Peřina a Dostál - tchán a zeť: Máme příkaz bavit se o fotbale
Takže jste nebyl tím fotbalovým trenérem, který dceři zakazuje randit s fotbalistou?
Peřina: Ne. Pro mě bylo a je prvořadé, že je Martin dobrý a charakterově zdravý člověk. A tím, že velkou část života dělám fotbal, tak to, že je fotbalistou, mě spíš potěšilo. Ano, znám fotbalový život, znám samozřejmě i kluky ve věku, když si Martina přivedla, a vím, jaké životy asi žijí. Ale že by měli být horší než jiní jen proto, že jsou fotbalisté, to pravda není. Jsem šťastný, že si našla právě jeho.
Znali jste se?
Peřina: Napůl.
Co to znamená?
Peřina: Já jeho ano, on mě ne.
Dostál: Tím, že je od fotbalu, tak to pro mě bylo o hodně jednodušší k nim poprvé přijít na oběd, protože se okamžitě bylo o čem bavit. Kdyby nebyl od fochu, asi bychom témata hledali trochu obtížněji. A pokaždé, když se potkáme, tak první věc, kterou řešíme, je fotbal.
Zákaz nemáte?
Dostál: Naopak, u nás je to příkaz.
Řešíte své zápasy? Hecujete se? Třeba v létě jste v přípravě hráli proti sobě, nakonec Bohemka vyhrála nad Admirou 2:1.
Dostál: Hecování neproběhlo, spíš jsme se oba těšili. Tušil jsem, že když je to náš první zápas v přípravě, tak to nebude hitparáda, což se bohužel potvrdilo. Spíš sledujeme jeden druhého, po úspěchu si napíšeme a gratulujeme.
Peřina: Ten zápas domluvili naši sekretáři, my s Martinem do toho nijak nezasahovali. Pro nás jako Admiru to byl svátek, ale je potřeba říct, že Bohemka byla v hrubé přípravě, my byli naopak rozehraní, měli za sebou dost duelů. A především kluby z nižších soutěží se vždycky vyhecují. Zápas to byl dobrý.
Koukáte na Martina víc? A radíte mu pak?
Peřina: Těžko mohu radit ligovému fotbalistovi, ví toho dost. Ale nějaké postřehy mám a bavíme se o různých situacích. Zrovna dnes, když jsem k němu přišel, jsem ho hned chválil za včerejší výkon proti Zlínu. Byl jeden z nejlepších, který jsem u něj viděl. Jsem za to moc rád, zvlášť po loňských zdravotních peripetiích, kterými si prošel. (Dostál měl během půl roku postupně prasklý vaz v kotníku, trhlinu ve svalu a zánět slepého střeva.)
Františku, vy jste s trenéřinou začínal po boku Karla Jeřábka. Je vaším mentorem?
Peřina: Byl a je. Seznámil nás Luděk Kokoška, můj někdejší spoluhráč z Dukly. Osm let jsem mu dělal asistenta, přitáhl mě k trenérskému řemeslu a naučil se od něj spoustu věcí. Dodnes jsme kamarádi, kteří si fandí. I když teď trénuje níž, pořád si k němu chodím pro rady. A když v zápase dojde k nějaké situaci, kdy se musím rychle rozhodnout, hned si vybavím, jak by se rozhodoval on.
Martine, i vy už se učíte trenérskému řemeslu. Proč?
Dostál: Protože je to jedna z přirozených cest fotbalisty. V tom prostředí se člověk pohybuje celý život, za kariéru zažil pár trenérů a ví, jaké chování i přístup mu seděl. V minulé sezoně jsme dostali od Pražského fotbalového svazu příležitost udělat si licenci B, kurz nám byl uzpůsobený, aby probíhal v reprezentačních přestávkách a mimo ročník, abychom zameškali co nejméně. Z Bohemky nás to využilo pět kluků, byl tam i Ivo Táborský z Českých Budějovic či Dominik Rodinger, se kterým jsem pak trénoval na Tempu. Trenéřina je věc, která se dá vystudovat už během kariéry. A přiznám, že je to jedna z cest, kterou bych se chtěl, až jednou skončím, vydat. Ale to snad ještě bude pár let trvat.
V Bohemians nic proti vašemu trénování v Tempu nenamítají?
Dostál: Za trenéra Haška jsme se studiem a s tím, že bychom kvůli němu chyběli na pár trénincích, problém neměli. To stejné platí i teď za trenéra Klusáčka. A myslím, že je i celkem rád, když jdu dvakrát týdně na trénink a případně mám-li o víkendu čas, tak i na zápas v I. A třídě. Nepotkal jsem v klubu nikoho, kdo by mi vyčítal, že jsem hráč, tak ať se koukám soustředit jen na Bohemku. Spíš z mimofotbalového prostředí se mě ptají, jestli mi to v klubu tolerují. A já mám neprůstřelné argumenty.
Jaké?
Dostál: Ptám se jich, co po mně chtějí? Abych seděl u playstationu? Já ho nehraju, takže než abych s ním dvě hodiny ztrácel čas, raději jdu na trénink, kde se třeba i něco naučím a zlepším se ve vztahu k lidem. Máte tam osmnáct kluků, každý je jiný a ke každému se musíte chovat jinak. Oni na tréninky chodí po práci, liší se od nás profesionálních sportovců.
Byli byste na lavičce dobrý rodinný tandem?
