Foto: Ondřej Hanuš
Šílená doba. Přišel jsem o dvě lásky, vykládá bývalý trenér Uhelných skladů Hlavica

Šílená doba. Přišel jsem o dvě lásky, vykládá bývalý trenér Uhelných skladů Hlavica

Privilegium, jaké má v dnešní složité koronavirové době málokdo. Bývalý trenér Uhelných skladů Robert Hlavica je na fotbalovém pažitu každý den. V Jinonicích na Motorletu je správcem a stará se o trávník. „Na hřišti jsem každý den, připravuji ho tak, aby se dalo trénovat podle toho, co zrovna dovolí situace a jestli něco dovolí. Nedávno jsem ho třeba dělil na osminy červenobílou páskou, vypadalo to tak trochu, jako když chystám trať na cyklokros,“ kroutí hlavou známý fotbalový nadšenec s tím, že nařízení se často mění.

Jak snášíte těžkou dobu bez fotbalu?
Fotbalově se nic v nižších soutěžích neděje, člověk má čas přemýšlet a vzpomínat. Třeba na dobu, kdy jsem po vojně přišel do Motorletu a s výjimkou tří let jsem tady v Jinonicích pořád. Jako hráč, trenér a správce hřiště, jsem tady léta. Koukal jsem na fotky a články z té doby. Když si vezmu, že se dožíváme třeba kolem sedmdesáti let, tak já jsem na Motorletu víc než čtvrtinu života.

Vy máte články z minulosti schované?
V době, kdy jsem hrál, mi schovával články táta. A taky máme na whatsappu skupinu bývalých hráčů, která vzpomíná na kamaráda a spoluhráče Viktora Starečka. Devětadvacátého ledna už to bude rok, co zemřel. Kluci na tom whatsappu sdílejí fotky i další vzpomínky, tak jsem tam chtěl také něco přidat.

Narazil jste určitě na řadu zajímavostí...
To tedy jo. Třeba že nás trénovali pánové Adamíček, Kmoch, Mikuš, Hebousse, Notin. Trenérů se tu vystřídalo fakt dost. Jak není fotbal, tak je čas i na tyhle věci, člověk vytáhne fotky... Vždyť já jsem kvůli covidu přišel o své dvě velké lásky – o fotbal a o pivo. Je to masakr.

Na trenérské lavičce už jste nebyl, fotbal jste si ale určitě nenechal ujít. Chodil jste na Pražská teplárenská přebor?
Dělám na Motorletu, připravuji hřiště. Viděl jsem v akci béčko, a to se mi moc líbí, mají šikovné mladé kluky a k tomu pár zkušených. To je hodně dobrý složení a mohli by být do trojky. A zaujal mě i Vyšehrad B, kde trénuje s mladými Vláďa Pokorný.

A co další vaše srdcovka – Uhelné sklady?
Pár zápasů jsem viděl, chodil jsem na ně spíš před rokem. Oni ani nehráli doma kvůli rekonstrukci střídaček. Srdce mě bolelo, ale co se dá dělat. Kluci to mají těžké, všichni vědí, že to není v pohodě. A nikdo nemládneme.

Trenérskou práci jste po konci v Uhelných skladech odmítal. Až se fotbal zase rozběhne, přijde čas k návratu?
Nikdy jsem nikam nevolal, nikam jsem se necpal. Uvidíme, co bude. Teď, když se nedá hrát fotbal, tak hraju ping pong. Chodí si se mnou zahrát i kluci z Uhelek, informací mám dost. I covid mám za sebou.

Jak složitý průběh jste měl?
Neměl jsem ani jediný příznak. Ale byl jsem pozitivní, tak jsem seděl doma. Na druhou stranu vím o lidech, u kterých to s průběhem bylo složitější, nepodceňuji to. Taky jsme kvůli tomu odložili Vánoce s mámou na 16. ledna. Co se týče sportu, aspoň jsem mohl koukat na fotbaly a taky jsem dostal zajímavou knížku od Zdeňka Lhotáka o Spartě. Našel jsem se tam na fotce v době, kdy jsme chodili na Letné podávat jako žáčci balony. To byla Sparta ještě Spartou...

Lepší než čtení by ale jistě bylo, kdyby se fotbal i na amatérské bázi zase rozběhl. Praha musela plánovaný lednový restart odložit. Věříte, že se později začne zase hrát?
Snad se to později rozjede. Kluci fotbal potřebují a moc důležitá je i parta, která se tmelí v hospodě. Je taky pravda, že jsem rád, že v téhle době netrénuji, protože se to rozběhne, zastaví, rozběhne, zastaví. A pro hráče je to stejně složité. Fotbal je moje láska, ale teď jsem rád i za to, že hraju ping pong. Když to situace dovolí, uspořádám v něm na Velikonoce turnaj u mě na chatě. Budou tam kluci z Uhelek i z dalších týmů. Na to se moc těším.


Související články