Užívám si roli táty, září štěstím gólman Tlustý. Tvrdí, že pro brankáře je dlouhá pauza horší

Užívám si roli táty, září štěstím gólman Tlustý. Tvrdí, že pro brankáře je dlouhá pauza horší

Zkušeností má na rozdávání. Však také v Pražská teplárenská přeboru působí pěknou řádku let. Možná i proto ale teď trpí o to víc, když se nemůže hrát. Brankář Dukly Jižní Město Martin Tlustý si ale jinak v osobním životě užívá radosti. „Mám tříměsíční dcerku, takže nevím, jestli jsem ten správný respondent na rozhovor o tom, jak mi chybí fotbal. Mám jiné starosti,“ směje se 33letý gólman.

Fotbal vám ale v životě asi taky chybí, ne?
To víte, že ano. Chybí mi pohyb, parta. Už je ta pauza dlouhá, nemůžu dělat to, co mě baví. Zbyly vlastně jen povinnosti. Ale není to tak, že bych se ze všeho hroutil.

Úkoluje vás trenér nějak na dálku?
Přes Vánoce nás nechal být, ale na začátku ledna poslal přípravu. Ale nijak nás nekontroluje. Už je ta pauza fakt dlouhá a záleží na každém, co bude dělat. I on ví, že dlouhodobě je ta situace neudržitelná. Má pochopení. Možná ale, že mě jako brankáře při té kontrole vynechal. (směje se)

Jste se spoluhráči v kontaktu? Počítám, že kdyby to šlo, tak jste šli alespoň zapít narození vaší dcery, že?
Kdyby byly hospody otevřené, tak jsme v kontaktu často. (směje se) Takhle jsme v kontaktu přes whatsapp. Co se týče narození dcery, tak to skončilo tak, že jsem právě přes internet jen sbíral gratulace...

Hráči z pole mohou mít po pauze aspoň naběháno. Jak řešíte přípravu v omezených podmínkách vy?
Dlouhé pauzy nemám vůbec rád, ověřil jsem si to, když jsem odjel pracovat v zimě do Rakouska. Pak byl ten návrat hodně složitý. Chyběla mi pohotovost, byl tam špatný odhad na centry, jako bych šel chytat poprvé. Po pár zápasech jsem se do toho zase dostal, ale myslím si, že tyhle pauzy jsou pro brankáře složitější.

Chodíte se také proběhnout?
Teď je super, že jsem mohl jít i v Praze na běžky, když je tolik sněhu. Jinak může být člověk hlavně doma, vždyť já i z domova často pracuji, nebo jít na procházku. Nedá se dělat nic moc jiného. Je známé, že mám moc rád lyžování, tak aspoň, že můžu občas na ty běžky.

Chtělo by se vám v těch mrazech vůbec na hřiště?
Musím říct, že když jsem viděl brankáře Slovácka, jak má jen trenýrky v té kose, tak to by se mi do brány ani moc nechtělo. V tuhle chvíli brankářům nezávidím. Ale o den později, když hrála Slavia a já viděl zelenou trávu, tak to bych si zachytat šel, to je jasný.

Věříte, že se na jaře začne Pražská teplárenská přebor hrát?
Hrát se asi bude, snad se časem rozjedou přípravné zápasy, snad se dohrají i ta potřebná kola, aby se dala uzavřít sezona.

V rozhovorech si hráči občas postesknou, že se musejí hlídat, aby nepřibrali na váze. Jak to máte vy?
Když vezmete moje jméno, tak já se nemusím bát. Já budu Tlustý pořád. (směje se) Samozřejmě, že to cítím, že je pohybu méně. A hlavně sedím... Nějaký pohyb mám, ale tři tréninky a zápas vám to nenahradí. Takže se člověk trochu zkouší hlídat. Ale já si rád pochutnám na nějaké dobrotě, takže je to složité.

Narodila se vám dcera, to je priorita číslo jedna. Fotbal se nehraje. Nehoní se vám hlavou myšlenky třeba i na konec kariéry?
Nebudu lhát, občas to v hlavě probleskne, že si říkám, jak to půjde dál. Chuť na to zvládnout jaro by tu byla. Situace je ale fakt složitá. Vezměte si, že za poslední dobu byly vlastně tři přípravy a nebylo pořádné zápasové zatížení. A já cítím, že prostě potřebuji trénovat, abych si tam mezi tyče mohl stoupnout. Úplně si nedovedu představit, že odejdu v 7 ráno do práce a domů se vrátím po tréninku v devět večer, měl bych přece taky pomoci doma a být s malou.

Jaromír Blažek čaruje mezi tyčemi dál a je o pěkných pár let starší...
Tam byla jiná vstupní kvalita. (směje se) V hlavě myšlenky na možný konec mám, uvidíme, jak to nakonec po sezoně bude. Teď si hlavně užívám radosti z malé dcerky, to je jasný.