Peřina: Na rozdíl od trenérů Haška a Klusáčka to toleruji trošku méně, protože si Martin vybral pro praxi Tempo a ne Admiru. Teď vážněji – on má při fotbale analytické myšlení, což je jeden z předpokladů, aby v budoucnu mohl trénovat. Má i detailní informace, ale nejdůležitější je, že má rád fotbal, že se v trenéřině vidí. Baví ho to, žije tím, což je podstatné. Budoucnost má. Ale je ještě brzy, protože má před sebou ještě čtyři, pět let hráčské kariéry, které určitě plodně využije.
Už jste nakoukl do tchánových trenérských deníků?
Dostál: K tomu jsme se ještě nedostali, ale musím přiznat, že se na to v nejbližší době chystám. Pořád jsem však stoprocentně hráč, k tomu příležitostně trenér. Na Tempu to máme rozdělené tak, že je tam hlavní trenér a tři asistenti. Od nás vychází zpětná vazba, pohled hráče na cvičení, korekce.
Peřina: Rozdíl mezi ligovým fotbalem a tím výkonnostním je samozřejmě i v tréninkovém procesu. I když se to snažíme dělat co nejlépe, nejkvalitněji, pořád je i z časových důvodů ten rozdíl velký. Pokud bude mít Martin skutečně do budoucna o trenéřinu zájem, tak se k tomu dopracujeme. Teď, když je ještě aktivní hráč, raději diskutujeme aktuální věci.
Vy jste známý tím, že o víkendu ve velkém obrážíte fotbaly na různých úrovních. Jsou inspirací?
Peřina: Ano. V sobotu odpoledne jsem byl i v Ďáblicích na I. B třídě, v neděli na 1. lize na Bohemce. Protože mě fotbal hodně zajímá napříč soutěžemi, stihnu za víkend čtyři, pět zápasů a k tomu ještě něco v televizi. Klidně bych dal i víc, ale zase doma tomu nejsou naklonění, abych byl celý víkend pryč. Inspiraci najdete všude, hledáte hráče, děláte si poznatky. Máte pak širší přehled a k trenéřině rozhled patří. A i v nižších soutěžích, jako je pražský přebor, což je velmi kvalitní soutěž, kterou hraje náš B-tým, vidíte dobré hráče.
Dají se najít kluci, kteří třeba přeskočí dvě, tři soutěže?
Peřina: Objevují se tam mladí hráči, kteří přicházejí z dorostu a je jim okolo 20. Jsou talentovaní a mají potenciál se posouvat dál. Není jich moc, ale abyste je objevil, tak musíte hledat. A z toho důvodu se snažím právě tyto zápasy navštěvovat.
Martine, i vy jste tak trochu důkaz. Po cestě do ligy jste to vzal oklikou přes divizi v Čelákovicích. Pomohlo to angažmá?
Dostál: Když se koukám zpětně, tak mi stoprocentně pomohlo. Šel jsem na Slavii z dorostu do B-týmu, kam si mě vytáhl trenér Šmejkal. Jenže já se ve třetím kole zranil, pak se změnil trenér a já moc nehrál. Odešel jsem do Čelákovic, kde byl trenér Petrouš, jenž si mě pak po necelých dvou letech vytáhl do ligy. I proto, když se zaváděla juniorská liga, byla to v mých očích chyba.
Proč?
Dostál: Tím krokem se hráčům jen prodlužovalo dětství a chyběla jim konfrontace s dospělým fotbalem. I když si to možná spousta lidí nemyslí, tak hrát ČFL či divizi je poměrně těžké. Mladí hráči, kteří vyjdou z dorostu, kde je to prostě pořád „dětský“ fotbal, najednou dostanou zrcadlo, že dospělý fotbal je o něčem jiném. Tím, že se béčka zase dostala do dospělých soutěží, je ten přechod usnadněný, byť to není záruka, že se kluci v lize prosadí. Nicméně když je někdo hodně dobrý, jde z dorostu přímo do ligy jako Adam Hložek ve Spartě. My máme zase v áčku Vojtu Nováka, který se právě chodí ohrávat do třetí ligy, což mu může jenom pomoct. Ale mám příklad, kdy to dopadlo obráceně.
Povídejte…
Dostál: Když jsem hrál v Čelákovicích, měli jsme v týmu Jirku Dalekoreje, který byl asi v jednu chvíli na špatném místě. Dostal se do áčka Mladé Boleslavi, ale vypadli v poháru s třetiligovým soupeřem a jemu se dveře úplně zavřely. V mých očích to byl a možná stále je jeden z nejlepších spoluhráčů, které jsem měl. Jenže další šanci dostat se výš už nedostal. K tomu měl zajímavou práci, takže ho to nehnalo ani jít hrát do druhé ligy za pár tisíc.
Asi se skutečně dají v ČFL či divizi mladí hezky obouchat.
Peřina: Mám s tím zkušenost. Máme spoustu talentovaných hráčů v mládeži a v áčku mi v základní jedenáctce hraje pět, šest hráčů ročníků 99–01. A když hrají proti Domažlicím, Královu Dvoru, kde jsou borci s ligovými zkušenostmi, učí se. Vidím, jak se rychle posouvají, soutěž jim pomáhá, a věřím, že někteří z nich se od nás posunou výš.
FRANTIŠEK PEŘINA (55)
Je trenérem Admiry Praha v ČFL. V minulosti působil i u její zálohy, koučoval rovněž Meteor či Ďáblice. „Trénování je droga,“ říká.
MARTIN DOSTÁL (31)
Odchovanec Slavie, který od roku 2011 hraje 1. ligu. Čtyři roky působil ve Slavii, pak sezonu v Baníku Ostrava a nyní je čtvrtým rokem hráčem Bohemians.
TENTO ČLÁNEK VYŠEL V ŘÍJNOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU PRAŽSKÝ FOTBALOVÝ SPECIÁL, KTERÝ SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE