Pauza je dlouhá, je to frustrující, ale mám do fotbalu stále obrovskou chuť, říká Zilvar z Uhelných skladů

Naposledy jste vyběhl na hřiště 28. srpna minulého roku, jen na devět minut v Hostivaři. Přišlo zranění, pak přerušení soutěží. Jak se žije fotbalistovi půl roku bez fotbalu?
Přiznám se, že to pro mě bylo mnohem těžší ve chvíli, kdy soutěž ještě běžela, protože jsem nemohl klukům pomoci na hřišti. Když se to pak přerušilo, tak jsem byl za to vlastně i trochu rád, protože nám to dalo příležitost se dát jako tým opět trochu dohromady. Nám totiž na podzim oproti loňskému jaru ze základní sestavy vypadlo hned několik klíčových hráčů, kteří pro zranění rovněž nemohli hrát, což se na naší hře a především výsledcích nemalou měrou podepsalo. Teď už je ta pauza ale vážně příliš dlouhá a navíc to nevypadá na žádný brzký restart, což je minimálně pro mě dost frustrující. Přestože mi je už 39 let, tak mám do fotbalu stále obrovskou chuť a nechybí mi jen zápasové vytížení či radost z vítězství, ale i tréninky a v neposlední řadě i to pivo se spoluhráči. Pevně doufám, že v tomhle nejsem žádná výjimka, že se tedy nenaplní předpovědi některých škarohlídů, kteří se obávají, že po skončení pandemie se k fotbalu spousta hráčů už vůbec nevrátí, protože si jednoduše zvykli na život bez něho. Což teď, v jistém ohledu, asi opravdu může být pro někoho pohodlnější.

Jak osobně vidíte šanci, že se ještě na jaře bude hrát?
Šance, že se bude na jaře ještě hrát, podle mě stále existuje a řekl bych, že ze strany Fotbalové asociace ČR bude obrovský tlak, aby se tak i stalo a dohrála se minimálně podzimní část. Na to stačí teoreticky jen jeden měsíc, takže i kdyby se to opět rozjelo až někdy v květnu či dokonce červnu, tak je to za mě pořád uskutečnitelné. Samozřejmě ale bude záležet na tom, jak se bude vyvíjet epidemiologická situace, virus již několikrát ukázal, že se chová naprosto nepředvídatelně a momentálně tak asi nikdo nedokáže s dostatečnou mírou spolehlivosti odhadnout, jak to u nás bude v tomto ohledu za ty dva až tři měsíce vypadat. Nechme se tedy překvapit, jak to s tou fotbalovou sezonou 2020/21 nakonec vlastně dopadne.

Připusťme, že se jenom bude dohrávat podzimní část a podle nových regulí tak bude možno určit postupy a sestupy. Jak se na tuto variantu díváte?
Tak nikoho asi úplně nepřekvapí, že se mi taková varianta vůbec nelíbí. Určitě je to do jisté míry dáno i naším aktuálním postavením v tabulce, i kdybychom se ale pohybovali někde v klidném středu, tak bych byl toho názoru, že je takové řešení krajně neregulérní. Osobně bych v takovém případě jednoznačně preferoval anulaci celého ročníku, obdobně, jako tomu bylo loni. Na druhou stranu mi je ale jasné, že by se to pravděpodobně nesetkalo se zrovna velkým pochopením v týmech, které by se naopak nacházely na špici tabulky.

Uhelným skladům zbývá z podzimu dohrát šest zápasů. Budete na ně připravení?
S klidným svědomím můžu všechny ubezpečit, že na ty zbývající zápasy, ať už jich bude šest, víc nebo míň, připraveni dozajista budeme a zároveň věřím, že budeme silnější než na podzim. Jak už jsem zmínil, do sestavy by se mělo vrátit několik kluků po zranění, navíc bychom měli hrát domácí zápasy již opět u nás na Cibulce v Košířích, což by nám snad mělo taky trochu prospět. Nechceme ale ponechat nic náhodě, a tak se i v téhle nelehké době snažíme pracovat alespoň na fyzičce, na kterou jsme zejména na podzim hodně dopláceli. Co vím, tak všichni kluci na sobě makají individuálně, chodí se běhat a pokud to podmínky dovolí, tak si to někteří ještě prokládají kruhovým tréninkem. Jen ten balón a herní praxe tomu zatím chybí, ale v tom jsou na tom, předpokládám, všechny týmy stejně. A paradoxně by to mohla být naše další výhoda, protože fotbalově patří Uhelky zpravidla mezi ty lepší týmy v přeboru a mohli bychom tedy těžit mimo jiné z toho, že se třeba některé týmy budou rozehrávat trochu pomaleji než my.

Z posledního místa ztrácíte na záchranu pět bodů. Čekaly by vás tři týmy z první čtyřky a tři celky bojující o záchranu. Jak z tohoto pohledu vidíte reálnou šanci přebor udržet?
Jak se říká, naděje umírá poslední a my budeme o záchranu bojovat do posledního dechu, to můžu jako kapitán slíbit. Když se k tomu přidá i trochu toho pověstného štěstíčka a vyhnou se nám zranění, tak rozhodně není nereálné, aby se to povedlo. Ale bude to samozřejmě těžké, výchozí pozice už nemohla být o moc horší. A spadnout nebude chtít nikdo.