Fotbalové radosti Martina Průši? Syn, Slavia i talent z Admiry v první lize
Snad to u vás, když má fotbal kvůli koronaviru stopku, nevyhrálo lyžování?
Ne, ne. Jen jezdíme pravidelně každý rok v téhle době na hory, tak jsme vyrazili i tentokrát. Lyžovat se ani nedá, vleky jsou zavřené, ale dá se chodit na běžky, jezdit na bobech, postavili jsme si i iglú, chodíme na procházky. Pro fotbal tohle ale není dobrá doba.
Narážíte na to, že váš syn i další malí caparti nemůžou trénovat a učit se fotbalu?
U těch malých kluků je hlavní probudit lásku k fotbalu, musí si ho oblíbit. Není to o nějakém drilování v tomhle věku. A teď se prostě nedá dělat nic, nikdo nechce porušovat nějaké řády, ale všichni víme, že pro fotbal je to opravdu špatný. Takže já jdu ven s rodinou, jdeme běhat, zakopeme si. Ale jinak je to tragický.
Je pravda, že fotbalová pauza v mládežnickém a amatérském fotbale už trvá dlouho.
Blbé je hlavně to, že se ta situace opakuje. Něco se otevře, pak zase zavře. Soutěže se měly hrát od půlky ledna, myslím ty amatérské. A zase se to všechno posouvá, všechno je během okamžiku jinak.
To vypadá, že se snad ani nevěříte, že se třeba za měsíc začne hrát. Bojíte se, že restart přijít nemusí?
Moc nevěřím, že se to v tom termínu rozehraje. Samozřejmě se začíná očkovat vakcínou, to je asi jediná šance, jak se to zlepší. Ale potrvá to a je tady systém PES, kde i ve třetím stupni jsou omezení. A fanoušci nemohou chodit ani na profesionální sport.
Chybí vám fotbal hodně?
Chybí. Tělo je za ta léta naučené. Jako hráč už jsem působil jen ve třetí třídě ve Zdibech, tam jde ale hlavně o ti si zahrát a udělat si chuť na pivo.
Tak vám aspoň dělá radost synek. Potatil se, vidíte fotbalové geny?
Pohybově je na tom dobře, odehrál asi jen sedm zápasů, tak uvidíme.
Myslím to spíš tak, zda vidíte, že ho fotbal chytil...
Je sportovně založený, na hřišti je šťavnatej, soutěživej. On k tomu všemu hraje hokej, na ten jsem ho dal dokonce nejdříve.
Proč?
Byl jsem z toho prostředí otrávenej, ale snad se to teď všechno zlepší. Na hokej jsem ho dal kvůli tomu, že mi přijde agresivnější. Ale hlavní bylo, aby se hýbal, aby chodil bruslit, tak jsme začali chodit do Letňan. Fotbal začal hrát až před rokem.
Vzpomenete si během té vynucené pauzy na dobu, kdy jste hrál?
Na hráčské roky ani moc ne, nehrál jsem zase tak vysoko. Ale vzpomínám na trenérské roky v Admiře. Byl jsem u kluků, jejichž generace je teď už v chlapech. A třeba Pavel Hájek, co byl v Admiře, nastoupil v lize za Příbram. Z Admiry šel do Sparty a z ní do Příbrami.
Cítil jste hrdost?
Nebyl jsem v žádné akademii, měl jsem radost, že se i v klubu jako je Admira dá vychovat kluk pro ligu. Musím i říct, že mě to mile překvapilo, že se to povedlo. Hrávali jsme proti věhlasnějším týmům a je moc příjemné sledovat, že se ten kluk do ligy dostal. Je zarputilý a tohle je odměna.
Takže sledujete českou ligu a zahraniční soutěže?
Když je čas, tak samozřejmě koukám na fotbal v televizi. Naše rodina je slávistická, takže teď v tomhle směru máme dobré roky. Když už nemůžeme na stadion, a teď vlastně ani do hospody, tak se koukáme aspoň u televize.
Vy máte i restauraci. To je pro vás asi další bolavá rána, co?
Je to smutný příběh. Jako s fotbalem, vždyť já jsem byl fotbalově na Admiře od sedmi let, bráchové taky. Hospoda mě živila, teď aspoň rozvážíme jídla. Nic jiného se dělat nedá.
Když přišla řeč na Admiru, ta vám musela dělat radost, když se tedy hrálo...
Tam je velká spokojenost. Takhle dobrý tým v áčku Admira už dlouho neměla. A béčko je taky super. Těží se z výborných ročníků mládeže. Myslím, že to ještě několik dalších let potrvá a další dobří kluci z mládeže vylezou. Jiná cesta, než dobře pracovat s mládeží, pro kluby v téhle době prostě není.