Bez fotbalu bych nemohl být, tvrdí šéf Admiry. Na co je nejvíc pyšný? A proč ho naštval gólman Kolář?

Působil jste ve Slavoji 7, ale vypadá to, že si Admira získala vaše srdce. Nebývá jednoduché změnit klubovou lásku...
Mezi Slavojem 7 a Admirou byla vždycky poměrně dobrá spolupráce, dá se říct, že se prostě kluby spojily a já nepřišel do cizího. Měl jsem to do Admiry vždycky blízko.

Je známé, že jste do fotbalu hodně zapálený, chodíte na zápasy áčka, béčka i mládeže. Jenže teď se nehraje. Jsou tohle nejtěžší chvíle, které v Kobylisích prožíváte?
Nejtěžší je to asi kvůli tomu, že jsem hodně zestárnul, je mi jednasedmdesát pryč. (směje se) Já už to nějak hůř snáším. Je pravda, že na zápasy se snažím chodit, co můžu. Mám ale taky rodinu, vnoučata, a k tomu firmu se sto zaměstnanci. Já vyrážím do práce kolem půl páté ráno, děláme od šesti. Musím dojet, zkontrolovat, rozdat úkoly. Jsem zvyklý chodit ne pozdě, ani přesně, ale daleko dřív.

Co vám na vaši fotbalovou lásku říká manželka?
Ženská už je na to za ta léta zvyklá, ale minulý týden mě zamkla doma, abych na Admiru nechodil a vzala mi klíčky od auta, abych se tady nenakazil. Proto jsem zavedl antigenní testování v klubu, abych ji uklidnil. Jsme spolu letos padesát let, ví, koho si brala. Byl to jediný a poslední pokus. (směje se)

Neříká vám, abyste už nechal podpory fotbalu a třeba cestoval, kdyby to tedy šlo?
Ona se občas ptá, kdy skončím a dám si už pokoj. Ale dobře ví, že bych bez toho fotbalu nemohl být, to bych umřel.

Na Admiře je tradicí dlouhověkost. Bývalý sekretář Vavruška byl v klubu více než padesát let...
Myslíte, že mám ještě co dohánět? (usměje se) Rád bych to pomalinku někomu předal, ani ne tak po finanční stránce, ale spíš po administrativní. Ale on to nikdo nechce dělat. Nikdo. Dřív se o funkci předsedy klubu lidi rvali, ale dneska to nikdo nechce. Lidé odpovídají, na to nemám čas. Je to funkce bezplatná a čestná. Zodpovědnosti máte ale až nad hlavu.

Slyšel jsem, že ke sportu máte všichni v rodině blízko. Co si tedy vychovat nějakého následovníka přímo v ní?
Nejmladší vnuk tady kopal, ale dal přednost basketu. Dcera byla mistryní republiky v basketu, tak ho proti mé vůli upřednostnili před fotbalem. Jsem jenom dědeček, ne tatínek. Prostřední vnuk hraje hokej za Kobru. Tedy teď nehraje, tam soutěže skončily. A ten nejstarší studuje v Anglii, ten hrál fotbal v Admiře. Bude mít za sebou teprve tři roky studia, rád by pak v cizině pokračoval ve studiu i dál.

Prý byl hodně šikovný.
On je ale i chytrý na učení. Měl myšlenku do budoucna, že by chtěl dělat manažera v anglickém klubu, nejraději v Arsenalu, kterému fandí. To ale nevím, zda se mu podaří. Je mu dvaadvacet, všechno má před sebou.

