Foto: Pavel Jiřík st.
Spojení s ČAFC trvá už neskutečných 56 let, říká ikona klubu Miroslav Kaliba
02.02.2021

Spojení s ČAFC trvá už neskutečných 56 let, říká ikona klubu Miroslav Kaliba

Své první utkání odehrál v zelenobílých barvách v roce 1965, kdy ho do klubu přivedl otec. Prošel si klasickou cestou hráč - trenér - funkcionář. V ČAFC toho Miroslav Kaliba zažil hodně, takže je pořád na co vzpomínat. „To, co se děje teď, jsem ale nezažil, ani když sem vlítli Rusáci,” říká se smutkem v hlase k dnešní situaci ve fotbale.

ČAFC a Kaliba, to jsou dvě spojité nádoby. Kdy tento vztah začal, jak dlouho už trvá?
Na Čafku mě přivedl otec, který tady hrál a potom funkcionařil. Spojení s ČAFC trvá už neskutečných 56 let. To jsem na jaře 1965 odehrál první utkání, klub se tehdy jmenoval Pozemní stavby. Od té doby jsem kromě dvou let vojny stále v Čafce. Prošel jsem úplně vším. Nejprve jako hráč, potom jako trenér všech kategorií od áčka až po přípravku a nakonec jako funkcionář.

Prožil jste s klubem časy dobré i zlé. Na co nejraději vzpomínáte?
Těch hezkých vzpomínek je celá řada. Poznal jsem Ladislava Ženíška, který hrál ve finále MS v roce 1934 a jako odchovanec ČAFC na ní jako starý pán chodil. Jako spoluhráče jsem poznal dalšího odchovance a účastníka finále MS 1962 Josefa Jelínka, který v Čafce zakončil kariéru a mnoho dalších. Jako hráč jsem měl možnost si začátkem 70. let zahrát dorosteneckou ligu a v 80. letech divizi, když jsme dvakrát slavili postup. Ale hlavně jsem se potkal s řadou výborných fotbalistů a kamarádů, se kterými se rád potkám i dnes po letech. Bohužel jich už řada není mezi námi. Z trenérského působení vzpomínám na roky 1990 až 1992, kdy jsem trénoval áčko a skončili jsme v přeboru na druhém a třetím místě. Mužstvo se tehdy opíralo o střelce Balcárka a Kovačíka. Dále jsem působil u žáků a později u dorostu, se kterým jsme s ročníkem 1983 postoupili do divize. Z působení u mládeže vzpomínám na hráče, kteří to dotáhli nejvýše a oni také vzpomínají na roky strávené v Čafce.

O které hráče jde?
Jedná se o Romana Bednáře, Milana a Michala Škodovy. Co se týká posledního, funkcionářského období, rád vzpomínám na léta 2008 až 2018. To jsme po postupu zpět do přeboru měli dobrý tým, který byl postaven na odchovancích vhodně doplňovaných hráči odjinud. Odchovanci pomalu ukončili kariéru a tým v roce 2019 sestoupil. Radost mám i ze synů Honzy, který odehrál 15 sezon, patnáctou sezonu kroutí i mladší Tomáš.

Na co byste naopak nejraději zapomněl?
Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. A hezké vzpomínky překrývají ty špatné. Určitě jich za ta léta pár bylo, ale to ke sportu a klubu patří. Ale jedna z nejhorších chvil pro mě byla rozloučit se s trenérem Zdeňkem Herinkem, se kterým jsem spolupracoval přes 10 let. Tím spíš, že on neměl na špatných výsledcích hlavní vinu, ale byl u mužstva dlouho, tak jsme věřili, že se změna projeví.

Co se děje nyní, to jste asi ještě s fotbalem nezažil. Co na současný stav plný nejistot říkáte?
Samozřejmě, že jsem takovou situaci nikdy nezažil. Jestli si dobře z historie vzpomínám, tak k přerušení fotbalu došlo naposledy za 1. světové války. Ani druhá světová válka, ani příchod Rusů v roce 1968 fotbal nezastavil. Až toto svinstvo. Doba je šílená a musíme jen doufat, že to lidem dojde a dodržováním pravidel přispějí k obnovení normálního života a tím pádem i fotbalu. Mám obavy, co to udělá s mládeží. Vždyť už druhý ročník nemá možnost řádně odehrát soutěž, o trénincích nemluvě.

Věříte, že soutěže ještě začnou a v jakém rozsahu se dohrají?
Věřím, že minimálně podzimní část se dohraje. Otázka je, kdy. Pokud se nemá dohrát celá jarní část, tak ať se raději vůbec nerozehrává. Neumím si představit, že se bude dělat konečné pořadí třeba po 20. kole. To by bylo absolutně neregulérní. Už stanovení postupů a sestupů po podzimní části je diskutabilní, ale bylo to vyhlášeno před zahájením soutěží, tak prosím. Ale pokračovat a nedohrát celou soutěž, to je úplně neregulérní. Dalším problémem je připravenost hráčů. Vždyť tréninky jsou přerušeny už skoro čtyři měsíce a je otázka, za jak dlouho se začne. A nevěřím tomu, že všichni se udržují v odpovídající kondici. Technické a taktické návyky se budou také muset pracně obnovit. V povolených dvou lidech se nedá dělat nic.

Pro tuto přerušenou sezonu jste si stanovili v klubu za cíl návrat do přeboru. Chystáte investiční rozvoj areálu klubu. Cítíte v dané situaci nějakou nejistotu?
Za cíl jsme si dali postup zpět do přeboru, ale v nynější situaci je to těžké. Vždyť během roku 2020 hráči absolvovali již tři přípravy. V zimě, v květnu a v říjnu. Výsledkem byl nedohraný ročník 2019/2020 a dlouhodobé přerušení tohoto ročníku s nejistým začátkem. Soutěž máme slušně rozehranou a uvidíme, jak všechno dopadne. Předpovídat se nedá nic. Máme v plánu postavit nové šatny na „záběhlickém“ hřišti. Zajišťuje se financování, ale v dnešní době je to těžké, takže nejistotu cítíme. Nové zázemí potřebujeme, protože staré šatny už nevyhovují. Přesto všichni věříme, že v průběhu letošního roku se stavět začne.