Foto: Pavel Jiřík st.
Snad se fotbal brzy rozjede, věří Jarolím. Na leden to však moc nevidí, mladé Šemíky chválí

Snad se fotbal brzy rozjede, věří Jarolím. Na leden to však moc nevidí, mladé Šemíky chválí

Během kariéry válel v bundeslize, zahrál si za národní tým. Teď David Jarolím sbírá zkušenosti v roli trenéra. Na podzim připravoval vyšehradskou devatenáctku a chvála na výkony Šemíků pršela ze všech stran. K tomu si stihl zahrát Pražská teplárenská přebor za Újezd nad Lesy a studovat trenérskou profilicenci. „Sbírám zkušenosti, ale jednou bych se samozřejmě rád do profesionálního fotbalu jako trenér posunul,“ přiznal Jarolím.

Ve fotbale toho máte hodně za sebou. Byl tohle nejšílenější rok, jaký jste zažil?
Takový byl asi pro každého. Ta omezení jsou šílená, kdo by před rokem řekl, že je něco takového možné. Moc radosti, co se týče fotbalu, není, je to složité. Třeba i z pohledu vývoje mladých hráčů. Prostě to musíme brát tak, že jsou podstatnější věci než fotbal, tedy zdraví. Na druhou stranu - pohyb pomáhá, takže doufám, že se situace časem zlepší, omezení se uvolní a nějakým způsobem vše začne nějak normálně fungovat.

Jak jste ty neustálé restarty a přerušení snášel?
Já s tím problém nemám. V pětatřiceti jsem ukončil profikariéru kvůli kolenu, udržuji se, každý den chodím běhat. Je to pro mě relax, vyčištění hlavy. Měl jsem to tak i když jsem hrál v Německu. I na dovolené jsem se chodil proběhnout. Člověk se udržoval, navíc přišel na jiné myšlenky. Podobně to má i manželka, běhá méně, ale zapojujeme i děti. Každý pohyb je dobrý, i chůze neuškodí nikomu. Mě po zápase bolelo koleno, achilovka, ale kondičně problém nebyl.

Jste trenérem vyšehradské devatenáctky, k tomu hráčem Újezdu nad Lesy. Pražská teplárenská přebor se přitom měl podle plánu začít hrát v půlce ledna. Teď to vypadá na další odklad, ale věříte, nebo třeba doufáte, že by se v lednu mohlo začít?
Spíš doufáme. Upřímně, je to spíš nerealistické. Ještě ta třetí liga, kde je hodně béček, ty nějakým způsobem fungují, jsou tam poloprofíci, mají nějaký režim, jsou zvyklí, někdo trénuje i s áčkem. Ale nižší soutěže, tam je to podle mě nereálné. Vůbec se netrénovalo pohromadě, mohlo by to být i kontraproduktivní z pohledu mistráků. Umím si později představit, že by se hrálo na umělkách. Možnost tady po Praze je, nějakým způsobem by to fungovalo. Ale taky by se šlo naproti v těch chladných dnech i svalovým zraněním. Tam vidím možný problém.

Takže by se muselo aspoň chvíli trénovat a až pak byste šel do zápasů?
Bylo by třeba, aby se odehrál minimálně jeden zápas, to je pořád málo. Je to těžké i pro profesionály. Já sleduji hodně německý fotbal a bundesligu. Vezměte si případ třeba Drážďan, když dohrávaly minulý rok sezonu na jaře. Možná i kvůli tomu sestoupily do třetí ligy. Bez přípravy vyšly z karantény a musely hrát zápasy. Jsou to profíci, ale dolehne to na vás.

Jak to máte vy na Vyšehradě s devatenáctkou?
Chtěl bych, aby se to rozjelo. Na jednu stranu kluky lituju, je to pro ně těžké období. Mám děti, které jsem naštěstí mohl vzít třeba na zahradu a hrát s nimi třeba fotbal a fungovat v pohybu. Hráči mají individuální plány, jsou na to už zvyklí a plní je. To je pro mě dobře, ale oni vědí, že je to hlavně pro ně, aby byli připravení na chvíli, kdy se začne trénovat. Abychom se pak věnovali hlavně míči. Musím kluky pochválit. I na jaře, když to začalo, přišli perfektně připravení, šli jsme do přáteláků a kluci neměli problém. Spíš to pak byla naše výhoda, měli odběháno. Teď by dorostenecká liga měla začít koncem ledna, tak snad povolí ta vládní omezení. Tak chceme zase stihnout i nějaké přáteláky.

