Žolíkem ve čtyřiceti? Spíš budu chodit za béčko, říká Pešír. Běhá, cvičí a užívá si úspěchů s reprezentací
Jak moc jste v téhle době, kdy se nižší soutěže zastavily, v kontaktu se svým klubem?
S trenérem Karlem Jeřábkem si voláme třeba jednou týdně. Když se ještě hrály zápasy a já tam nemohl být, tak jsem se určitě koukal na internetu, jak si kluci vedou. Úplně vždycky se to kvůli povinnostem nepovedlo, ale výsledek a průběh jsem si nakonec zjistil vždycky.
Co jste říkal na to, jak si vaši kamarádi a spoluhráči vedou?
Myslím, že se těžko dalo čekat, že se bude opakovat sezona, kdy se neprohrávalo. Tehdy jsme se vezli na vlně. Každý, kdo Pražská teplárenská přebror aspoň trochu sleduje, tak ví, jak vyrovnaná soutěž to je. Takže se dalo čekat, že už se taková jízda nemusí a nebude opakovat. Taky musím říct, že jsem tuhle soutěž vyhrál s Přední Kopaninou a pak s Újezdem Praha 4 a byl tam rozdíl.
Prozradíte jaký?
S Kopaninou jsme k prvnímu místo došli - dá se říct - s takovou lehkostí. S Újezdem Praha 4 to bylo tím, jak jsme byli natrénovaní. Tam jsme prostě řadu zápasů a výher pro sebe urvali. Radost z těch vítězství byla ale pochopitelně obrovská. V tom rozdíl nebyl.
Odehraných minut v posledních letech bylo z vaší strany už spíš méně, leckoho napadlo, jestli už se neposunete takzvaně na druhý břeh a nebudete jen funkcionářem...
Takhle nechce končit nikdo. Co se týče hraní za áčko Újezdu Praha 4, tak když trenér Jeřábek bude potřebovat, přijdu. Jsem soudný, vím, že v týmu má mladé, naběhané kluky. Takže jim nechci zabírat místo a na hřišti vypadat blbě. Třeba dvacet minut bych zvládl, ale zase být skoro ve čtyřiceti žolíkem... Spíš bych si rád chodil zahrát víc za béčko.
Takže do fotbalu je pořád chuť. Jak se vám daří se udržovat v kondici?
To je právě zajímavé. Začal jsem chodit dvakrát i třikrát týdně běhat, to jsem nikdy nedělal. Taky doma cvičím. Až to situace dovolí, tak bych si vážně rád zahrál.
Důležitou postavou pro Pražská teplárenská přebor jste byl i proto, že jste do soutěže, dá se říct, přivedl celou řadu známých tváří. Máte v plánu dál kluby takhle zásobovat a dál tak zvyšovat atraktivitu přeboru?
S lidmi, s kterými jsem hrál, jsem samozřejmě v kontaktu. Na kluky, co přišli, jsem měl nějaké páky (směje se), ale všichni stárneme. Takže těch příchodů bude do budoucna spíš méně. Do přeboru jsem přivedl kluky, které znám hodně dlouho, věděl jsem, že to jsou dobří fotbalisté, jsou chytří a hlavně jsou dobří do šatny. Žádného gaunera bych nikdy nikam nedoporučil.
Věříte, že se pražské soutěže v polovině ledna opravdu rozjedou?
Věřím, ale rozhodovat o tom nebudu. Já jsem si třeba covidem prošel, stejně jako hodně lidí kolem mě, ale nikdo neměl zásadní problém. Někdo třeba ztratil čich, jiný měl horečku. Uvidíme, jak to bude.
Když už nemůžete hrát fotbalové zápasy, tak jste si užil fotbalových úspěchů alespoň jako vedoucí týmu u české reprezentace. Tam jste se posunul od ženského výběru a hned sbíráte úspěchy. Jak se to seběhlo, že jsme se posunul k týmu mužů?
Dělal jsem vedoucího u ženské reprezentace a sbíral zkušenosti. První kontakt ohledně mužského nároďáku byl loni kolem losu mistrovství Evropy. Tehdy ale bylo víc kandidátů a já si řešil hlavně povinnosti u ženské repre. Letos v březnu už mi ale zavolal Libor Sionko, že je o mě zájem a že by bylo třeba se sejít. Jenže pak zase fotbal zastavil koronavirus, takže se to celé upeklo až před Ligou národů.
To je hezký posun ve fotbalové hierarchii. Myslel jste někdy na to, kam až se v tomhle směru dostanete?
Já jsem na tyhle funkcionářské věci fakt nemyslel, nikam jsem se sám nehlásil. Beru to jako odměnu, že svoji práci snad nedělám špatně. Snažím se ke všemu vždycky přistupovat profesionálně, řeším každý detail a chci, ať je všechno v pořádku. Tady ale skvěle funguje celý realizační tým.
Jako hráč toho máte za sebou hodně, hrál jste i v cizině. Teď si to ale všechno zkoušíte i z druhé strany. Jaké to je, dělat vedoucího týmu?
Je to zajímavé. Třeba vám přijde z UEFA manuál, který má sedmdesát stránek. Zajišťujete hotel, dopravu, hřiště. Když je nominace, posílám do klubů pozvánky pro kluky. Moc si to užívám, protože být vedoucí národního týmu, to je na téhle pozici vlastně nejvíc, kam to můžete dotáhnout. U ženské repre jsem byl šest let a byla to velká zkušenost. Teď jsem ale třeba komunikoval s německým svazem, když jsme hráli přátelák. Na lavičce soupeře byl Joachim Löw, celkově je to krásná práce i zážitek.
Však jste se také pochlubil po úspěšném dotažení Ligy národů na sociálních sítích.
Jsem na to pyšný, tak jsem to udělal. Jinak mám ale sociální sítě hlavně kvůli ragby.
Stále šéfujete klubu z Petrovic?
Pořád. Tam se taky práce daří, dělali jsme rekonstrukci zázemí, máme dobrou mládež, myslím, že Petrovice půjdou nahoru. Samozřejmě hlavně řeším fotbal. Už se těším, až se bude losovat kvalifikace mistrovství světa teď 7. prosince. Jsem zvědavý, co dostaneme za soupeře.