se Praha měla přihlásit o větší zodpovědnost na nejvyšší úrovni. Chci, aby někdo ze zástupců Prahy kandidoval do velkého výkonného výboru. V minulosti jsme se o to pokoušeli, ale bylo nám vysvětleno, že to nemá smysl. Teď je jiná doba, věci se mění. Myslím, že máme co nabídnout.

Tento článek vyšel v časopisu Pražský fotbalový speciál, který se věnuje výhradně volbám 2021. Stáhnout si jej můžete ZDE

Související články