Návrat bude bolet. Jak se ta pauza natahuje, je problém s motivací, přiznává Rosa

Vaši první sezonu v Pražská teplárenská přeboru jste asi představoval jinak, co?
Jednoznačně. Vždyť když jsme se bavili o mém působení v Újezdu Praha 4, všechno vypadalo nadějně. Vypadalo to, že všechno bude dobré. Jenže pak se to zase zvrtlo k horšímu a soutěž se nakonec i zastavila.

Když se ohlédnete za zápasy, co jste odehrál, jaký z nich máte dojem? Nastřílel jste nějaké góly, myslím, že to nebylo špatné...
No, když se podívám na ty šance, co jsem měl, tak těch gólů mohlo být i jednou tolik. Asi se ukázalo, že nejsem úplně ofenzivní hráč. I když jsem vepředu začínal, táta byl útočník, ale já se postupem času posouval sestavou dozadu.

Až jste se v přeboru zase vrátil k ofenzivnímu partu. Co vy na to?
Že jsem do toho zase dostal chuť. Ale kdybych si měl dát známku jako ve škole, tak bych si dal trojku. Cítím, že jsem mohl týmu pomoci víc, a když jsme ztratili body, tak v těch zápasech jsem měl šance, které jsem měl dát. Cítím to tak. A taky jsem si pomalu zvykal na přebor.

Čekal jste od nejvyšší pražské soutěže něco jiného?
V určitém směru ano, možná jsem od soutěže čekal, že bude o něco fotbalovější. Nejspíš jsem vše posuzoval podle naší přípravy, kdy jsme měli i soupeře z divize, byly tam i první zápasy na naší umělce. Třeba jsme drželi míč, ale nebyli jsme efektivní, pak jsme udělali blbou chybu a soupeř nás potrestal. Vnímal jsem, že dřív se hrálo rychle nahoru a bylo to efektivnější. Trenér to tým naučil, hrálo se na výsledek, a ten přicházel.

Je pravda, že soupeři Újezd Praha 4 chválili za fotbalovost, jenže přicházely bodové ztráty.
To je přesně to, o čem mluvím. Musel jsem se i já přizpůsobit, museli jsme se vrátit k tomu, co fungovalo. Je jasné, že nepřehrajeme každého, tak to není ani v lize. I tam to mají nejlepší týmy složité, když soupeř zaleze a jen brání. Pro mě byl ten půlrok specifický v tom, že jsem trénoval jen dvakrát týdně a cítil jsem, že úroveň prostě klesala. Byl jsem zvyklý na jiný režim. Odehrál jsem taky jen pár zápasů, léta běží, určitě budu potřebovat nějaký čas, abych se do toho zase pořádně dostal.

Z toho aspoň cítím, že to nechcete fotbalově zabalit. Řada hráčů ovšem uvažuje o konci, nebo má minimálně větší problém donutit se k přípravě. Jak hledáte motivaci k tréninku?
Když někdo tohle říká, plně ho chápu. Já se dostanu o víkendu s manželkou na kruhové tréninky. Jednu dobu jsem i běhal, ale jak se ta pauza natahuje, tak je vážně problém s motivací.

Pokud byste ještě hrál na nejvyšší úrovni, soutěže běží. Nelitujete?
Je pravda, že když jsem teď mluvil s Kubou Fulnekem, tak ten řekl, že kromě toho, že na zápasech nejsou diváci, že to vlastně ze sportovního hlediska ani nijak nepocítil. Tedy kromě toho, že si nemohou třeba někde sednout na kafe. Pořád má okolo sebe v týmu třicet lidí a režim je stejný. Ale když se i profesionální soutěže zastavily, taky to hráči měli těžké. Já už jsem to ohledně profi fotbalu měl vyřešené, věděl jsem, že je konec. Tady se cítím dobře.

Myslíte třeba i po zdravotní stránce?
Přesně tak. Třeba moje vyhřezlá ploténka. Je to tak, že vstanu a nebolí mě záda, to je super pocit. (usměje se) Cítím se jako zdravý člověk.

Když jsme u toho, tak už jako hráč Újezdu Praha 4 jste fanoušky pořádně vyděsil, když jste v roli spolukomentátora upadl během televizního přenosu. Je i v tomhle směru vše v pohodě?
Naštěstí ano. Po tom utkání mě kontaktoval pan doktor z IKEMu, že mi udělá vyšetření srdce a všechno je naštěstí v pořádku. Tohle zjištění je pro mě velký bonus. Na druhou stranu, pořád přesně nevím, čím to tehdy bylo způsobené. Říká se, že když je člověk hodně dlouho na stejném místě, může se to stát. Má si udělat dřep, nebo udělat nějaký pohyb. Někdo na tyhle věci trpí, já to neznal. Naštěstí, když jsem padal, tak mě zachytil Petr Svěcený. Všechno dobře dopadlo, je mi ale jasné, že na tohle si lidé budou pamatovat.

Přesto jste pak musel na další vyšetření. Psalo vám hodně lidí, jak na tom jste?
Byl jsem na kapačkách, ale fakt už jsem byl v pohodě. Celou tu dobu jsem odpovídal na zprávy známých i neznámých. Ale jak jsem říkal, všechno je naštěstí v pořádku.

Takže zbývá maličkost, už aby se mohlo trénovat a hrát. Věříte, že se v této sezoně dočkáte?
Musím říct, že jsem byl dost pesimistický. Pak jsem ale zase slyšel lepší zprávy, tak uvidíme, jak to bude. V téhle době se všechno hodně rychle mění. Fotbal mi pochopitelně chybí, věřím, že se počet zápasů v sezoně dohraje tak, aby bylo možné postupovat a sestupovat. Je mi taky jasné, že to po té pauze bude všechno bolet. Poznáme, jak se cítí nesportovec, když bude muset makat. (směje se) Dobře vím, že hodně špatná je tahle doba pro kluky, co mají přecházet z dorostu do chlapů. Je to pro ně zlom v kariéře a oni nemohou hrát. Takže mám trochu strach, jestli nás to v budoucnu nějak nedoběhne.

Tak zkuste mladým hráčům poradit, jak těžkou chvíli překonat? 
Těžko něco radit. Já to měl v hlavě vždycky nastavené tak, že se chci dostat výš. A že ten nejbližší půlrok, nebo ta nejbližší příprava, může být tím zlomem k lepšímu. Prostě musíte mít v sobě zápal a touhu.

Možná se stačí podívat i na pohádkový příběh Tomáše Součka, který na startu také nevypadal zrovna ideálně, že?
Je to příběh Tomáše Součka, je to příběh Slavie Praha. Hráči jsou tam fyzicky skvěle připravení, na hřišti pak jde všechno. Když to vezmu ze svého pohledu, také si vzpomínám na zápasy za žáky, kdy jsem se nedostal do sestavy, a pak jsem to obrečel. Ve výsledku, když se podívám na kluky, tak nejdál jsme to dotáhli my, kteří jsme to tehdy neměli jednoduché. I teď záleží na každém z těch kluků, jak se s tím popere.