Dobu bez fotbalu si krátí trenér Mysliveček v zaměstnání. Vzpomíná na Spartu, proč chodí na zápasy Třeboradic?

Fotbal se prolínal a prolíná celým vaším životem. Jak si poradíte bez něj?
S trénováním jsem skončil před rokem a půl. Řekl jsem si, že si fotbalu už budu hlavně užívat. Chodil jsem na zápasy vnoučka, jenže oni teď taky nehrají. Sice už bych nemusel, ale pořád chodím do práce, takže se vždycky do čtyř odpoledne zabavím v zaměstnání. Dělám na hospodářské správě a jsem za to rád.

Situace je pro amatérský fotbal hodně nepříjemná. Jaký to bude mít podle vás dopad?
Pořád se mluví o tom, že to dolehne na žáky, dorostence, že si třeba najdou jiné koníčky. Já se ale obávám toho, že podobně to může dopadnout i u dospělých. Na prvním místě bude zaměstnání, místo fotbalu si zvyknou být hráči víc doma a pak, až se to jednou zase rozehraje, se jim najednou už nemusí tolik chtít.

Takže čekáte, že může nastat odliv hráčů?
Ta situace může nastat, v dnešní době nevíte, co ještě přijde a jak dlouho to potrvá.

Vy můžete dopady toho, že se nehraje, sledovat v přímém kontaktu s vnukem, který se prosazoval v třetiligovém Vltavínu. Jak tu těžkou dobu snáší?
Co mu zbývá, musí se tomu podrobit. Soutěž je zastavená, netrénují, tak to pytlíkuje sám. Má zájem, pracuje na sobě. Jenže to chodíte běhat, ale co ty další fotbalové návyky? Cit pro balon, chybí mu parta, to je jasné.

Tak to by byla neveselá fotbalová současnost. Vy ale máte za ta léta na co vzpomínat. Stalo se vám v téhle divné koronavirové době, že jste si sedl a promítal si v hlavě, co bylo?
Samozřejmě, že takové chvíle přicházejí. Vzpomínám na dobu, kdy jsem hrál, na partu z bývalé Viktorky. Míváme sraz jednou za čtvrt roku, ale ani tohle teď není možné. Každý má nějaké neduhy, jsou tu obavy z té situace, takže možnosti se někde sejít jsou pořádně omezené. Vzpomenete si na každý klub, kde jste byl. Třeba na Spartu, všude najdete něco hezkého.

Sparta to je nejvyšší soutěž, ale co třeba Vyšehrad? Ten je sice teď ve druhé lize, ale vy jste tam byl v trochu jiné době, co?
Tam jsem byl snad osm let. Po sestupu do přeboru, ale v té době se nám povedlo dvakrát postoupit a dostali jsme se do třetí ligy. Podobně dlouho jsem byl třeba na Uhelných skladech, každý týden se potkávám se Zdeňkem Horálkem, který byl tehdy v klubu taky.

To byla dvě dlouhá angažmá. Když se dařilo, rád jste byl v klubu delší čas, že?
Byly kluby, kde jsem byl třeba jen rok, ale to je závislé na výsledcích. Když jsou dobré a v klubu je dobrá parta, tak i když dostanete třeba o něco lepší nabídku, tak ji prostě odmítnete. Nechce se vám odcházet. Já jsem navíc vždycky při trénování chodil do práce.

V posledních letech jsem vás vídal asi nejčastěji v Třeboradicích na utkáních Pražská teplárenská přeboru. Co vás zavedlo tam?
Hřiště mám skoro naproti baráku, takže když jsem nešel na zápas vnoučka, nebo v Praze nehrál klub, pro který pracoval syn, tak jsem rád na fotbal do Třeboradic zašel. Nehrají tam špatný fotbal, navíc si tam člověk popovídal. Chodí tam třeba trenér Josef Jarolím.

Třeboradice neměly v uplynulých dvou sezonách stálou formu, nechtěly vás nakonec zlanařit na pozici kouče?
Nějaký kontakt tam byl zhruba před pěti, šesti lety, ale to jsem ještě dělal mládež ve Vyšehradě, hrála se tam dobrá soutěž, zůstal jsem tam. Ale když je šance, na fotbal chodím do Třeboradic pravidelně a rád.

Tak to máte Pražská teplárenská přebor zmapovaný. Co říkáte na jeho úroveň?
Trénoval jsem na téhle úrovni i ve Středních Čechách. Vždycky se tradovalo, že Středočeský přebor je lepší, ale já bych řekl, že ho Praha dotáhla a najdou se určitě i zápasy, kdy bych řekl, že je lepší.

Pomáhá Pražská teplárenská přeboru přítomnost exligových fotbalistů?
Každý takový hráč je dobrý a většina klubů takového fotbalistu má. Vezměte si Újezd nad Lesy. Tam je v brance Jarda Blažek, v poli se objevovali bratři Jarolímové. Vedle takových borců museli ti mladí kluci růst, učit se. Viděli disciplínu, přístup.

I Třeboradice mají ve svém středu Pavla Grznára. Co říkáte na jeho výkony?
Musím říct, že jsem se několikrát musel podívat do mobilu, abych si ověřil, kolik mu je tedy vlastně let. Co ten toho naběhá, nevypustí žádný souboj. A ta jeho kopací technika? To je lahůdka. Na to mě baví koukat.

Tak už jen aby se Pražská teplárenská přebor zase rozjel...
Moc bych si přál, aby situace dovolila a zase se začalo hrát. Vezměte si ale, že děti ani nechodí do školy, takže amatérský fotbal v tuhle chvíli určitě není na prvním místě. Bylo by fajn zajít na zápas, sejít se s partou, dát si párek, pivo a podívat se na fotbal. V televizi se podívám na anglickou nebo italskou ligu, ale jít přímo na zápas, to mi chybí.