Doba bez fotbalu je šílená, zahrádkář ze mě ale nikdy nebude, říká vršovická legenda Bellada

Když jste před rokem a půl končil, asi vás nenapadlo, co se bude dít...
Jednapadesát let jsem byl ve fotbale, ale že přijde tohle, to mě fakt nenapadlo.

S fotbalem jste skončil. Jak rychle jste ho po konci v Unionu dostal z hlavy? A povedlo se vám to vůbec?
Abych řekl pravdu, povedlo se mi to daleko rychleji, než jsem čekal. Už jsem toho fakt měl za ta léta dost. Co se týká funkcionaření a toho všeho, co jsem dělal, to mi opravdu nechybí vůbec, protože s tím byla jen spousta starostí.

Ale zápasy vám chybět musí, chodil jste na Union, když se tedy zrovna hrálo?
Samozřejmě jsem na domácí zápasy chodil, na áčko i na béčko. Jinak jsem od jara do podzimu na chatě. Mám tam zahradu, hlídám vnoučata, nedaleko mám hospůdku se zahrádkou, tam večer posedíme s kamarády. Většinou jsem tam, ale do Prahy vyrážím na fotbal.

Zaslechl jsem, že se z vás stal zahrádkář. Je na tom něco pravdy?
To řekl asi nějaký dobrák, co si chtěl dloubnout. Ze mě zahrádkář opravdu nikdy nebude. Já jsem zastáncem toho, že v zemi se hrabou akorát krtek a prase. Možná to někdo myslel tak, že jsem na chatě, kde mají hned vedle parcelu i mladí, takže jsme venku na zahradě s vnoučaty. Nebo si rád zajdu na zahrádku na pivo. (směje se)

Co jste říkal na to, jakým směrem se po vašem odchodu Union Vršovice posouval?
Svůj odchod jsem avizoval rok dopředu, takže jsem neodcházel kvůli tomu, ale dopředu jsem věděl, že nastal generační problém. Doporučil jsem klubu, aby se začalo úplně znovu, aby se základ kádru áčka udělal z dorostu, který hrál dorosteneckou divizi. Tedy bohužel jen půl roku. A k tomu jádru, aby se přidali hráči z tehdejšího áčka.

A to se také stalo, že?
Musel se udělat radikálnější řez, aby to mělo smysl. V podstatě to tak nějak dopadlo, samozřejmě, že když se udělá základ z dorostu, tak to chvilku trvá, než se to dá dohromady a než si kluci zvyknou na soutěž dospělých. Určitě bylo jasné, že to nebude za rok, za dva všechno v pořádku. To chvilku trvá.

Cíl je asi jasný, aby se klub v budoucnu dostal zpět do Pražská teplárenská přeboru, že?
Byl bych rád, aby se to povedlo připravit a klub se tam následně zase vrátil. Byli jsme tradičním a stálým účastníkem, myslím, že tam patříme. Ale bude to ještě asi chvilku trvat. Hlavně nám nesmějí odcházet jinam hráči.

Je pravda, že o několik opor toužících po vyšší soutěži, Union přišel...
Je logické, že někteří kluci prostě chtějí hrát výš.

Trenér si přitom pochvaloval, jaká je v klubu parta a hráči chtějí zůstat. To je pozitivní signál, nemyslíte?
O tom jsem mluvil. Parta v dorostu fungovala. Jsou tam šikovní a fotbaloví kluci. Otázka je, kolik jich zůstane. Protože pokud budou odcházet, tak se nám to rozpadne a nikam se nedostaneme.

Narážíte na to, že se v těžké době, kdy se nemohou hrát zápasy ani trénovat, nenaučili mladí hráči žít bez fotbalu?
To je další věc. Když někdo nebude rok hrát fotbal, tak aby se k němu pak vůbec vrátil. Ale to je všude stejný, to je celkový problém. Já jsem to myslel spíš tak, že nám odešel mladý šikovný Tomaides do Újezdu, šel hrát výš. Na podzim tam odešel i Kaiser. V Hostivaři máme Špačka, Turka. Nějak nám to odchází. Jestli se ale chceme vrátit do přeboru, musíme kluky do budoucna udržet.

Ve fotbale a futsale dál působí vaši synové. Jak často řešíte fotbal s nimi?
Mladší trénuje chlapy na Zlíchově, staršímu je šestatřicet a chytá všechno, co může. Rady jim nedávám. Mladej si dělá trenérskou licenci B, jenže kurz je přerušený kvůli covidu. Tak ten se přijde občas zeptat, diskutujeme spolu. On začal s trénováním rovnou u dospělých.

Stihl jste se podívat i na zápas jeho týmu?
Jo, byl jsem tam. Ale moc příležitostí nebylo, když většinou hrají ve stejném čase jako Vršovice. A tolik se toho zase neodehrálo.... Ta doba je šílená, člověk je zavřený v paneláku a kouká na televizi.

Rozjede se česká liga, v cizině se hraje...
Podívám se, někdy je to souboj s manželkou. Naštěstí máme dvě televize, tak ji vyženu vedle. Sport přišel ale o nejlepší akce. Nebylo fotbalové EURO, hokejové mistrovství světa, nebyla olympiáda. Všechno padlo, je to šílený pro všechny. Navíc když se hraje, tak bez diváků. To je něco šíleného. Představit si třeba EURO v Anglii bez fanoušků.

Podobně hovořili i dříve zpovídaní Robert Hlavica nebo Jaroslav Moudrý. I je to bolí... Netajili se také tím, že ve fotbalové pauze vzpomínají. Jak jste na tom vy?
Jsou věci, na které si člověk rád vzpomene, ale nostalgii jsem nepropadal. Za ty roky mi prošla rukama spousta kluků, třeba bráchové Šimrové. O ty jsem se staral odmalička a dostali se až do ligy. To jsou srdcaři. I proto mě mrzí, že Vláďa odešel do Hostivaře. Když jste zmínil Jardu Moudrého. Toho jsem si koupil v patnácti letech ze Strašnic jako obránce.

A on pak zářil v útoku...
Za pár let byl jedním z nejlepších útočníků tady. Podobný kousek se mi povedl víckrát, třeba s Hrdinkou v dorostu. Ten hrál stopera, já ho dal dopředu a on dal asi třicet gólů za sezonu. Jarda Moudrý udělal to samé.

Věříte, že se v dohledné době začne hrát?
Leden nepřichází v úvahu. Aspoň aby se odehrála polovička soutěže kvůli postupům a sestupům. Pro oddíly, co jsou první, druhé, Tempo, Braník, Spoje, co jsou na postup druhým rokem a nedopadlo by to, tak by to pro ně bylo šílený. Dva roky dřete a z postupu by nic nebylo. Strašný je to i pro děti, my starší zase nemůžeme do hospody, scházíme se pravidelně a teď nemůžeme nic. Ani divák nemůže jít fotbal, pivo a párek. Jak říkám, ta doba je šílená. Snad se to brzy změní a my se těch špatných věcí zbavíme.