Foto: Aleš Pivoda
Jak klokani odskákali z Kobylis s prázdnou kapsou
03.03.2021

Jak klokani odskákali z Kobylis s prázdnou kapsou

Pamětníci toho památného zápasu o divizní body už nežijí, však se také hrál před více než osmdesáti lety. V historii kobyliské Admiry je však natrvalo zapsán hodně výrazným písmem. V ročníku 1939/1940 se SK Admira VIII jako vítěz pražské I. A třídy a ambiciózní nováček Středočeské divize (tehdy druhá nejvyšší soutěž) doma poměřil s vysoce favorizovaným AFK Bohemians. A světe, div se! Klokani z Kobylis odskákali do Vršovic bez bodového zisku a s první porážkou v soutěži!

Škvárové hřiště Admiry VIII byste tehdy nenašli na dnešním místě admiráckého stadionu v ulici Na pecích, nýbrž u kobyliské střelnice. Tedy přesněji v místech, kde v Čumpelíkově ulici stojí budova polikliniky a činžáky naproti ní. Je třeba také dodat, že v těch časech hrával v Kobylisích o třídu níže ještě rivalský klub Admiry, a sice SK Praha VIII. Svoje hřiště měl vedle dnešní stanice metra Kobylisy. Později, po roce 1948, se s Admirou spojil.

Bohemka padla poměrem 4:3

Teď se ale vraťme do sezony, kdy se Admira VIII coby nováček teprve adaptovala na podmínky divize, zatímco Bohemka měla za sebou po sestupu na jaře 1935 už čtyři divizní ročníky a před sebou jasnou vizi – konečně naplnit přání vršovických fanoušků a vrátit se do 1. ligy. Proto do Kobylis zelenobílí, lídr tabulky, přijeli v roli mužstva, od kterého se nečekalo nic jiného, než jasná výhra. Ale stalo se něco, co se navždy zapsalo do kroniky FK Admira Praha. Dávní předchůdci dnešních třetiligových fotbalistů podali před návštěvou 4 000 diváků (!) mimořádný výkon a Klokany udolali 4:3!

„Sensace divise: prvá porážka Bohemians“

Sportovní tisk po víkendu přinesl titulky jako „Sensace divise: prvá porážka Bohemians“ nebo „Prvá porážka Bohemians v divisi!“ A v referátech si pak fanoušci mohli přečíst třeba toto konstatování: „Konečně se dostal někdo klokanům důkladně na kobylku. Je pravda, že vedoucí postavení Bohemians tím stejně nijak neutrpělo, ale Admira má zásluhu a sklízí pocty neděle.“

Z dochovaných archivních materiálů víme, že Kareš, obávaný nejlepší střelec Bohemky, tenkrát vůbec neohrozil brankáře domácích Šternberka. Bohemce nezahrála ani obrana ve složení Anger – Kloubek. Přísnější měřítko snesl jen Mošnička, autor všech branek klokanů. Podle pisatele referátu z utkání ovšem sudí Vlček ještě poškodil Admiru tím, že uznal druhou branku Bohemians, ač byla „dosažena z offsidu“.

Naprosto zasloužené vítězství

A domácí tým? O něm pěl pisatel samou chválu: „Admira byla pravý opak Bohemians. Dobře bránila i útočila. To platí hlavně o pravé straně Vaněček – Rieger (správně mělo být Rýgr, pozn. autora), kteří obstarali score zápasu. Nejlepší řadou vítězů byla záloha, kde levý záložník Nejedlý byl nejlepším hráčem na hřišti. Obrana až příliš řízná, zvláště Boháč. (…) Vítězství Admiry jest naprosto zasloužené.“

Tento památný mač odehrála Admira VIII v sestavě: Šternberk – Jirásek, Boháč, Drož, Jaroš, Nejedlý – Vaněček, Rýgr, Svoboda, Breburda, Váňa.
Poražení klokani se u kobyliské střelnice představili takto: Lacina – Kloubek, Angr – Lanhaus, Češpiva, Rydval – Mošnička, Prokop, Chvojka, Kareš, Stolař.

Bohemka postoupila, Admira se udržela

Závěrem je třeba připomenout, že Bohemka svůj cíl – vrátit se do 1. ligy – v tomto ročníku splnila. Prohrála pouze dvakrát – z toho jednou v Kobylisích. S náskokem sedmi bodů vyhrála Středočeskou divizi a spolu s SK Libeň uspěla v kvalifikačním turnaji (dnes bychom řekli v baráži). Sice z druhého místa, ale postoupila. Nepostoupily AFK Pardubice a SK Rolný Prostějov.

Co Admira VIII? Jako nováček se v divizi dokázala zachránit, ze čtrnácti účastníků skončila desátá a byla z toho v Kobylisích velká sláva. Divizi pak hrála až do roku 1948. Pak se už ovšem historie, i ta fotbalová, ubírala jiným směrem.


Antonín Rýgr – chlouba Kobylis
A ještě něco – v tom ročníku, o němž je řeč, představila veřejnosti osmnáctiletého mladíčka z vlastního dorostu Antonína Rýgra. Toho Rýgra, který pak hrál ligu za SK Kladno, ASO Olomouc a Spartu, v jejímž dresu získal dvakrát titul mistra ČSR. Celkem Rýgr sehrál 175 ligových zápasů a nastřílel 148 gólů. Dvakrát oblékl i reprezentační dres Československa, a to proti Maďarsku v Budapešti a proti Rumunsku v Bukurešti.

Jako trenér pak Rýgr usedl na lavičku Sparty, Slavie a Teplic. V letech 1954 až 1957 vedl československou reprezentaci, krátce pak znovu ještě v roce 1970. V roce 1977 se jako kouč Sklo Unionu Teplice dočkal vůbec největšího trenérského úspěchu, když ve finále Čs. poháru jeho tým dvakrát porazil Spartu s výsledky 1:0 a 2:1.

Antonína Rýgra, který by se 15. srpna letošního roku dožil přesně 100 let, považuje FK Admira Praha za vůbec nejvýraznější osobnost, která kdy z kobyliského fotbalu vzešla.