Útočníkovi Zárubovi chodí na Admiru fandit otec. Proč studuje práva a nestal se komentátorem?

Admira je klubem vašeho srdce, přesto jste si na rok jako mládežník odskočil do Bohemians. Máte velké cíle, táhne vás to do ligy?
Nemluvil bych o tom, že bych se měl jednou vidět v lize. Já chci vždycky hrát co nejlépe za mužstvo, kde nastupuji. A od pěti let je tím klubem Admira. A jsem rád, že se jí daří. Do Bohemky jsem si odskočil, když jsem se vrátil z Ameriky. Pak jsem se ale zase vrátil do Kobylis. O profi fotbale moc nepřemýšlím, soustředím se na Admiru, mám to tady rád, jsem tu jako doma, je to nejvyšší amatérská úroveň a všechno beru tak, že tady nejprve musím něco dokázat.

Jenže teď se kvůli pandemii koronaviru nedá ani trénovat. Jak těžké to pro vás je?
Když byla soutěž přerušená, tak jsem byl zraněný. Nemohl jsem hrát kvůli menisku, takže jsem si říkal, že aspoň o nic nepřijdu a vyléčím se. Jenže ono se pak všechno protahovalo a nedá se trénovat dosud. Když už jsem byl v pohodě, trénovali jsme, jak jen to šlo. Ale je to dlouhé, je to hrozné pro všechny a musím říct, že jsem zdeptanej.

Máte problém s motivací k tréninku?
Dostali jsme za úkol fungovat v nějakém režimu. Ale čím je to delší, tím je to s motivací složitější. Samozřejmě člověk chodí běhat, jezdím na kole, cvičím. Vždycky jsem motivaci nějak našel, ale už aby se to rozběhlo. V pátek minulý týden to vypadalo všechno nadějně, pak to zase všechno zrušili. Kéž by třeba FAČR domluvil s politiky nějakou výjimku, aspoň abychom mohli trénovat. Takhle si jdu zahrát nohejbal, tenis, udržuji se, jak se dá. Nejvíc asi hraji stolní tenis.

Tím, že nemůžete hrát, trpíte nejen vy, ale i vaše rodina. Fandit na zápasy vám chodí i otec, známý český komentátor ledního hokeje.
Je pravda, že když můžou, tak na zápasy chodí. Od doby, co jsem s fotbalem začal. Vždycky řeknu, kdy hraju, a kdo může, tak přijde. To se týká třeba i babičky s dědou. Myslím, že táta si to na fotbale užívá, není zticha. (směje se)

Jako komentátor musí být nestranný, asi je fajn, když může někomu fandit, ne?
No, po zápase má pro změnu spoustu připomínek a výhrad k mému výkonu.

Co vůbec říkal na to, že u vás vyhrál fotbal před hokejem?
Říkal, že když viděl, jak si kopu s míčem o zeď, že mě dá na fotbal. Nechtěl taky riskovat, že by někdo mohl říct, že těžím z toho, že zná hokejové prostředí.

A jak to máte s hokejem?
Moc rád bruslím, ale ne na in-linech. A když je čas, tak si ve čtvrtek chodíme i hokej zahrát. S tátou nastupujeme většinou spolu v týmu.

Co na to říkají spoluhráči v Admiře, že máte slavného tátu?
Občas padne nějaká narážka, beru to, jde o legraci. Občas je puštěná televize, když táta komentuje, je veselo, ale všechno je v pohodě.

Váš táta si teď může užívat svou práci naplno. Závidíte mu, když komentuje hokejové play-off?
Já spíš závidím těm profíkům, že mohou hrát zápasy.

Ke sportu jste si ještě přidal studium na vysoké škole. Vyhrála to u vás žurnalistika?
Ne, ne. Na tu jsem se taky hlásil, ale studuji druhým rokem právnickou fakultu UK. Tu udělala moje máma, takže jsem se vydal jejím směrem. Dá se říct, že záhul je to hlavně ve zkouškovém období. Jinak mám docela dost volna, takže ho trávím s přítelkyní, nebo s pár kamarády. 

Po tátovi máte zakořeněnou lásku ke sportu. Zkoušel jste si třeba nějaký zápas v roli komentátora?
Hokej je na komentování asi nejtěžší, takže to jsem nezkoušel. Možná jako malý jsem to zkoušel u fotbalu, ale tím to skončilo.

S tátou si často zasportujete, fotbal si můžete zahrát i s mladším bráchou. Je stejně jako vy talentovaným útočníkem?
Kopneme si spolu občas na zahradě. Vím, jak na tom je, protože ho trénují moji spoluhráči, takže mám přehled. Musím říct, že on bude úplně jiný typ fotbalisty. Bude to spíš tvrďák, co se do toho nebojí zajet. Jdu se na něj občas podívat a fandím mu.

Zmínil jste, že bratra trénují vaši parťáci z týmu. Jak se naopak vám zamlouvají trenéři rezervy a áčka Admiry, kteří jsou do fotbalu, řekněme, opravdu hodně zapálení?
Jsem rád, že takové trenéry máme, že to všechno prožívají s námi. Ale musím říct, že na Admiře jsem neměl nikdy špatného trenéra. Trenéru Gregorovi jsem vděčný za to, co ze mě vyždímal v rezervě. Díky tomu jsem se posunul do třetiligového áčka. A tam zase přišla šance od trenéra Peřiny, za to mu moc děkuji a už se těším, až si zase zahrajeme.