Srdcař Šimr to dotáhl až do ligových Bohemians. V roli trenéra chce Vršovicím pomoct do přeboru

Jak těžké pro vás bylo přesunout se do role trenéra?
V Unionu jsme na áčko čtyři. Hlavní je trenér Bareš, ale má mě a další dva kluky, co mu pomáháme a o všem se radíme. Plus děláme ve dvou béčko, kde je taky spousta mladých kluků. Vyšlo nám jich hodně z dorostu a hrát v chlapech je fakt velký skok.

Opravdu byl přechod do pozice trenéra tak v pohodě, necukají vám nohy na lavičce?
Jako jsem mluvil o tom, že je to skok z dorostu do dospělého fotbalu, tak je samozřejmě pohled na fotbal z pozice trenéra jiný. Mám hotovou trenérskou licenci C, hlavně sbírám zkušenosti od trenéra Michala Bareše.

Jste jako trenér klidný, nebo občas křičíte?
Chci klukům poradit. Vědí, že jsem něco dokázal, že jsem byl v lize a respektují, když jim něco řeknu, že to je pro jejich dobro. Během zápasu jsem klidný, nekřičím. Vlastně jednou jsem to udělal. To jsem nebyl v poločase spokojený s tím, jak kluci půli odchodili. To jsem vyjel, že tam klidně můžu hrát i já.

Vzali si to k srdci?
Potěšilo mě, že ano. Druhý poločas tehdy z naší strany vypadal úplně jinak.

Na hřiště už vás to netáhne?
Člověk by si zahrál, ale je jasné, že když máme tolik mladých, tak musí hrát oni a sbírají zkušenosti, to je správná cesta.

Teď ale amatérský fotbal stojí, jak to vydržíte bez fotbalu?
Když to jde, trénujeme ve dvojicích. Kluci chodí běhat, v mobilu je aplikace, kde si to můžeme zkontrolovat. Období je to samozřejmě pro mě smutné, byl jsem v sobotu i v neděli pravidelně na fotbale. Teď může člověk sedět doma, nebo jít na procházku.

Tak si jdete zakopat se synem ne?
Mám dva kluky, co hrají fotbal. Takže si jdou o víkendu spolu zaběhat, fyzičku do sebe dostanou, o to se nebojím. Ale stejně jako mně jim chybí balon. Je to děs, je to dlouhé. Nejdřív jsme mysleli na 17. ledna, pak na půlku února a zase z toho nebude nic. Nezbývá než čekat, až to povolí.

Jenže to moc nevypadá, že se stihne odehrát kompletní program, co?
Záleží, kdy se začne. Jestli třeba v dubnu, tak to bude problém, protože ve středu to podle mého moc hrát nepůjde. Pro kluky bude hlavní jejich zaměstnání. Někde to půjde, ale třeba ti, co v důsledku téhle pandemie měnili třeba práci, tak tam to může být složité. Jednu středu vás třeba pustí, ale každou středu? Na to to moc nevidím, i firmy teď počítají každou korunu, počítám s tím, že kluci středy spíš nebudou stíhat. Ale nikdo teď neví, jak to bude. Nikdo nevíme, kolik z kluků se k fotbalu vážně vrátí, bude to náročné.

Vy máte každopádně na co vzpomínat. Poprvé jsme se viděli před lety, když jste hráli třetí ligu za Spartu Krč. Jaké to bylo?
Byla tam skvělá parta. Jeden rok jsme bojovali s Chomutovem o postup do druhé ligy. Tehdy jsme potřebovali, aby v posledním kole prohráli a my zvítězili. Pak bychom slavili postup. My jsme sice vyhráli, ale oni taky, takže z toho bylo druhé místo a výš šel Chomutov. Na Krč moc rád vzpomínám. Majitel klubu vždy dodržel to, co slíbil. Fotbal měl hodně rád a co řekl, to platilo.

Dobrými a poctivými výkony jste si řekli o angažmá v lize. Bohemians jsou klubem vašeho srdce?
Bohemce jsme s bráchou fandili, o to bylo všechno ještě lepší. Nikdy nezapomeneme, jak nás tam kluci v pohodě vzali, vzpomínáme na Michala Petrouše. Samozřejmě to pro nás bylo jiné, byl to profesionální fotbal, během letní přípravy jsme se dostali s Bohemkou na soustředění do Francie, to byla paráda.

Takže když je v televizi Bohemka, jste přilepený u obrazovky?
Aspoň, že se ta liga hraje. Nic jiného dělat nejde, leda jít na procházku. Ale když je v televizi fotbal, jasně že koukám. Samozřejmě to můžu probrat s bráchou, ten je v Hostivaři, ale fotbalově tam řeší to, co všichni ostatní. Držím mu palce, ať se jim daří a těším se, že si naše týmy jednou zahrají proti sobě.

Koukat můžete i na zahraniční ligy...
To je pravda. Sleduji Součka s Coufalem ve West Hamu. Moc jim přeju, jak se jim daří. Ti kluci jsou skromní, normální. Je to o dřině a oni makali a makají a tohle je pro ně odměna. Myslím, že když se jim takhle bude dařit i dál, můžou odejít i do lepšího klubu.

Když jste zmínil, že by vás lákalo utkat se s Hostivaří, kde funkcionářsky působí váš bratr Vladimír, bude se muset Union Vršovice posunout do Pražská teplárenská přeboru. V jakém horizontu by to mělo být?
Chtěli bychom se dostat nahoru během dvou, tří let. Máme mladý tým, říkají nám, že máme mladé a šikovné kluky. Ti ale samozřejmě potřebují hrát a sbírat zkušenosti. Věřím, že tuhle těžkou dobu vydržíme a během těch dvou let se zkusíme do přeboru vrátit.