Na tým a vaši práci bylo slyšet hodně chvály, jak jste spokojený?
Spokojený, co se týče práce s mužstvem, tak ano. Bodově jsme na to mohli být lépe, ztratili jsme zápasy, kdy jsme vedli. Byly tam i věci, co jsem nikdy nezažil, třeba v Táborsku. Super zápas jsme odehráli třeba s Plzní, když jsme dostali úplně na konci gól na 3:2. Kluci se učí, mám tam hodně kluků, co by mohli hrát za sedmnáctku. Je tam potenciál směrem k posunu hráčů výš, což chceme. Ale i z pohledu psychiky je dobré, abychom zápasy zvládali. Bodově jsme ale mohli být okolo čtvrtého místa.

I na vaší práci je slyšet hodně chvály, sám se chcete posunout do profesionálního fotbalu. Nečekal jste, že když Vyšehrad měnil trenéra ve FNL, že se posunute na lavičku áčka právě vy?
Nějakým způsobem lze říct, že s tím jsem i do Vyšehradu šel. Byla tam domluva, že bych se posunul. Ale nedošlo k tomu, i když došlo už ke třem změnám, ale na druhou stranu to beru tak, že tam nějakou práci s klukama mám. Výš se samozřejmě chci posunout, proto studuji i nejvyšší trenérskou licenci. Cíl je takový, abych jednou trénoval profesionální mužstvo. (Pro server idnes.cz následně Jarolím připustil zájem druholigového Ústí nad Labem, dohoda však ještě nebyla uzavřena, ale kouč neskrýval zájem.)

Ke konci roku neodmyslitelně patří i Silvestrovské derby, které jste si v minulosti také vyzkoušel. Mrzelo vás, že se nehrálo?
Jednou jsem ho hrál, zrovna v době, kdy se nám mělo narodit třetí dítě. Byl jsem v Praze, ale jinak v tomhle čase odjíždíme na lyžování do Rakouska, takže jsem teď poslední dva roky start odmítal. Tenhle zápas ke konci roku patří. Je to škoda pro kluky i fanoušky.

Na podzim jste také stihl dva starty za Újezd nad Lesy, jak to vypadá s vaším pokračováním tam?
S Pepou Šimkem jsme domluvení tak, že když to časově půjde, přijdu. Jsme v kontaktu, bavili jsme se o případném přáteláku devatenáctky Vyšehradu proti Újezdu nad Lesy, komunikujeme. Ale nechci, když tam bude mít kluky, co chodí pravidelně trénovat, a na to já čas nemám, tak abych jim bral místo. Ale jsme v kontaktu určitě, a když mě bude potřebovat, tak zavolá a není problém.

Dal jste jeden gól. To není špatná vizitka...
Časově to nestíhám. Moje děti mají zápasy, můj tým má zápasy, je tam studium trenérské licence. Člověk se nemůže rozkrájet, ale když to půjde, rád přijdu.

Výsledkově má Újezd nad Lesy co napravovat, sledoval jste tým na dálku?
Vím, jak na tom jsou. Sledoval jsem je, start sezony nebyl bodově dobrý. Když jsem přišel poprvé, tak snad byl první zápas za tři body. Pak se to ale určitě zvedalo, něco se vyhrálo. Ale přišlo přerušení. Samozřejmě, je to pro všechny stejné, člověk se s tím musí vyrovnat. Ale Pepa Šimek to má pod kontrolou, vidím, jak se tam trénuje, je to přebor, ale kluci jsou disciplinovaní, na tréninky chodí, tak si myslím, že to zvládnou, až se to rozjede.

Přišla řeč na trenérskou profilicenci, kterou studujete na Slovensku. To je taky hodně náročné, i časově. Jak daleko jste při studiu?
Narušila to omezení, část se studovala distančně, takže i tady je to náročné. Sedět hodiny a hodiny u počítače není super. Rok mám za sebou, v tomhle roce bych to měl ukončit. Byl jsem i na stáži v Českých Budějovicích, dorost byl zastavený. Znám Jardu Drobného, co tam chytá a trénuje brankáře, cítil jsem se jako doma.

Když jsme u ligy, tak vám jistě nedělá radost Mladá Boleslav, kde jste působil a trenérsky se tam vrátil váš otec Karel. Bylo tohle u vás téma i o Vánocích?
Boleslav mi radost nedělá. Co se týče táty, měl to složité, když takhle naskočil do rozjetého vlaku, navíc ten program byl nahuštěný, hrály se anglické týdny, nebyl prostor k větší práci. Určitě spolu komunikujeme, určité věci rozebíráme. Jednoduché to nebude ani dál. Teď se začne v polovině ledna, něco se ale dá udělat v mikrocyklech během týdne. Věřím, že se Boleslav zvedne. Hrál jsem tam, ambice tam vždycky byly. Podmínky v klubu jsou super, klub se vždycky chtěl pohybovat někde u pohárových příček. Věřím, že se zlepší.