Jiná úroveň, stejná péče: o pažit Slavie se stará muž, který zvelebuje i trávník v Újezdu nad Lesy

Chtěl jsem se na úvod zeptat, jak snášíte to období, kdy nemůžete hrát, ale na místě je dotaz, jestli se vůbec cítíte na povídání?
První dva dny to nebylo dobré, teď už je to takové nahoru - dolů, takže rozhovor můžeme udělat. Samozřejmě jsem byl rád, že se mi ta nemoc vyhýbala. Ale když už k ní došlo, tak je dobře, že přišla v době, kdy se nehraje na Slavii liga ani pohár a volno má v zimě pochopitelně i Újezd nad Lesy. Co se týče hraní, tak já hlavně trpím za mladé kluky, že nemají zápasy. Já to beru tak, že trochu si odpočinout od fotbalu není zase tak špatný. Jsem totiž univerzál a klidně se zabavím jízdou na kole, nebo si jdu zaběhat. Teď se samozřejmě léčím.

Věděl jsem o vás, že hrajete za Újezd nad Lesy přebor, ale o pozici trávníkáře v Edenu jsem neměl ani tušení. Vy jste nějak studoval obor, který se zabývá zelení a pěstěním trávníku?
To vůbec ne. Já jsem na začátku dělal stavební průmyslovku, v první práci po škole jsem dělal třeba na projektech fasádních obkladů. Ale k trávníkům jsem měl vztah. Odmala jsem hrál fotbal a k tomu jsem se staral i o trávu na zahradách. A před maturitou jsem se v Hrdlořezích dostal k práci, která se zabývala úpravou zahrad. Tu práci dělám neustále.

Pořád mi tam ale scházejí fotbalové trávníky. K nim jste se dostal jak?
To přišlo ve chvíli, kdy se v Újezdě nad Lesy hledal správce. Váhal jsem, ale nakonec jsem si udělal živnosťák a zkusil do toho jít.

Fotbal sám hrajete, změnil se od té chvíle váš pohled na hřiště, když si jej pipláte a připravujete?
Jednou mi trenér Pepa Šimek říkal, že si hřiště posekám, nalajnuju, podupu a zašlapu...To víte, že tam na začátku byly nějaké obavy, jak to bude, aby byli kluci spokojení. Třeba v Újezdě je problém s vodou. Ta je drahá, šetří se, jak se dá. Ale když se starám o hřiště, tak vím, kolik je jí třeba. Často je to o hledání kompromisů. Vedení chápe, že je to důležité, aby se nenechala tráva spálit sluníčkem. Na druhou stranu se snažíme dočerpávat vodu ze studny, ale někdy to prostě nestačí.

Určitě je to také o zkušenostech. Dá se říct, že jste se učil za pochodu?
Pomohlo mi, že na začátku to ohledně hřiště šlo všechno docela nahoru. Dá se říct, že po roce, kdy jsem si prošel všechna období, jsem si údržbu tak nějak osahal. Během té doby jsem mluvil se spoustou lidí, získával důležité rady. Řada lidí si myslí, že je to o tom párkrát posekat a pokropit. Řekl bych, že travnaté hřiště potřebuje tři zásadní věci: voda, hnojivo, pravidelné sekání. To je základ. To, co posouvá hřiště výše, jsou další věci jako je pískování, provzdušňování apod. To už je pak o financích, které na ně klub má.

Když jste do role trávníkáře nastoupil, ovlivnilo vás to?
Myslíte ve chvíli, když jsem nastoupil na hřiště jako fotbalista? Tam mě to docela rozhodilo. Když jsem přišel na trénink, tak jsem třeba našel kousek, kde se to špatně posekalo, byly chvíle, kdy jsem v tréninku zašlapával drny... Taky jsem třeba zašel za trenérem, zda bychom v tréninku mohli využívat jiné místo. A když balon třeba někomu přeskočil nohu. Když k nám přišel Jarda Blažek a kluci mu dali malou domů, tak jí často říkal paní Skákavá. Pak mě potěšilo, když mě po čase přišel pochválit.

