Pešír si zatrénoval s fotbalovou reprezentací. Jak vidí exligový útočník restart nižších soutěží?
To vám teď budou všichni amatérští fotbalisté v Praze závidět, že si můžete kopnout, a ještě s těmi nejlepšími...
Tam je to o tom, že se dostanu na hřiště a můžu se proběhnout. Naposledy třeba na pozápasovém tréninku po Belgii. Kluků byl lichý počet, tak jsem je prostě doplnil, když se hrálo šest na šest. Odehrál jsem polovinu ze šesti her. I výsledkově to dopadlo dobře, taky jsem se trefil. (usměje se)
Pochlubil jste se spoluhráčům z Újezdu? Jste vůbec s klubem z Pražská teplárenská přeboru v kontaktu?
Voláme si s trenérem Karlem Jeřábkem, s Jardou Maškem a z hráčů s Tondou Rosou. Tam ale řešíme spíš jiné věci. Je pravda, že na něj koukám, když chodí do televizního studia jako expert. Zajímá ho vždycky můj názor. A když jsem v televizi já, tak to platí zase opačně. Líbí se mi, jak to Tonda dělá.
To vás mimochodem musel pořádně vyděsit, když se v jednom z přenosů poroučel k zemi a zachytil ho až kolega ve studiu. Viděl jste to v přímém přenosu?
Zrovna jsem odněkud jel, ale hned mi to lidi psali, takže jsem se na to s odstupem podíval. Je pravda, že mě to vyděsilo, protože byl Tonda chvíli vyplej. Bylo to hodně nestandardní.
Nestandardní je i současná sezona, kdy se nehraje a netrénuje. I když se vy osobně fotbalově nenudíte, co na tu dobu říkáte?
Že je to hrozný. Bavil jsem se o tom třeba s Davidem Zimou. Ten hraje na ligové úrovni, ale s diváky odehrál jen pár zápasů, jinak hraje utkání bez atmosféry. A to hrál nejen ligu, ale i evropské poháry a za reprezentaci. Je to extrém. Vždyť já si chodím i sám zaběhat, to mě ve dvaceti určitě nebavilo.
Fanoušci vzhlížejí k možnému rozvolnění, které se blíží. Přijde podle vás v této sezoně restart nižších soutěží?
Myslím, že to bude těžké. Za sebe říkám, že k restartu nedojde, říkám to od samého začátku. Dobré bude, když se začne alespoň trénovat a třeba se odehrají nějaké přátelské zápasy. Ale taky je pravda, že když jsem byl různě po světě kvůli reprezentaci, tak všude děti mohly na hřiště. Bylo to v Polsku, Estonsku nebo třeba Walesu.
Vyptával jste se, jak to tam mají nastavené?
Nevím, proč to tam jde a tady ne. V Polsku mi prostě řekli, že ohledně mládeže vše funguje, hraje se, trénuje, vyřešeno.
Omezené je i cestování. Nezávidí vám někdo, že můžete v téhle době zmizet do ciziny, byť tedy samozřejmě pracovně?
Tak když jsme s týmem jeli do Estonska, museli jsme letět přes Amsterdam, Helsinky a až pak do Tallinu. Musíte mít spoustu povolení, testů, vyplňujete papíry. A třeba když jsme byli na Kypru, tak jsme na hotelu byli ve čtyři ráno a v půl šesté se letělo domů. Někdy je to pořádný fičák.
Co máte v plánu fotbalově dál?
Jestli se ptáte na Újezd Praha 4, zatím je bezpředmětné něco řešit. Vždyť se nedá trénovat, ani hrát. Platí to, co jsem říkal, že bych si třeba za béčko rád zahrál. A co se týče reprezentace: nedávno skončil sraz, je před námi cesta do Itálie, kde bude kemp a pak zápas v Boloni, za měsíc a půl tu bude další sraz. Zdá se to jako spousta času, ale rychle to uteče, nudit se nebudeme.