Foto: Pavel Jiřík st.
Přeborový zápas s Vršovicemi? To bych si přál, bylo by to pro mě derby, říká Vladimír Šimr

Přeborový zápas s Vršovicemi? To bych si přál, bylo by to pro mě derby, říká Vladimír Šimr

Bratři Šimrové = nerozlučné duo. Tahle rovnice dvou známých fotbalových nadšenců už ale nějaký čas neplatí. Po řadě společných angažmá se jejich cesty před časem rozešly, a tak zatímco Jan Šimr dál působí v Unionu Vršovice, bratr Vladimír se realizuje v Pražská teplárenská přeboru v Hostivaři jako asistent trenéra a vedoucí týmu. „Bylo by krásné, kdybychom se zase potkali v jedné soutěži,“ zasní se při povídání pro web fotbalpraha.cz Vladimír Šimr.

Přání je to hezké, jen by se nejdříve muselo hrát a taky trénovat. Jak těžká je pro vás tahle doba bez fotbalu?
Fotbal je celý můj život, jsem u něj čtyřicet let, pomalu každý den jsem byl na hřišti, a když už jsem nemohl hrát, tak jsem se chodil dívat na jiné zápasy. Co se dá dělat, je tu nějaká situace, ale je důležité, aby se něco dělalo. 

Což se teď nemůže.
Není to žádná sláva, to je jasný, ale důležité je, aby se kluci aspoň nějak hýbali. Něco se musí odběhat, někdo posiluje. Ale je pravda, že je to hrozné, vždyť od jedenáctého října je konec. Kluci čtyři měsíce neviděli balon. Myslím, že to pak bude pro všechny spousta práce, aby se to zase vrátilo. A je otázkou, kdo se vrátí.

Sdílíte tedy obavy, že může přijít určitý hráčský odliv, kdy bude pro fotbalisty hlavní zaměstnání a povinnost uživit rodinu?
Hodně kluků teď je na home office, dělají z domu, zaměstnavatelé třeba některé věci omezují. Ale jakmile přijde situace a všechno se rozběhne, tak budou určitě vyžadovat, aby lidi byli třeba i déle v práci. Doba není jednoduchá, ale snadné to nebude ani potom.

Už máte v Hostivaři nějaké signály, že by to někdo mohl zabalit?
Skončilo u nás z různých důvodů pět kluků ze širšího kádru. Fakt mám docela obavu, že až se to všechno později rozjede, může další podobná věc přijít. Firmy budou chtít od zaměstnanců maximální nasazení a třeba i práci přes čas.

Jak léčíte bolavou fotbalovou duši?
No u televize. Koukám na naší a anglickou ligu, jak jen to jde. A když není fotbal, tak se koukám i na hokej.

Voláte si s bratrem? S tím byste se případně mohl sejít i na hřišti...
Samozřejmě jsme v kontaktu. Ale přes týden jsem od osmi ráno klidně do šesti večer v práci, dělám řidiče pro Metropolitní univerzitu, pomáhám tam i s řadou jiných věcí. Máme pobočky v Liberci, Hradci a Plzni, k tomu další v Praze. Takže toho mám často dost. S bráchou se ale samozřejmě bavíme, takže vím, jak to běží ve Vršovicích a on zase, jak to máme na Hostivaři.

Takže víte, kde si hráči v těchto omezených koronavirových podmínkách dávají více do těla?
Myslím, že je to tak stejně. (směje se) Jak znám trenéry Bareše a Procházku, tak oba jsou ohledně kondice přísní, takže se maká podobně.

Po boku bratra jste strávil celou řadu angažmá, vzpomínáte na ně?
Jasně. Třeba na to, jak jsme byli rok a půl v Prachaticích. Bydleli jsme tam a domů jezdili maximálně na víkendy po utkání. Trénoval nás tehdy Miroslav Soukup. Samozřejmě vzpomínáme na Krč. Tam se člověku honí hlavou i to nepříjemné, jak nám boj o postup s Chomutovem utekl v posledním kole.

Bratr v rozhovoru připomínal, jak jste byli s Bohemians na přípravě ve Francii. Co vy a vzpomínky na ligu?
Napadne mě, že ta cesta do ligy stála hodně, hodně dřiny. Vždyť v naší době to fungovalo tak, že jsme po škole zahodili tašku a byli pořád venku a na hřišti. Za nás nebyly počítače, jako to mají dneska. Byli jsme od rána do večera v akci. Dnešní kluci mají ale také cestu do ligy otevřenou, jen musejí být ochotní tuhle dřinu podstoupit.

A navíc nesmějí podlehnout pocitu, že je příjemnější zahrát si fotbal třeba na počítači...
Toho se trochu bojím, jak tahle doba ovlivní malé fotbalisty. Je jasné, že ti kluci potřebují být hlavně na hřišti.

Jenomže ta doba se zrovna neblíží, co?
Chystali jsme se na restart v půlce ledna, pak v únoru. Pořád se to posouvá. A vzhledem k situaci mám strach, že když se začne, tak v půlce května. Aby se nějak dohrála tahle sezona...

Na prvním místě je zákonitě zdraví. Vyhýbá se vám zatím covid?
Jasně, že to je nejdůležitější, aby byl člověk zdravý. Covid jsem zatím neměl.

Na závěr se nelze nezeptat na váš rozchod s Unionem Vršovice. Leckoho to překvapilo, proč jste se rozhodl odejít?
Ten konec mě mrzí. Ale ve Vršovicích šel k áčku trenér Bareš, ten měl v realizáku pět dalších lidí, tak já bych byl snad šestý trenér, a to mi přišlo moc. Takže když jsem dostal nabídku od Petra Procházky, tak jsem si řekl, že zkusím něco jiného. Jsem v Hostivaři a uvidíme, co bude dál. Není všem dnům konec.

Asi byste uvítal, kdyby se Vršovice posunuly časem do Pražská teplárenská přeboru a Hostivař si proti nim zahrála, co?
Bylo by to hodně zajímavé, kdybychom se jednou v přeboru potkali. Kluky znám, těšil bych se na to já i brácha. Bylo by to takové naše derby.



Související články