Z dorostu mám kroužek kynologů, sám jsem na hřišti pořád, ale zahrál bych si, přiznává trenér Trousil
Na fotbalovém hřišti sice jste, ale troufnu si tvrdit, že asi v jiné roli, než byste si přál nejvíc...
To víte, že bych si kopnul, to mi chybí. Ale jsem na Střížkově jako správce, takže když tam kope druholigová Viktorka Žižkov, pořád se starám o hřiště. Když naposledy prohráli s Prostějovem, tak jsem jim z legrace říkal, že nedávají góly. Tak, že bych tam šel já. Akorát by to za mě museli odběhat a připravit mi šanci.
Co na to říkali?
Byla to nadsázka, samozřejmě. To víte, že když se vidím s hráči, tak někdy pár nožiček udělám. (směje se) Snažím se udržovat, chodím si zaběhat. Ale hlavní je postarat se o hřiště, aby ho měli dobře připravené.
Což nemusí být úplně jednoduché, chvíli svítí sluníčko, chvíli padá sníh. Je to složitější?
A to si ještě uvědomte, že Žižkov končil 8. prosince a začalo se hrát v březnu. Je to hodně starostí kolem trávy. Naposledy jsem třeba naházel 620 lopat písku do velkých vápen, ale člověk dělá kolem fotbalu, protože ho to baví, takže si nestěžuji.
V souvislosti se Střížkovem je třeba zmínit, že vedete jako trenér ženský celek FC Praha. Ten hrát nemůže. Jak moc je to složité v tomhle směru?
Tam stojíme. Co jsem dostal neoficiální zprávy, tak v téhle sezoně se dohraje jen první liga a nikdo tam nebude sestupovat. Další soutěže už se nerozběhnou, když to situace dovolí, tak snad budeme moci trénovat. A třeba si zahrát nějaké přáteláky. Uvidíme, co se stane.
Jste v kontaktu s hráčkami?
Musím přiznat, že víc v kontaktu jsme byli po přerušení soutěží. Viděli jsme se naposledy v prosinci. Vím, že ta pauza může znamenat problém. Stávalo se, že na některé hráčce byla vidět i čtrnáctidenní pauza a vezměte si, jak dlouho už se netrénuje a nehraje teď.
Myslíte, že by mohly třeba ztratit nějaké návyky ohledně práce s míčem, nebo nabrat kila?
Může se to stát, že některá nabere. Ale holky, co třeba dělají u policie, nebo se udrží, tenhle problém mít nebudou. Uvědomuji si, jak je to složité. Stát se tohle před deseti lety, byl bych naštvanej daleko víc. Vidím, jak fotbal chybí dětem, dospělým. Stane se, že tady kluci přelezou a jdou si kopat na hřiště, tak je jako správce musím vyhodit. Bolí mě srdce, ale klub by mohl mít problém, a to taky nechceme.
A co vaše poslední trenérské a hráčské působiště v Březiněvsi? Jste v klubu v nějaké roli dál?
Teď jsem trenérem dorostu, kde mám shodou okolností i syna. Tam je ohledně trénování situace podobná jako u žen v FC Praha. Ale v klubu jedou trenérské rady přes zoom, padají tam různé výzvy, jak motivovat kluky. Takže mají za úkol třeba zaběhnout za určitý čas dohromady 300 kilometrů. Gentlemani si zase vytyčili trasu do Glasgow, děti dělají sedy - lehy. Víc by vám o všem určitě řekl Tomáš Bezpalec, sekretář mládeže.
Vy jste na hřišti často. Ale co na tuhle dobu říká váš syn, jestli je do fotbalu zapálený jako vy, musí trpět, ne?
Samozřejmě mu fotbal chybí, stejně jako pohyb. Tak jsme mu pořídili psa a chodí s ním na dlouhé vycházky. Podobně jsou na tom prý i další hráči, takže máme z fotbalového týmu tak trochu kynologický kroužek. Co se dá dělat. Chodí běhat, jezdí na kole, hýbe se, jak se dá.
A co vaše působení v týmu gentlemanů?
Máme v Březiněvsi hned dva týmy, hrajeme první a třetí ligu. V nejvyšší soutěži máme těžké soupeře. Když za Xaverov nastoupí třeba Karel Piták nebo Zoran Jovanoski, tak se stane, že dostaneme deset gólů. Známá jména jsou i v Radotíně. Ale hlavní je, že jsme hráli fotbal, když to šlo.