Foto: Petr Váňa
Přání baníkovského srdcaře Besty: Kbely mají sto let, rádi bychom je posunuli výš

Přání baníkovského srdcaře Besty: Kbely mají sto let, rádi bychom je posunuli výš

Válel v první lize, jeho srdce patří Baníku Ostrava. Po řadě štací ale naposledy zakotvil Pavel Besta v hlavním městě, kde je hráčem Spartaku Kbely, klubu z pražské I. B třídy. Jenže si za ně kopnul jen párkrát. Pak se fotbal kvůli pandemii covid-19 na amatérské úrovni zastavil a osmatřicetiletý hráč to kouše hodně těžce. „Je nepříjemné, že jsme od října nehráli. A ani to moc nevypadá, že si zase brzy zahrajeme,“ povzdechne si Besta.

Pojďme pěkně od začátku. Klub ze Kbel jste si asi nevybral jen tak náhodou. Jak jste se tam dostal?
Já jsem se znal s Martinem Haniakem, který je momentálně trenérem, stejně jako s jeho bratrem Tomášem, už dlouho. Pochopitelně jsme se znali přes fotbal a jsou to fakt roky, takže jsem věděl, že když se jednou rozhodnu hrát nižší soutěže, mám ve Kbelích dveře otevřené.

Z divize jste seskočil o pořádný kus níž. To bylo kvůli práci?
Hrál jsem naposledy divizi za Louny, když se tehdy sezona přerušila, tak jsem si řekl, že už toho cestování bylo dost a rozhodl jsem se jít do Kbel. Jsem tam první sezonu a bohužel se zase nehraje. Jinak ale vidím, že to v klubu funguje dobře. Oba bráchové Haniakové jsou do fotbalu zapálení.

V lize jste odkopal spousty zápasů, jak těžké bylo přejít do nižších soutěží?
Je jasné, že tady se kluci věnují fotbalu po práci nebo při studiu. V tom je rozdíl, ale jinak je to pořád jedenáct na jedenáct. (směje se) Fotbal dělám celý život, ale léta přibývají, a tak mám taky svoji práci. Pořád ale beru fotbal vážně, snažím se být na každém tréninku.

Závidíte trochu třeba vašemu oblíbenému Baníku, že může hrát?
Tak je jasné, že bych si zápasy taky moc rád zahrál. Nedá se nic dělat, věk nezastavíte, jsem v nižší soutěži, tam se teď prostě nehraje. Na Baník pochopitelně koukám, vyrostl jsem tam. Takže jsem viděl, že odvolali trenéra. Výkony byly takové střídavě oblačno, takže jsou kluci ve středu tabulky. Uvidíme, co s nimi konec trenéra udělá.

Třeba Baník trpí i tím, že na stadion nemohou jeho fanoušci...
Ti chybí určitě fotbalu celkově, je to smutné. A je pravda, že kluby, kde jich chodilo víc, trpí. Netýká se to jen Baníku, doplácí na to určitě třeba i Opava.

Mezi fanoušky platíte za baníkovského srdcaře, který zrovna nemusí Spartu. Šéf i trenér klubu jsou vášniví slávisté, jejich maminka, fotbalová trenérka, pro změnu vede mladé fotbalistky Sparty. Jak těžké je kbelské angažmá v tomhle směru?
(usměje se) Rivalita tam je pochopitelně pořád. Každý někomu fandíme, tady je to ve všem v pohodě. Hecujeme se. Bráchové Haniakové jsou v klidu, když už je tam něco, tak spíš směrem ke Spartě. K tomu bych jednu výtku měl.

Prý jste říkal mamince trenéra, proč chodí do klubu v oblečení se znakem Sparty... Týká se ta připomínka toho?
Ona nám slíbila, že po vítězných zápasech vždycky něco upeče. A vždycky to dodrží. Musím říct, že vaří a peče moc dobře. Za to ji moc chválím.

Tak v čem je problém? Vždyť ona vás chválila, jak dobrý jste strávník.
Je jediná chyba, že je toho málo. Jakmile to přinese do kabiny, tak se všechno rychle ztratí. Všichni to hned sníme. (směje se)

V tom případě asi musíte mít rychlý start nejen na balon, ale i v kabině, když si chcete pochutnat, co?
Motivace, že nám bude nosit po vítězných zápasech něco dobrého do kabiny, je skvělá. Fakt musím říct, že mi všechno od ní chutná. Jen to množství... (směje se)

Tak to si musíte příště dát do smlouvy, že chcete speciální pochoutky jen pro vás. Na jak dlouho jste se vůbec v klubu dohodl?
Jsem v klubu první rok a nikdo z nás nevíme, co bude dál. Samozřejmě, jak roky přibývají, tak si uvědomuji, že se blíží konec kariéry.

Kbely by jistě chtěly povýšit z I. B třídy. Bavili jste se v klubu i na tohle téma?
Kbely hrály v popředí tabulky a teď v roce, kdy slaví klub sto let, tak by bylo hezké, kdyby se to povedlo. Není to jednoznačný cíl, který bychom si dali před sezonou, ale všichni máme přání to zkusit. Byl by to hezký dárek k těm kulatinám klubu.

Jaký dojem na vás udělala nová soutěž?
Myslím, že to má odpovídající úroveň. Co musím pochválit, je to, jak mají Kbely vždycky připravené hřiště. I když má klub více týmů a hřiště dostává zabrat, tak je to vždycky dobré. Kdyby měl ale klub tu možnost, druhé hřiště by se určitě hodilo.

Když jsme se bavili o rozdílech mezi vyššími soutěžemi a vaším současným působištěm, tak je určitě jiné hrát před menším počtem fanoušků. Jak jste vstřebal to, že třeba slyšíte, že vám někdo nadává?
Je pravda, že fanoušků není tolik. Ale musím říct, že jsou fakt v pohodě. Neslyšel jsem na svoji stranu nějaké negace, samozřejmě každý fandí těm svým. Ale lidi jsou fakt celkem v pohodě, dají si pivo a párek, koukají na fotbal.

Jenže hrát nemůžete a smůlu tedy mají i fanoušci. Jak tuhle těžkou dobu snášíte?
Fotbal jsem hrál a hraju celý život, takové pauzy, jako jsou nyní, jsem nikdy nezažil. Po té první pauze, která taky trvala nějaký čas, se pak hrálo dál a bylo to v pohodě. Myslím, že teď je ta nejhorší doba, protože člověk nemá ani tušení, co bude a kdy by se třeba mohlo začít hrát. To je moc nepříjemné. Nemůžete nic dělat, sem tam třeba posilujete, ale jinak je to složité. 

Myslíte i na to, že se z vás třeba stane trenér? Plánujete u fotbalu zůstat v jiné roli?
Teď jsem pořád ještě hráčem a o budoucností ohledně fotbalu se budu rozhodovat až ta chvíle přijde. Teď se těším hlavně na to, aby co nedříve přišla doba, kdy zase bude možné trénovat a hrát. Vím, že zatím to nevypadá dobře, ale snad se dočkáme.