Foto: Pavel Jiřík st.
Těžká doba, Aritma má zavřeno. Těšíme se, až rozsvítíme nová LED světla, říká sportovní ředitel Kubr

Těžká doba, Aritma má zavřeno. Těšíme se, až rozsvítíme nová LED světla, říká sportovní ředitel Kubr

Přívaly sněhu jsou pryč, stejně jako mráz. Sluníčko čím dál častěji vybízí k tomu, aby fotbaloví nadšenci hledali v kalendáři datum, kdy to všechno na jaře zase vypukne. Zatím marně, pandemie koronaviru stále vítězí. „Je to smutný pohled. Před pár dny se areál na Aritmě kompletně uzavřel,“ přiznává Tomáš Kubr, sportovní šéf divizního klubu z Vokovic.

Při posledním rozhovoru jsme se bavili o naději, že se fotbal v zimě rozjede. Fungovala Aritma v nějakém omezeném režimu?
Snažili jsme se, pokud to šlo, připravit individuální program přípravy, přesně jak dovolovaly stanovené podmínky, aby se třeba aspoň jednou týdně dostal člověk na hřiště. Využíval se celý den, máme trenéry i z řadu studentů, všichni byli rádi. Teď od pondělí je ale zavřeno, nebude nic.

Nepříjemná pauza se hodně protahuje. Bolí to Aritmu moc?
Když jsme spolu mluvili naposledy, chválil jsem Pražský fotbalový svaz, že je stanovený termín, kdy se v zimě soutěže rozjedou. Věděli jsme, že nemáme pořádat zimní turnaj, vypadalo to, že vidíme světlo na konci tunelu. Jenže pak se kvůli situaci všechno zase překládalo a upravovalo. Nebyla úplně sranda všechno sladit a udělat rozpisy. Taky mě mrzí, že Národní sportovní agentura nepřišla dřív s tím, že v pátém stupni by mohly venku trénovat více než dvě děti. Když by byly třeba v šesti na čtvrtině hřiště, myslím, že by to šlo. Děti by měly program, viděly by se s kamarády, sportovaly by.

Někdo měl obavy, že si děti zvyknou na život bez pravidelného sportování a vyhraje vysedávání u počítače. Byl zájem o trénink, byť takhle individuální?
Zájem byl velký. Myslím, že až to situace dovolí, tak děti na jaře zase přijdou. Pro všechny to bude takový až skoro magický okamžik. Všichni budeme natěšení. Jen pak bude otázka, jak to bude pokračovat. Když třeba děti dlouho nic nedělaly, bude tam větší únava, bude je to bolet a může se stát, že se jim nakonec nebude tolik chtít. Záleží, jak zareagují rodiče. Budou nám muset pomoci je přesvědčit, že se stojí za to tohle překonat a je super jít na trénink a věnovat se fotbalu. Nebo obecně řečeno sportu.

A jak to máte v kategorii dospělých? Některé kluby už hlásí, že hráči dali přednost zaměstnání...
Kluci se k tomu postavili v téhle těžké době dobře. Když to šlo, chodili makat o víkendu. Platilo to, co u dětí. Každý byl rád, když aspoň něco mohl. Kluci se přišli podívat, protáhnout. Jinak samozřejmě mohli chodit třeba přes týden běhat, jenže jak se ta pauza protahuje, je logické, že to třeba řadu lidí baví méně a méně. Samozřejmě, že je to otravné, jak dlouho pauza trvá. A taky vím, že čím je člověk starší, tím jsou ty návraty těžší. Navíc u fotbalu. Běžec se rozcvičí a prostě běží. U fotbalu jsou tam prudké změny směru, určitě bude třeba si dávat pozor na zranění.

Fotbal zůstal jen na nejvyšší úrovni. Závidíte první lize, že se hraje?
Závidím, určitě. Samozřejmě to není takové, jako když jste přímo na zápase, kdy člověk přímo pookřeje. Tak koukáme aspoň v televizi, což je bezva, ale opakuji, v reálu je to prostě lepší.

Naposledy v hlavním městě hráli doma ligu Bohemians. Tam byla touha fanoušků vidět zápas tak velká, že stáli celý zápas na štaflích. Co jste tomu říkal?
Když si doma dělám něco sám a na štafle musím, tak vím, že to není sranda. A když to někdo tak dlouho vydržel kvůli fotbalu, navíc třeba v nula stupních, což je další nepříjemnost, tak to musí mít Bohemku fakt rád. Ale řada lidí pamatuje doby, kdy Bohemka hrála v zimě Tipsport Cup a hřiště bylo obležené. V Bohemce je u fanoušků v dobrém slova smyslu ten fanatismus známý.

Jenže teď i o tuhle vychytávku přišli, což nesli hodně nelibě.
Tady je to dost složité, vzhledem k situaci, jaká je. Je jasné, že by fanoušci chtěli i takhle zápas sledovat. Na druhou stranu, policie jede okolo, a když bude dělat, že něco nevidí, tak se to otočí proti ní. Zvláště, jestli ji tedy někdo řekněme informoval, že tam a tam dochází k nějakým porušením nařízení...

Dá se říct, že vidíte víc zápasů, než kdyby vše jelo v normálním režimu?
Vidíte, to je pravda. A vidím zápasy, které obvykle kvůli našemu programu na Aritmě nestíhám.

Když už jsme byli u vršovické Bohemky, co Slavia? Překvapila vás v Leicesteru?
Překvapil mě trenér Leicesteru sestavou, je to asi známka, že nás pořád na Ostrovech nemusí brát tak moc vážně. Ale to nic nemění na tom, jakého úspěchu Slavia dosáhla, zvládla to skvěle a může se těšit na další zápasy.

Co jste říkal na to, že hráči slavili přímo na hřišti s Tomášem Součkem, který teď válí ve West Hamu? S hráči se ale propojil prostřednictvím videohovoru.
Viděl jsem to. Nejdřív jsem nevěděl, co tam Zdeněk Houštecký s tím telefonem dělá. Ale pak to bylo vidět. Tomáš Souček má se Slavií dál krásný vztah, však si také žije v Anglii pohádku.

Když se vrátíme do české reality, současná situace nevěstí nic dobrého. Jak to vidíte s rozehráním soutěží na jaře?
Chtěl bych být optimistou a chtěl bych, aby se hrálo. Jenže pomalu to začíná vypadat tak, že když se dohraje podzim a potřebný počet kol, tak to možná bude zázrak. Já bych byl rád i za to, kdyby se postupem času dalo aspoň trénovat. Samozřejmě všichni chtějí mít zápas, který je logickým vyústěním toho, že trénujete, chcete vidět, jak na tom jste, zda se člověk zlepšil...

Stihli jste během pauzy zapracovat na nějakém dalším vylepšení v areálu, kterým se pak pochlubíte, až se bude hrát?
Máme nová LED světla, je to úplně o něčem jiném. Jen jsme je zatím rozsvítili asi dvakrát... V kabinách se aspoň vymaluje. Snažíme se dělat, co šlo, samozřejmě za dodržení nastavených pravidel. Všichni se ale těšíme na to, až přijde chvíle a bude se zase trénovat a hrát. Čím dřív to bude, tím lépe.