Foto: archiv
Pyšný táta Jovanoski má syna v reprezentaci. Xaverovská legenda vzpomíná na Trpišovského a chválí Pitáka

Pyšný táta Jovanoski má syna v reprezentaci. Xaverovská legenda vzpomíná na Trpišovského a chválí Pitáka

Pamatuje dobré i horší časy. Ikona xaverovského fotbalu Zoran Jovanoski teď cítí, že je opravdu zle. Chlapík, který za klub z Horních Počernic válel a posléze trénoval, trpí hlavně kvůli tomu, že nemůže v době koronavirové trénovat mládež. „Bolí mě to, děti teď mají řádit na hřišti, užívat si sportu a fotbalu, jenže místo toho sedí doma,“ kroutí smutně hlavou muž, který pomohl v těžkých dobách Xaverovu s fotbalovým restartem. Když je šance, rád si také stále zahraje za starou gardu.

Vypadá to, že těžkou dobu koušete jen se zaťatými zuby...
Mám patnáctiletého syna Stefana, je ve Slavii. Má chuť, elán a nemůže dělat vlastně nic. Teď navíc jede chytat za makedonskou reprezentaci, budou hrát zápasy s Bulharskem a Bosnou.

Tak si s ním můžete chodit zakopat, cepujete ho?
Když chce něco dělat, chodí sám. Já mu do ničeho nemluvím. Jenže ono se toho teď moc dělat nedá. Je mi to líto, ta doba je šílená. Je mi jasné, že trpíme všichni. Fakt nevím, co bych dělal v jeho věku já. Neumím si to představit.

Tak dlouhou pauzu jste asi nikdy nezažil, co?
Člověk na chvíli vypadl třeba kvůli zranění, ale tohle... A to si vezměte, že třeba v Turecku se normálně trénuje. Ano, je tam špatná situace kolem Istanbulu, ale jinak se tam připravují normálně ruské týmy. Od pondělí do pátku trénuji, pak se to zavře. My teď jedeme na zápas reprezentace Makedonie a budeme tam celý týden.

To musí být v téhle smutné době pořádně skvělá zpráva, když vám syna povolají do národního týmu, že?
Udělalo mi to obrovskou radost. Už jen to, že ho sledují. V Makedonii se hodně pustili do budování mládežnických reprezentací a hned jak zaregistrují jméno, které jim přijde zajímavé, tak volají a ptají se, zda je tam spojitost s Makedonií. Takže to klaplo, i když já jsem v Česku třicet let. (směje se) Poslali na Slavii dotaz a teď bude Stefan reprezentovat.

Počítám, že syn s fotbalem začínal právě na Xaverově. Bylo to tak?
Ano, bylo. To se týká doby, kdy se to v klubu zhroutilo a pracovalo se hlavně na tom, aby fungovaly mládežnické týmy. Postupně se začalo i s muži, ti jsou teď v nižších soutěžích, máme i béčko, dorosty. Z klubu odešla celá řada mladých kluků a všichni hrají ve známých klubech, ať už je to syn Karla Pitáka nebo mladý Jinoch.

Do světa velkého fotbalu pronikla celá řada jmen. Stačí se podívat na trenérský tým mistrovské Slavie...
Jo jo, je tam Tabara, teda Jindra Trpišovský. On dělal v Počernicích dorost, pak byl jako asistent Luboše Urbana u xaverovského áčka, takže mě i trénoval.

Čekal jste, že se dostane takhle vysoko?
Už tehdy byl do fotbalu fakt hodně zažranej. Měl obrovský přehled o mladých hráčích, z toho myslím těží pořád při výběru fotbalistů. Dalo se čekat, že půjde nahoru. A k tomu má po ruce ty správné lidi.

To je narážka na asistenta Zdeňka Houšteckého?
Přesně tak. Ten mu moc pomáhá. Je to správný fotbalový blázen, dává do toho emoce, vnáší zdravého ducha. Párkrát jsme se na hřišti drželi pod krkem (směje se), ale nebýt jeho, nebyl by tak vysoko ani Jindra Trpišovský. Oni se skvěle doplňují, Houšťa umí srovnat kabinu.

Ve výčtu osobností, které prošly Xaverovem a jsou v lize, je třeba i Miroslav Držmíšek. Co říkáte na jeho práci?
Myslím, že se drží perfektně. Ve Slavii to nevyšlo, byl tam v jiné době, ale teď dělá v Bohemce skvělou práci, vybírá dobré hráče, funguje to. Je tam s ním i trenér Klusáček, který taky prošel Xaverovem. V klubu je i Erich Brabec, to bude jednou vynikající trenér.

Naopak v Xaverově dál hraje exligista Karel Piták, a když to zrovna situace dovolí, tak střílí gól za gólem...
On tam hraje se synem, to byl jeho sen. Karel má obrovský respekt, mohl by jít trénovat a myslím, že by mu to šlo, jen ještě nemá profesionální licenci. A co se týče gólů, jeho mladej lítá vepředu a on mu to tam posílá. Táta nahrává a syn střílí góly. Jenže teď se nehraje, tak je z toho všeho taky hotovej.

Tak snad přijde doba, kdy už období bez fotbalu skončí.
Je to šílená doba. Každý všude slyší, že nejlepší je být doma. Takže já mám sice v restauraci možnost mít otevřené okýnko, ale když budou lidi doma, tak k čemu mi to je? Snad se to všechno změní, až se povede lidi proočkovat. Tam, kde to dokázali, to funguje. Trpíme všichni, ale kluci, co jsou v nejlepším fotbalovém věku, o to víc.