Nikdy neříkej nikdy. Koho by napadlo, že jednou bude v Chelsea na vysoké pozici třeba Petr Čech, stejně tak to, jak skvěle si povede Tomáš Souček s Vladimírem Coufalem ve West Hamu. Každý je svého štěstí strůjcem, ne?
Na anglickou ligu se koukám pravidelně. Jen u přenosů od devíti večer ale většinou usnu, když ráno brzy vstávám. Oba kluci se ve West Hamu chytli. Když mluvíme o mezinárodním fotbalu, tak se snad nechytil jen bláznivý Kolář v brance Slavie. Ten si spletl chytání s hrou obránce. Je poměrně dost namyšlený a přehání to s hraním nohama. Umí to, ale je toho až moc. Gól proti Rangers byl jeho... (zápas Evropské ligy Slavia - Rangers skončil 1:1)

Vypadá to, že vás pěkně naštval. Vědí brankáři v Admiře, že klubu šéfuje bývalý gólman?
Těm, co mě tolik neznají, z legrace říkám: Hele, kolik chytíš penalt z deseti pokusů? A on odpoví pět, šest. Vždycky na to říkám, že já jich zamlada chytal jedenáct. (směje se) Lidí, co pamatují éru Olympie 7, postaru Slavoje, už moc není. I hráčů, s kterými jsem tam hrál, je už málo. V klubovně ale máme z té doby fotku, takže si to mohu připomenout.

Když se ohlédnete za léty v Admiře. Na co jste nejvíce pyšný?
Že se nám povedlo stabilizovat kategorie od těch předškolních až po áčko. To tu nebývalo zvykem. Teď máme všechny kategorie, ale je to složité. Děti nejsou a nebudou. Je jich málo a mají spoustu možností. Florbal je v tělocvičně, neprší na ně. Fotbal a hokej jsou dřina. Halové sporty jsou navíc moderní.

Hodně se posunul celý klub.
Mám radost z podpory a spolupráce s radnicí Prahy 8, ta je velmi dobrá. A radost mi dělá i to, že funguje spolupráce s Vltavínem a Meteorem. Z minulého období před těmi 30 lety tam byla i určitá nevraživost, tu se mi povedlo smazat a spolupracujeme. V derby je pochopitelně pořád rivalita, ale ani bych se nezlobil, kdyby postoupil Meteor do třetí ligy. Tu nám možná trochu závidí a my zase jim v dobrém závidíme výrazně lepší mládež, kdy hrají celostátní žákovskou i dorosteneckou ligu. Ale zase jsme jim tam pustili naše nejlepší hráče...

Pokud se zeptám na první dobrou: najdete zápas, na který za dobu svého působení v Admiře vzpomínáte nejvíce?
Když jsme v poháru vyřadili Plzeň. Trénoval to tehdy Jarda Hřebík, zrovna ho tu polili pivem. A pak jsme jednou porazili Spartu B, gól nám dával Jarošík. Náš rozhodující gól vstřelil Petr Pejša.

Není to tak dlouho, co vám béčko Slavie dalo sice v ČFL sedm branek, ale hráli za něj fotbalisté, co pak zářili v Lize mistrů.
Hrál proti nám Olayinka, Tecl. Mohli jsme vést rychle 3:0, škoda. Za ta léta bylo těch zápasů moc a moc.

Admira je klubem z ČFL, která jí sluší. Jednou během vašeho působení i pošilhávala po druhé lize. Máte v hlavě nějaký plán, že byste ji chtěl třeba jednou posunout výš?
Teď určitě o nějakém postupu do druhé ligy nepřemýšlíme. Po zkušenostech, které jsme viděli u Vyšehradu nebo Lokády, na to tady prostě není síla. Třetí liga je tady fajn.

Současnou sezonu jste měli rozjetou velmi dobře...
To je pravda, o to víc nás všechny mrzí, že někteří kluci zase o rok zestárli. Třeba Honza Martinic. Ztratili jsme všichni rok života a oni navíc rok toho fotbalového. U starších hráčů, kterých nemáme tolik, bude určitě složitější, aby se do toho koloběhu zase dostali.

Smutno vám může být i z toho, že nehraje rezerva, které se v Pražská teplárenská přeboru daří v posledních sezonách náramně. Posunul byste tým do divize?
Jsem domluvený s hráči, že kdyby ta situace nastala, tak bychom si sedli a o všem bychom si promluvili. Zda by byl vůbec zájem. Oddíl by se tomu nebránil, ale museli bychom mít dost hráčů na obě mužstva.

