Unikátní Dukla C: Trenéra nepotřebujeme, směje se útočník Sedláček

Dukla má céčko prvním rokem. Koho to napadlo, že půjdete hrát soutěž?
V klubu je dobrá trenérská parta, máme fakt vřelé vztahy, takže se jezdí třeba společně na dovolené. Nebo se pořádají kempy, ať už v Chotýšanech u Benešova, nebo nějaké příměstské. Tam se trenéři potkávají a vznikají vazby. Taky jsme si jednou týdně, někdy třeba jen jednou za měsíc, chodili zahrát fotbal. A někoho napadlo, že to zkusíme přihlásit a zahrát si soutěž.

Byl jste iniciátorem toho projektu?
Já to nevymyslel, spíš Ondra Havlas od ženského fotbalu. Musím se přiznat, že já jsem se k tomu stavěl spíš rezervovaně. Bylo mi jasné, že i když to třeba bude nejnižší soutěž, bude se muset trénovat, člověk bude muset mít naběháno a je to prostě víc časově náročné. Takže jsem se od toho projektu neodvrátil, ale ani jsem nebyl nějaký nadšenec. Samozřejmě jsem ale řekl, že když mi to čas dovolí, tak si rád přijdu zahrát.

V soutěžních zápasech ale vaše jméno na soupisce nefiguruje. To ještě nebyl čas?
Je pravda, že jsem zatím odehrál jen přípravný turnaj o prázdninách. Byl jsem hodně zraněný a nemocný, ale teď jsem fit a až se to rozběhne, tak platí, že si rád půjdu zahrát.

Jste na prvním místě, užijete si hodně radosti.
Viděl jsem asi dvě utkání. Náš tým je složený z kluků, co mají zkušenosti, hráli nějaké soutěže, tak by se to opravdu mělo v zápasech projevit, takže jsme první.

Prozraďte, jak to funguje v týmu plném trenérů? Kdo určuje taktiku, jestli se třeba bude hrát na tři útočníky?

Je pravda, že je to asi unikát, o podobném týmu jsem neslyšel. Víte, tady to není o nějaké přípravě a že by tým vedl někdo ještě trenérsky. Spíš kdo má čas, tak si přijde zahrát a podle toho se udělá sestava. Na whatsapp přijde zpráva, že se hraje a pak se podle odpovědí zjistí, jak se sejdeme. Následně se dohodne, jak to bude v samotném zápase.

Počítám, že vy se poženete jaký bývalý střelec na hrot?
Když jsem hrál na tom turnaji, postavili mě do zálohy, že prý jsem běhavý. Pohyb mám snad pořád dobrý, nevadilo mi to a góly se dají dávat i ze zálohy. (směje se)

Jste na prvním místě, jak vysoko vlastně míří tenhle tým?
Jsme soutěživí, takže v hlavách myšlenky na postup jsou. Nebudeme se tomu bránit, ale určitě nejsme pod nějakým tlakem povinnosti jít výš. My si chceme hlavně udělat žízeň a pobavit se. Samozřejmě, když už jdete na hřiště, tak chcete vyhrát. To chce přece každý.

V hlavním městě jste si už zahrál před lety, ale z Prahy nejste. Zavzpomínejte, jak jste se do Dukly dostal?
Studoval jsem FTVS a do Dukly jsem přišel trénovat malé kluky. Tehdy ale Dukla procházela složitým obdobím, byl to malý klub. Samozřejmě jsem také hledal mužstvo, kde bych si mohl zahrát a dopadlo to tak, že jsem si zahrál právě za Duklu I. A třídu. Druhým rokem jsme pak vykopali postup do přeboru.

Vy jste se ale toužil dostat fotbalově výš, že?
Hrál jsem divizi, ČFL a dostal se nakonec i do druhé ligy. Následně jsem se v roce 2010 dostal zpátky do Prahy a hrál za Přední Kopaninu. Z té jsem si na dva roky odskočil do Austrálie, kde jsem studoval, pracoval a ještě trénoval. Hraní už jsem sám nestíhal... Když jsem se pak do Prahy vrátil, byla už Dukla jinde. V roce 2013 jsem tam nastoupil k mládeži a dělám ji stále. Momentálně jsem u týmu do 16 let.

Půjdete s mužstvem i dál do vyšší věkové kategorie?
Na Dukle se jely dvouleté trenérské cykly, teď preferujeme tříleté a může se stát, že si to působení u týmu protáhnu na čtyři roky. Teď jsem u kluků třetím rokem. Jak to bude dál, to je ale otázka na šéftrenéry mládeže, ne pro mě.

K dospělému fotbalu a do vyšších soutěží vás to neláká? Být třeba jednou trenérem áčka Dukly?
Momentálně kromě vedení šestnáctky ještě učím na základní školy tělocvik a angličtinu. Práce s dětmi mě hodně baví, takže teď takové ambice, na které jste se ptal, nemám. Baví mě to takhle na fotbale i ve škole.

Teď jste z pohledu školy fungoval v hodně omezeném režimu, že? Tělocvik se nekonal...
Co se týče angličtiny, tak tam se jelo. Byl jsem ve třídě a učilo se na dálku. Ale písemky přes počítač jsem nedával, ani známky ne. Myslím, že i tak mám přehled, kdo si zaslouží jedničku a kdo dvojku, prostě kdo jak na tom je.

Zastavily se i fotbalové tréninky, jak to bylo tam?
Vymýšleli jsme s trenéry na Dukle, jak to dělat. Hledali jsme nějaká společná témata a výzvy. Bylo tam i nějaké plnění úkolů – žongl s tenisákem, skákání přes švihadlo. Kluci se pak pochlubili videem, jak se jim vedlo. Samozřejmě jsme se zapojovali i my trenéři. A všechno fungovalo, nebyl problém.

A co Přední Kopanina? Vzpomínáte a sledujete svůj bývalý klub?
Nějaký přehled mám, ale zase úplně to nesleduji. Vím, že hraje mezi nejlepšími v přeboru, asi platí pořád to, že je tým postavený na partě, určitě Kopanině přeji jen to nejlepší. Na fotbale jsem tam ale byl jen jednou. Je to hodně o čase. Když jedeme třeba s Duklou na zápas do Budějovic, tak já prostě nejsem ten, kdo potřebuje vidět čtyři fotbaly za víkend. Fotbal mám moc rád, ale naučil jsem se žít i jinými věcmi. Rád si užiju čas i bez fotbalu.