Největší trest je být doma bez fotbalu, líčí brankářská legenda. Čím ji překvapil Petr Čech?

Z fotbalového pohledu ale doba veselá není a asi není čemu se smát, co?
Každý máme nějakého koníčka a ten můj je celoživotně fotbal. A teď nikdo neví, co bude. Trénovat se dá tak ve dvou, jenže to jde možná při lukostřelbě, ale pro fotbal je to šílené. Nemůžeme nic pořádně dělat.

Leda si pustíte v televizi zápas Bohemians, kde jste chytal ligu. Spraví vám to náladu?
To je pravda, liga se hraje. Poslední dobou ale zápasy Bohemky zrovna moc velkou věcí na spravení nálady nejsou. Ale je pravda, že liga se aspoň hraje. Ohledně té nálady, je to složité. Vždyť se lidé ani pořádně nepotkávají, snažíme se vyhledávat pozitivní věci, komunikovat, jak to jde.

Fanoušci v hlavním městě vás kromě Bohemians mají spojeného s Libuší. Tam už ale netrénujete. Kterému klubu nyní pomáháte?
Jsem ve Všenorech, tam se kope třetí třída. Klub se propadl dolů a teď se snaží vydrápat trochu výš. Odehráli jsme ale jen osm zápasů a všechno se zastavilo. Plány, jak to bude dál, už nějaké jsou. Ale dokud se nezačne hrát, nic není jasné. Praha také měla rozehrát nižší soutěže v půlce ledna a všechno se posouvá.

Sledujete pořád po očku, jak si vedla Libuš, kde jste byl dlouhá léta?
Pořád se tam nějak motám. Je tam hodně mladých hráčů, dokonce se obnovilo béčko dospělých, mládežníků mají neúrekom. K Libuši mám vztah. Nedaleko jsem bydlel, prožil jsem tam spoustu krásných let, s fotbalem tam začínal synátor.

Vnímáte jako velký průšvih, že si děti nemohou jít zahrát?
To tedy. Je to problém. Stejně jako když děti nemohou chodit do školy. Sednou si k počítači, přes něj komunikují, učí se, hrají na něm hry. Doufejme, že to dospěje ke zdárnému konci a nějak nás to na hřiště zase pustí. Já bych takhle doma nevydržel.

Taková pauza je pro všechny nová. Pamatujete si vy nějaké delší přerušení soutěží?
Takovéhle určitě ne. Neumím si představit, že by se něco takového přihodilo, když jsem byl malý. To šla po škole taška do kouta a šlo se ven. Největším trestem bylo, když jsem dostal zaracha a musel jsem být doma. Delší pauzu na hřišti mívali hráči jen kvůli zranění. Kolikrát se hrálo na ledě, nebyly vyhřívané trávníky, odložených zápasů bylo minimálně.

Působíte ve Všenorech, sledoval jste po očku pražské soutěže?
Určitě, v nadsázce řečeno asi už víc než ligu. Když to šlo, samozřejmě jsem chodil po fotbalech. Užijete si tam zábavy, potkáte známé, je tam sranda.

Koukáte jako bývalý gólman hlavně na brankáře?
Spíš se tam fakt jdu pobavit. A na zápasy koukám tak nějak komplexně, baví mě hráči, co dokážou dát hezkou přihrávku, týmy, co chtějí hrát dopředu.

Ale zkušeného Jaromíra Blažka v brance Újezdu nad Lesy jste určitě vnímal, že je pořád na hřišti, ne?
No jasně. Jarda má kliku, že mu drží zdraví. To je základ. Když to tak bude dál, klidně může chytat dalších deset let. Pořád má těm klukům okolo co dát. Ti se od něj učí, je vidět, že ho spoluhráči berou. Je to vůdčí osobnost a jen dobře, že takoví hráči v klubech jsou.

Tak trochu připomíná gólmany v Anglii, kde brankáři, kterým je přes čtyřicet, nebývají výjimkou...
To je pravda. Ale v Anglii nezažili zimní přípravy na škváře. (směje se) Jak jsem říkal, hlavní je, když drží zdraví. Vždyť se podívejte na Petra Čecha, který byl připravený naskočit do branky Chelsea. Bez obav by to zvládl i za áčko. Stačí pár tréninků a dostal se do toho zpátky.

Tak on si odskočil i do hokejové branky. Překvapilo vás to?
To jsem tedy čubrněl. Většinou, když už si jde fotbalový brankář zahrát hokej, tak se postaví do útoku. Věděl jsem, že Petr miluje hokej, ale že si i tam stoupl do branku, to jsem zíral.

Jeho i vaší jedničkou je ale fotbal. Věříte, že se vše vrátí do starých kolejí?
Přeju si, aby to tak bylo. Když vezmu amatérské soutěže, tak klidně třeba s omezením nějakých sprch nebo kabin, ale abychom byli zpátky na hřišti. Myslím, že je menší nebezpečí, když si kluci zahrají fotbal, než když jdete do supermarketu nebo jedete v narvaném autobuse a stojíte na jedné noze a ještě ne na vaší. (směje se) Přeju všem hlavně zdraví a fotbalu, ať je brzy zase zpátky i v amatérských soutěžích.