Z mládežnických týmů se vám hrnou talenty. To je pro Admiru hodně dobrá zpráva. Zaměřili jste se právě na tyhle kategorie?
To byl hodně důležitý úkol, abychom stabilizovali mládež. To se nám poměrně v posledních letech dařilo. Teď uvidíme, co se bude dít. Čekám, že můžou někteří hráči skončit. Máme náznaky, že děti chodit nebudou.

V rozhovoru zaznělo hodně pozitivních slov, nicméně tahle doba je pro vás asi pořádně těžká, co?
Těžká je z pohledu fotbalu hlavně pro trenéry a pro hráče. Trenér pořád zahajuje nějakou přípravu – zimní, letní, herní. Pořád úkoluje něčím hráče, ale má to složité, protože není nastavená nějaká limitní hranice, za kterou se nepůjde. Kdyby bylo řečeno, třeba například, že k 15. květnu se musí začít hrát a budou tři týdny na přípravu. Jde přece nejen o herní, ale také o zdravotní hledisko. Z našeho pohledu je třeba, aby se dohrálo více než padesát procent utkání, limitní termín kolem 15. května.

Věříte tomu, že se vše restartuje a dohraje?
Ne. Nevěřím, protože situace s ohledem na počet nakažených je skoro pořád stejná. Někdy je o malinko lepší, jindy o něco horší, jak kdy. Teď je zaveden systém povinného antigenního testování ve firmách, skoro se dá říct, že se týká každého občana. Zavedl jsem ho i na Admiře, sekretariát, správci a administrativa musí jednou týdně na test, abychom předešli zanesení nákazy do klubu. Co se týče toho dohrání, tak znovu opakuji, že je třeba tři týdny na přípravu a odehrát aspoň jedno přípravné utkání. Nikdo nemůže chtít, aby se po týdnu šlo hrát. Navíc třeba rezervy Sparty a Slavie hrály Tipsport ligu, která není profesionální soutěží, to se mi nelíbilo. Ty týmy mají výhodu...

Zmínil jste ale, že máte hlavně obavu, jak se s touhle pauzou vyrovná mládež. Proč?
Vidím tam největší zádrhel. Byly stanoveny termíny státních maturit a přijímacích zkoušek na školy v květnu. To znamená, že když děti půjdou do školy třeba v půlce dubna a budou se chtít připravovat na maturity a další zkoušky, tak jak to asi bude vypadat? Já zastávám názor, a ten ctím i v Admiře, že první je zdraví, následně škola a potom někde pomalu sport a s ním i fotbal. Takže podle mého bude obrovský problém, když děti půjdou narychlo do školy a my bychom je v tu chvíli nutili k tomu, aby chodily na fotbal.

Na hodinu, dvě, si možná rády odskočí od učení. Nemyslíte?
Bude problém s rodiči, jestli je budou chtít pouštět. Budou se bát, aby se děti někde nenakazily. Školy navíc na ty děti také navalí povinnosti, tak jim dají za uši. A my jim v takové chvíli řekneme, teď musíte chodit na trénink? A rodiče jim řeknou, musíte se doma učit. Bude to hodně složitá záležitost, dát mužstva vůbec dohromady. Zejména u starších dorostenců a starších žáků.

Výchovou vlastních talentů klub ale šetří kromě jiného třeba i finance. Jak složitá je současná situace z pohledu ekonomického?
Samozřejmě, že se většině rodičů nechce v téhle době platit příspěvky, takže jsme je snížili na padesát procent. Za první pololetí jsme přišli o nějakých 500 - 600 tisíc na příspěvcích. Já rodiče chápu, proč by měli platit, když děti nechodí hrát. Ale klub pak ekonomicky strádá. Vždyť správci fungují, musí se dělat na hřišti. Je třeba hnojit, sekat, regenerovat trávníky. Je to složitá záležitost. Taky jsme udělali důkladnou rekonstrukci umělky, letos bude mít pět let. Stálo nás to 150 tisíc. Nikdo nám nic neodpustí, jako těm, co nemají mládež, kompenzační poplatek. Třeba by mohl někdo výrazněji ohodnotit taky kluby, co tu mládež mají.