To už bude deset let? Vážně to letí, vzpomíná Dlouhý na přeborový triumf s Radotínem. Stále hraje futsalovou ligu

Naposledy jsme se viděli před lety ve Vykáni, kam vás zavedl fotbalový osud dál?
Já jsem tam pořád, zůstal jsem jako jediný. Byla doba, kdy to tam padlo a já už ani nechtěl hrát, ale tamní starosta mě přesvědčil, abych zůstal a pokračoval. Nejdříve jsme dostávali dardy, ale postupem času se povedlo udělat pěkný tým. Máme dobrý kádr a všechno se zlepšilo.

To je sice hezké, ale nyní hrát fotbal nemůžete. Zabavíte se i bez fotbalu?
Díky první futsalové lize v Ústí ano. Jak se nemůže hrát fotbal, tak se teď všichni vrhli na futsal. Mají čas na tréninky i zápasy. (směje se) Takže mám na tréninku docela hodně kluků, spíš to tedy koučuji. Ale nějaký pohyb díky tomu všemu mám.

Rozhovor vzniká i kvůli radotínskému úspěchu, od kterého to bude už deset let. Vzpomenete si na ten triumf v přeboru někdy?
Musím přiznat, že jste mi to spíš připomněl. Měli jsme v týmu hodně kluků, co hráli taky futsal, byla tam skvělá parta. Povedlo se nám vyhrát, ale rozhodli jsme se do divize nepostupovat. Jezdili jsme po republice už s futsalem. Byla to ale skvělá doba. Zastřešoval to pan Šerák s trenérem Bogdanovem. Je šílené, jak to utíká, že už to bude deset let. To je masakr. Ani už si nevzpomínám, kdo šel tehdy nahoru místo nás.

Když vás poslouchám, vybavují se vám hodně příjemné věci, co?
Určitě je na co vzpomínat. Parta byla skvělá, bavilo nás to a vyhrávalo se. Co víc můžete chtít? Stejně jsme to měli už dřív v Manětíně, tam byli také futsalisté Bouška, Pleyer, Stejskal, později se do té futsalové party přidal Vodecký, který přišel ze Slovenska. To bylo skvělé období, kdy to na sebe hezky navazovalo.

Radotín v posledních sezonách prochází veletoči. Hrál třetí ligu, stavěl tribunu, pak se propadl do Pražská teplárenská přeboru. Sledujete po očku, jak si vede?
David Jarolím, co hrál se mnou ve Vykáni, tak šel do Radotína trénovat. Vím, že do klubu vstoupil řecký majitel. Myslím, že je škoda, že to tam takhle padlo. Třetí liga by klubu určitě slušela. Mají fantastický areál u Berounky, je to ideální sportoviště. I teď se kouknu na výsledky a sem tam dostanu nějaké zprávy.

Z vyšších pater amatérského fotbalu se Radotín propadl, mrzelo vás to?
U všech klubů, kde je to o jednom člověku, se to může stát. A je jedno, jestli se bavíme o první lize nebo o ČFL. Stává se to i ve futsale, kde se propadnou kluby, které mají letité jméno. Majitele to přestane bavit, nebo se rozhodne podporovat něco jiného, a je konec. To je prostě realita.

Vaši bývalí kamarádi z futsalu fungují fotbalově v Kosoři, nelákali vás tam?
Jasně, že ano. Pavel Stejskal, kterého jsem přivedl ze třetí ligy ze Střížkova do týmu, tentokrát přesvědčoval mě. Já jsem se ale rozhodl zůstat ve Vykáni, koupil jsem tam pozemek, není to už jen o fotbale.

Aktivit máte pořád více než dost. Chybí vám vůbec fotbal?
Cítím na sobě tu pauzu. Nehraje se ani plážový fotbal a hanspaulka, ve futsalu jsem hlavně trenér, takže to všechno vidím na váze. Potřeboval bych, aby se i amatérský fotbal otevřel. Já byl zvyklý každý den něco dělat, teď je to složité.

Věříte tomu, že se na jaře soutěže rozehrají?
Chtěl bych. Ale když vidím, jak to je... Bez očkování se ty situace, kdy bude počet nakažených narůstat, budou opakovat a sport by se pak zase zastavoval. Je to hodně složité. Ale samozřejmě bych si přál, aby se mohlo hrát a trénovat.

Patříte mezi fotbalové srdcaře. Co říkáte na názor, že se řadě hráčů nebude po té dlouhé a opakované pauze chtít zpátky makat na tréninku a honit se za míčem?
Možná jsou na tom v téhle době lépe lidé, co před koronavirem nic nedělali. Ti se vlastně chovají stejně, netloustnou. Horší to mají ti, kteří jsou zvyklí na nějakou zátěž, co jsou zvyklí něco dělat. A najednou nemohou dělat nic. Výhodu vidím pro starší a zkušenější fotbalisty.

Vážně? Vždyť ti by si přece mohli říct, že už bylo všeho dost...
Myslím si, že těmhle klukům může současná situace paradoxně pomoci. Oni totiž vědí, co potřebují, mají zkušenosti, budou se udržovat. Tohle mladší generace nemá, k fotbalu si sednou k počítači, starší generace tyhle návyky nemá, takže může být ve výhodě. Samozřejmě, když na vás za normální situaci nastoupí dvacetiletý kluk, tak prostě běhá víc. Moc dobře to znám.

Takže starší generace na tom všem může vydělat, ale co budoucnost fotbalu?
Tam je to samozřejmě ve výhledu horší, může se stát, že někde skončí i celé oddíly. Vesničky, kde nemají mládež, se mohou dostat do velkých problémů. Kluci mohou prostě dát přednost něčemu jinému před sportem. My jsme byli venku, jak jen to šlo...

Je o vás známé, že jste slávista. To vám v téhle pro fotbal smutné době dělá klub z Edenu docela radost, co?
Ještě z působení ve druhé lize na Xaverově se znám se Zdeňkem Houšteckým, jsme kamarádi. Já mu dlouho posílal po vítězstvích smsky s gratulací, jenže pak už mi to přišlo trapný, když vyhrávali takřka pořád. (směje se) Stále ale platí, že mi úspěchy Slavie dělají radost. Stejně jako výkony Součka a Coufala ve West Hamu. Jsou to hodní kluci, makají a všechno to vypadá jako anglická fotbalová pohádka.

Pohádkový příběh v Anglii zažil i Leicester, když senzačně získal před pár lety mistrovský titul. Teď se s ním srazí v Evropské lize „vaše“ Slavia. Budete přilepený u obrazovky?
To je pravda, že jejich příběh je taky pohádkový. Na zápas bych se samozřejmě rád díval, je ale otázkou, jestli nebudeme mít s futsalisty trénink. Vynechat v téhle době přípravu kvůli fotbalu v televizi? To si fakt nedovolím. Budu ale určitě držet palce.