Foto: Pavel Jiřík st.
Ďáblické stopy Horváthů
26.11.2020

Ďáblické stopy Horváthů

V listopadu 2014 jsme vám v časopisu Pražský fotbalový speciál v rubrice "civil" představili tehdejšího mládežnického trenéra Ďáblic a zároveň muzikanta a bratra vítěze SuperStar z roku 2005 Martina Horvátha. Charismatický chlapík, který si za Příbram zahrál i první ligu, bohužel na jaře 2016 tragicky zahynul při autonehodě. Na jeho odkaz nejen v ďáblickém SK už nějaký ten pátek navazuje jeho synovec LUKÁŠ HORVÁTH. A skromně působícímu a přemýšlivému mladému muži, jenž je profesí učitel, se to daří.

Pochází z muzikantské rodiny, jeho táta má už 30 let velkou kapelu Horváth Band, v níž zpívá i Lukášova máma. „S tátou v kapele hraju na kytaru a na piano, podle toho, na co je potřeba. Občas s nimi i zpívám a momentálně dáváme něco dohromady i se strejdou Vlastou, takže doufám, že v budoucnu si zahraju i s ním,“ zmiňuje zpěváka, jehož triumf ve druhé řadě populární hudební soutěže si možná někteří z vás ještě vybaví.

Kromě hudebních genů v sobě však Lukáš Horváth už v dětství objevil i ty fotbalové. „Celá naše rodina se točí kolem hudby, fotbal jsem měl vlastně jen já a Martin,“ vypráví. Že talentu nepobral málo, je patrné i ze stručného popisu jeho kariéry. „Začínal jsem ve Voticích, kde jsem vyrůstal a kde dodnes žijí rodiče. V devíti letech jsem šel do Benešova, odkud si mě vytáhla Sparta. Za tu jsem hrál od jedenácti až do osmnácti.“

Na Letné se poznal i s Jindřichem Trpišovským, který tam tehdy vedl mládež. A když se pak dnešní kouč Slavie přesunul do Bohemians, Lukáše si vybral jako posilu. „Hrál jsem za Bohemku dorosteneckou ligu s o dva roky staršími kluky. Potom si mě stáhl do divize Benešov a pak jsem šel do Táborska hrát druhou ligu,“ sumíruje. Následoval posun níž, štaci v Meteoru vzal proto, že se chtěl primárně věnovat studiím. A pak už zakotvil v Ďáblicích. Určitou dobu ho prý mrzelo, že z kariéry, která se rozvíjela více než slibně, nevyždímal víc. „Ale pochopil jsem, že kluci, kteří se mnou hráli a někam to dotáhli, třeba Krejčí nebo Kadeřábek, dávali fotbalu daleko víc než já,“ přemítá. „Já ho bral tak, že ho mám rád a baví mě, ale nedával jsem mu maximum. Ale když se ohlédnu, tak myslím, že moje cesta byla v pořádku a nemám si na co stěžovat. Dopadlo to tak, jak mělo.“

Na hřišti je doma ve středu zálohy. Při pohledu na jeho postavu je očividné, že nepatří k bořičům, ale kreativcům. Zdobí ho přehled, technika. „Dá se říct, že hru mám založenou na držení míče. Někdy možná až předržování,“ usmívá se jedna z opor A-týmu Ďáblic, v nichž působí už pátým rokem. Za tu dobu stihl klub dokonale poznat a srůst s ním. „Je dobře nastavený, jde správným směrem. Vzdělává trenéry, poskytuje jim licence i vybavení, skvěle se stará o mládež, snaží se tu vystavět halu,“ vypočítává. „Podstatné je, že pan předseda Michal Mošnička to má v hlavě srovnané, ví, že je potřeba investovat do mládeže. To v mnoha klubech rozhodně není běžné,“ upozorňuje.