Dobrá práce se pak roznesla natolik, že přišla nabídka ze Slavie?
Náhodou se ke mně dostal obrázek, že Slavia hledá trávníkáře. Zasmál jsem se, ale nedalo mi to spát a nakonec jsem do Edenu poslal mail. Ten se mi vrátil, tak jsem si říkal, že je to osud. Ale nakonec jsem životopis a nabídku odeslal znovu. Pochopitelně jsem o tom řekl klukům v kabině a čekal jsem, že si ze mě někdo vystřelí a bude volat, že jsem tu práci získal.

Vážně to někdo udělal?
Za pár dní mi volalo neznámé číslo, tak jsem si říkal, je to tady, nějaký kamarád si půjčil telefon a dělá si ze mě srandu. Hovor jsem ale přijal a poslouchal hlas toho člověka. Říkal jsem si, že ho neznám. Pak přišly od stejné osoby ještě dva další hovory, následovala schůzka v muzeu Slavie a já si řekl, že to asi fakt klaplo a že to tedy zkusím.

Takže vám pomohla i praxe v Újezdu nad Lesy?
Pomohla mi celkově praxe v oboru. Když jsem byl na pohovoru, ptali se mě tam na věci, které by člověk, který tohle nedělá, nevěděl. Určitě to nebylo tak, že bych dostal za úkol posekat dva pruhy trávy a podle toho se posuzovalo, zda mě vezmou. Tak jsem do toho šel a teď 10. února to byl rok, co v Edenu jsem.

Cítil jste radost, že angažmá v Edenu klaplo?
Bylo tu super. Říkal jsem si, že jsem v první lize, v klubu, kde se hraje nejlepší fotbal v Česku. Věděl jsem, že mě to posune zase dál. Jen jsem se trochu bál, jak to zvládnu. Mít na Slavii hlavní pracovní poměr a k tomu se starat i o trávu v Újezdě nad Lesy. Nechtěl jsem o Újezd nad Lesy přijít, přeci jen k němu mám vytvořený velký vztah.

Asi těch povinností bylo najednou hodně...
Odpracoval jsem to na Slavii, pak jel do Újezdu. Nakonec mi tam začali pomáhat dva kamarádi. A když pak zastavil přebor covid, stíhalo se oboje krásně.

Fanoušci si dovedou představit, jaké podmínky mají v klubu hráči. Má nadstandardní kontrakt třeba i trávníkář?
Kdo si myslí, že máme v první lize desítky tisíc, nebo dokonce statisíce, musím ho zklamat. Je to takový český průměr. K té práci musíte mít hlavně vztah. Trenér Jindřich Trpišovský si na dobré hřiště potrpí a často říká, co bylo a nebylo dobré.

Připravujete hřiště pro české mistry. Máte ve smlouvě nějakou klauzuli o prémii za titul?
Žádná taková tam není, ale když se to povede, nějaká odměna přijde. (směje se)

Stejně toho ale musíte mít opravdu hodně, když si vezmu, že chcete ještě sám trénovat a hrát...
Když se starám o obě hřiště, je to náročná práce. Liší se to podle období, v plné sezoně jsem často hodně vyšťavenej. Fotbal miluju, snažím se hrát, ale občas prostě vynechám tréninky. A pak si jdu třeba kopnout jen za béčko. Práce a finance jsou v téhle době zkrátka na prvním místě. Ale když nestihnu trénink, tak docela rád běhám, takže pohyb mám a trenér o tom ví.

V Újezdu nad Lesy jste si našel dva parťáky, co vám pomáhají. Kolik je vás ve Slavii?
Tam jsme na to čtyři. Věkově i služebně jsem nejmladší. Je to skvěle složená parta. Vždycky se ráno sejdeme a pobavíme se o tom, co dělat. Určitě to není tak, že by ve Slavii jeden člověk jen stál a diktoval, co je třeba udělat. Kolegové jsou skvělí, sedli jsme si lidsky i s naším šéfem, to je super člověk.

Existuje možnost, že byste si ve Slavii ohledně práce ještě polepšil?
Já jsem rád na hřišti, někam výš bych ani nechtěl. Jsme tady čtyři v partě, vždycky dáme hlavy dohromady. A co se týče třeba přestupu jinam, tak ohledně české ligy jsem v TOPu. Kdyby byla šance, tak můj sen by byla bundesliga nebo Premier League. To by byl můj sen, ale tyhle přestupy se na mých pozicích nedělají. Nebo jsem o nich ani neslyšel.

Poznáváte asi i nové věci. V Újezdu nad Lesy se asi pravidelně nemění trávník...
Já jsem ale na Slavii u výměny taky ještě nebyl. To se dělá třeba po velkých koncertech, jenže v době covidu ani ty nejsou. Já si třeba cením toho, že si Slavia dělá spoustu věcí sama. Kromě sekání, které provádíme vřetenovými ručními sekačkami z Anglie a jsou k trávníku šetrnější, máme stroje k zapískování, k provzdušnění, k použití různých postřiků. A taky má Slavia k dispozici SGL světla, která nahrazují sluneční záření. To pomáhá mimo jiné třeba v období mrazů, jaké byly nedávno.

Vypadá to, že svou prací žijete. Co si říkáte ve chvíli, kdy třeba sledujete, na jakých terénech se třeba v Jablonci musí liga hrát?
To trpím. Když to vidím, je to smutný. A nezávidím těm lidem, co se v těch klubech o hřiště starají. Nechápu, proč se takový zápas nepřeložil. Trenér Trpišovský i další lidé přece mluví o tom, proč se musí hrát teď v zimě, když v létě koukáme dva měsíce na krásná hřiště a nehraje se? Navíc se to hřiště v Jablonci, a není to jen jeho případ, teď tak rozbije, že se s ním do jara prostě nedokáže nic udělat...

Nenapadlo vás někdy, že by bylo fajn vypůjčit si v Edenu některý ze strojů na chvíli do Újezdu a zvelebit tamní hřiště?
Je pravda, že když se na Slavii chystají vyřadit nějaký stroj, tak zazní: Neříkejte to před Jirkou, nebo skončí v Újezdě nad Lesy. (směje se) Rotační sekačku máme v Újezdě ale třeba tu samou, věděl jsem, že to funguje, tak jsme ji koupili. A jinak i v Újezdě se snažím využít vychytávky a zkušenosti, co získám ve Slavii, uplatnit.

V Edenu jste už více než rok, jste pořád zdravě nervózní, když Slavii čeká zápas?
Nervozita roste s důležitostí toho utkání, takže třeba teď před Evropskou ligou s Leicesterem to přišlo. V Anglii jsou známí tím, že mají dokonalé trávníky a zrovna se tu hrálo, když byly ty velké mrazy. Trenér Leicesteru Rodgers nebyl z terénu nadšený, na druhou stranu nás potěšili trenéři a hráči Slavie, kteří se nás zastali, což je vždycky moc hezké poslouchat. Zvláště když tam jsou přísné kontroly, kdy UEFA v den zápasu měří snad všechno a musí to ladit s danými normami.

Takže před zápasem máte nervy. Pak si doma utkání ale o to víc v klidu užijete, nebo jste přímo na stadionu?
Jsme na místě. Když je třeba, tak se hřiště kropí, na to si pan Trpišovský potrpí. Na hřišti jsme po rozcvičce, v půli i po konci, kdy se zašlapávají drny. Když se hraje třeba pozdě večer, klidně se dostanu domů třeba kolem jedné ráno. Není to nic moc pro rodinný život, ale je to moje práce a já se do ní každý den těším.