Hrát, hrát a hrát. Každý zápas nám pomáhá, říká Rajnoch z Motorletu B. Jak si užívá roli trenéra?

Konečně se může trénovat alespoň v šesti. Už Motorlet B znovu nastartoval?
Tenhle týden ještě jedeme individuál. Ale je fajn, že tam už vidina nějaké normálního tréninku je. Vždyť já jsem byl celý život zvyklý být na hřišti každý den. Takže jsem za to rád, že se to obrací správným směrem.

Jak nepříjemné to bylo, když se nedalo hrát ani trénovat? Čím jste se bavil?
Je pravda, že kvůli lockdownu mi odpadl i jeden další byznys, co jsem dělal. Ale mám dvě malé děti, takže jsem se fakt nenudil. Kdo je má, tak ví, že je o zábavu a náplň dne postaráno. A když to pak šlo, byly individuální tréninky.

Určitě jste přemýšlel i o tom, jak se zatím vede vašim svěřencům v Pražská teplárenská přeboru. Bylo slyšet hodně chvály. Co na to zatím říkáte?
Samozřejmě jsem rád, když někdo chválil. I proto jsem byl naštvaný, když se soutěž přerušila. Protože je to nečekaný a nepříjemný výpadek. Byl jsem u dorostu, tým se buduje tři roky a teď se v řadě věcí bude začínat skoro od nuly. Určitě je před námi spousta práce a chci, aby to mělo všechno ještě lepší parametry.

Začal jste porážkou, ale zatím naplňujete pořekadlo špatný začátek, dobrý konec...
To, jak se Motorletu daří, není práce, která se, pokud se budeme bavit o béčku, udělala přes léto. Je tady nastavená nějaká trenérská koncepce. Je tu provázanost áčka, béčka, dorostu. Cíl je jasný, vychovávat hráče pro áčko. V béčku je řada kluků, které jsem trénoval v dorostu. Znali mě, věděli, co budu po nich chtít.

Přechod do mužských soutěží ale bývá pro dorostence složitější. U vás to vypadá, že jste to zvládli velmi slušně...
Trochu jsem se toho bál, ale obstáli jsme. Hlavně herně, pár případů, kdy nás soupeř vyškolil v produktivitě, tam bylo. Vyškolily nás zkušené týmy. Týká se to prvního zápasu s béčkem Admiry, tam byla velká očekávání, možná i trochu strach. Dostali jsme pět gólů od Dukly JM a Přední Kopaniny, ale celkově jsme zatím v těch deseti utkáních obstáli. Proti Dukle mě výsledek mrzí, tam jsme měli spoustu šancí, soupeř méně, ale v koncovce byla ta zkušenost prostě znát. Je před námi ještě dlouhá cesta, pořád máme co zlepšovat a na čem pracovat.

Můžete využívat zkušených hráčů z třetiligového áčka, ale vy jste obstáli i bez posil.
Já klukům věřím, znám je. Dokonce jsme jich i pár pustili jinam na hostování, aby měli herní praxi. Je to přesně tak, jak říkáte. Měli jsme tam asi pět souběhů, kdy hrálo áčko a béčko v jeden čas. Zápasy jsme odehráli jako klasická juniorka a šlo to dobře. Jsem ale rád, když jeden, dva kluci přijdou. Týkalo se to třeba Hauera nebo Scharfa - ti přinesli tu zkušenost, kterou jsme potřebovali.

Z Újezdu Praha 4 jste získal Ondřeje Waltera, který přišel jako trenér a nakonec i hraje. Jak se to seběhlo?
Je to můj kamarád, do Motorletu přišel dělat kondičního trenéra napříč kategoriemi. On dělal kondičního trenéra i jako zaměstnání a chtěl se posunout v tomhle směru blíž fotbalu. Je super, že se povedlo dotáhnout i to, že může hrát. Na tuhle soutěž je to nadstandardní hráč, kondičně skvěle připravený a velice nám pomohl. Je to i správný člověk do kabiny, kdy dokáže uvolnit atmosféru.

Zápasy Motorletu B jsou zárukou, že budou padat góly. Není jich na váš vkus až moc?
(směje se) To vám řekne každý trenér, že těch nastřílených gólů mohlo být víc a inkasovaných méně. Nastavili jsme v Motorletu nějakou koncepci, řekli jsme si, jakým chceme hrát stylem. Máme mladý tým a k fotbalu prostě patří, že se stávají chyby. Dostali jsme hodně gólů ze standardních situací, je tam znát nezkušenost. Kluci si na to prostě musí v zápasech přijít. Někdy je tam i smůla, že máme v zápase patnáct šancí a dáme jeden gól. Soupeř má tři šance a branky nám dá dvě. Potřebujeme hrát, hrát a hrát. Určitě to nebyly z naší strany nějaké propadáky, i když jsme dostali třeba pět branek. Jak jsem říkal, klukům věřím.

Vypadá to, že restart soutěží bude v půlce ledna, tedy doufejme. Bude se hrát na umělkách, na druhou stranu asi platí: kéž by se hrálo. Berete to tak?
Přesně. Jsem šťastný z toho, že by se zase mělo hrát. Ale z umělek nadšený pochopitelně nejsem. Ta tráva nevoní, hřiště mají jiné rozměry, prostě jsem v tomhle stará škola. Ale beru, že někde ve světě na umělkách trénují mládežnické týmy. Hlavní asi v tuhle chvíli je, že se bude zase hrát.

Mluvil jste o trenérské koncepci celého klubu. Jak moc řešíte věci třeba s Martinem Poustkou, koučem áčka?
Každý týden. V úterý se řeší, kdo a jak půjde s béčkem a koho by si naopak Martin mohl vzít do áčka. Je super, že tam kluci od nás už nakoukli a věřím, že se budou i dál posouvat. Jednou týdně si s Martinem sedneme a vyhodnotíme si, co se povedlo a jak to funguje.

V jednu chvíli vedl tabulku přeboru váš tým a vaši bývalí spoluhráči vládli ČFL. To musel být pro Motorlet velký okamžik, co?
Je příjemné, když se daří. Ve fotbale mám něco za sebou, takže jsem byl šťastný a hrdý, viděl jsem, jak to kluci sdílejí na sociálních sítích. Měl jsem radost a řekl jsem jim, ať si to užijí, ale od úterý jedeme dál. Bylo to takové pozlátko, o které jsme mohli rychle přijít. Víte, jak to ve fotbale je. Byli jsme střízliví pod vědomím toho, že za čtrnáct dní může být všechno jinak.

V létě jste skončil s hraním ve třetí lize. Jak moc vám chybí fotbal v roli hráče?
Nohy mě samozřejmě svrbí. (směje se) Když stíhám, chodím si zahrát za Jíloviště a k tomu pořád hraju první hanspaulskou ligu za Restauraci U Pecků. Co se týče Motorletu, tak nejsem zastáncem pozice hrajícího trenéra. Kdybych chtěl hrát, musel bych pravidelněji trénovat. Mám teď trochu i problémy se zády, nejspíš to souvisí s tím, že jsem byl zvyklý pravidelně něco dělat. Uvidíme, co se stane. Nikdy nevíte, co přijde.

A co říkáte na policejní vyšetřování v nižších soutěžích, které se týká divizí a ČFL? Věříte, že přijde změna?
Byl jsem oslovený kluky, kteří fotbalovou Evoluci rozjeli, abych pomohl. Já jsem ostatně vždycky poukazoval na to, co se mi ve fotbale nelíbí a kolikrát mi bylo dáno najevo, že to nemám dělat. Věřím, že se začne něco dít a situace se bude obracet k lepšímu. Je to ale běh na dlouhou trať.

Koho si dovedete představit na pozici šéfa FAČR?
Tady ale nejde jen o pozici šéfa. Spíš jde o to, aby lidé, co se báli mluvit, aby se nebáli vystoupit a pojmenovali problém. Aby se mohl řešit. Fotbal musí fungovat od toho posledního klubu až po jeho šéfa. Ten musí pak fotbal reprezentovat a být i diplomatický. Vychází mi to tak, že Vláďa Šmicer by mohl být třeba takovým ambasadorem a jediná osoba, která mě v tuhle chvíli napadá směrem k pozici šéfa FAČR je Ruda Řepka. Ten má zkušenosti i jméno v zahraničí. Uvidíme, jak to dopadne.