Studia už zmínil. A právě během vysokoškolských let, která strávil na VŠTVS Palestra, v sobě objevil další geny. Trenérské. „Bylo mi nějakých jedenadvacet. Potřeboval jsem mít do školy uznanou praxi a trénování mě chytlo. Takže jsem začal trénovat děti s Martinem,“ zmiňuje svého strýce. Záhy pochopil, že práce s dětmi je specifická. „Je zapotřebí spousty pedagogiky. Ale tím, že jsem měl možnost sledovat strejdu a viděl jeho přirozený, hezký přístup k dětem, jsem se do toho dostal daleko snáz. Měl jsem v Martinovi opravdu top vzor práce s dětmi.“

Jako většina mládežnických trenérů se i on posouvá se svým výběrem věkovými kategoriemi vzhůru. „Kluky jsem měl od pěti let, teď už jsme v U-11. Ale už bych se asi nechtěl vracet k těm nejmenším prckům a k učení zavazování tkaniček. Těším se, že si vyzkouším mládežnický fotbal,“ přiznává muž, který se trénování věnuje i ve fotbalové škole IFS. Tu v roce 2011 zakládal právě Martin Horváth ve spolupráci s Michalem Mošničkou. „Je to projekt nabízející individuální tréninky a k tomu fotbalové kempy. Já jsem to v roce 2016 převzal a vlastně jsem jen najel na to, co dělal strejda,“ prozrazuje. „Za ty roky se IFS už dostala do povědomí a myslím, že funguje dobře. I když se koná tady v Ďáblicích, jezdí sem děti prakticky z celé Prahy,“ těší ho a poukazuje, že v IFS se snaží mládež vzdělávat nejen pohybově, ale i lidsky. „A zpětná vazba jak od dětí, které se k nám vracejí, tak od rodičů je velice pozitivní. Což nás pochopitelně těší.“

K dětem a jejich vedení má blízko, proto příliš nepřekvapuje, že profesně je učitelem. „Tak nějak to k tomu směřovalo. Už na střední jsem věděl, že bych chtěl zůstat u sportu a zároveň se věnovat oboru s pedagogickým zaměřením. Teď už čtvrtým rokem učím na Základní škole Strossmayerovo náměstí tělocvik. Měl jsem na prvním stupni i angličtinu, tu už ale tenhle rok mít nebudu,“ prozrazuje a podotýká, že zvládá skloubit práci i tréninky. „Padli jsme si do oka s ředitelem, vyšel mi vstříc a udělal mi rozvrh tak, abych stíhal fotbaly,“ vysvětluje.

Dnes už je Ďábličákem se vším všudy, loni v květnu se totiž do čtvrti na severu Prahy nastěhoval. A to se svou tehdejší přítelkyní Míšou, kterou letos v srpnu pojal za manželku. „Ona je původem z Ďáblic a došlo k takové šťastné náhodě, kdy jsme se potkali tady na hřišti, kde trénovala školičku.“

Lukáš Horváth netají, že se snaží rozvíjet odkaz, který v klubu zanechal jeho strýc. „Všichni v Ďáblicích na Martina rádi vzpomínají. Celou tu myšlenku, jakým způsobem fotbal s mládeží dělat, sem vlastně přinesl on. Přece jen není všude standard se k dětem chovat hezky, tak, aby na prvním místě nebyl fotbal, ale ony. To jsem vzal za své a snažím se v tom pokračovat,“ přemítá a připomíná, že v Ďáblicích se pravidelně koná i dětský turnaj věnovaný právě jeho strýci Memoriál Martina Horvátha. A vše nasvědčuje tomu, že nebude posledním nositelem známého příjmení, který v Ďáblicích, obrazně i doslovně, otiskne stopu. S chotí totiž čekají miminko. „Termín máme v březnu,“ prozrazuje a se šibalským úsměvem naznačuje, že v předběžném plánu mají Horváthovi i další potomky.

TENTO ČLÁNEK VYŠEL V ZÁŘIJOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU PRAŽSKÝ FOTBALOVÝ SPECIÁL, KTERÝ SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE