Partnerství se Slavií je skvělá marketingová věc, říká opora Hájů. Klub má velké plány

Partnerství se Slavií je skvělá marketingová věc, říká opora Hájů. Klub má velké plány

Dobře ví, jaké je to hrát Pražská teplárenská přebor. Opora Hájů Matěj Soucha je teď ale se svým týmem o stupínek níž. Pere se s těžkou koronavirovou dobou, která zastavila soutěže, a s trenérskými parťáky plánuje, jak to udělat, aby se v klubu začalo zase blýskat na lepší časy. „Cílem určitě je, aby se výhledově Háje vrátily do přeboru. Chtěl bych být u toho jako hráč,“ neskrývá ambice 31letý záložník. Háje jsou nyní na 11. místě v A skupině I. A třídy.

Ze staré party, která válela v přeboru, jste snad už zůstal jediný. Jste jako poslední Mohykán?
V tuhle chvíli jsem služebně i věkově nejstarší. Jsou tu ale kluci, kteří si ještě přebor zahráli, třeba Lojda nebo Grešňjakov. Je pravda, že už je to hodně let. Přišel jsem do klubu poprvé na hostování z Horních Měcholup v roce 2008, o dva roky později to pak klaplo natvrdo a jsem od té doby hráčem Hájů.

Je docela síla, jak se za pár let proměnil kádr. S kým z bývalých spoluhráčů jste v kontaktu?
S bývalým brankářem Tlustým, s hráči Vlasákem a Bednářem. Úplně nejvíc se ale vidím s naším bývalým kapitánem Tomášem Dubem. Jeho dva synátoři začínají u nás s fotbalem.

Vzpomínáte na to, když Háje kopaly v Pražská teplárenská přeboru?
Spíš na to, jak jsme hráli fotbal na trávě... Ale já se snažím koukat do budoucna pozitivně, myslím, že se blýská na lepší časy.

To je pravda, až to situace dovolí, už můžete po letech na umělce hrát zase na vysněné přírodní trávě, že?
Přesně tak. Háje mají status sportovního střediska mládeže a v žákovské lize je třeba, aby celky hrály na přírodní trávě. Takže se začalo řešit, že si nějaké hřiště dlouhodobě pronajmeme, nebo zda je možnost si opatřit hřiště vlastní. A seběhlo se to tak, že máme v dlouhodobém pronájmu trávu Nad Přehradou. A to už druhým rokem. Od tohoto roku tam ale už hrají i chlapi.

No, teď tam kvůli koronaviru spíš nehrajete...
To je fakt. Covid to celé zkomplikoval a zastavil. Musíme to brát jako fakt, tohle prostě nemůžeme ovlivnit. Přišlo to a je to součást života. Na jaře to bylo hodně nečekané, nikdo nevěděl, jak se to vyvine. Teď je to nepříjemné taky, ale už se aspoň něco ví. Jak jsem říkal, pro sport všeobecně je to špatné. Všichni děláme sport i kvůli partě, chceme hrát a mít ze všeho radost. Teď nám to ale koronavirus překazil. Fotbal nám všem chybí.

Praha ale připravila rozpis pokračování soutěží. Počítá se s restartem v polovině ledna, takže se umělá tráva bude ještě hodit.
Bude skvělé, když to situace dovolí a bude se hrát. Samozřejmě víme, že jarní část bude kvůli tomu o pořádný kus delší, ale všichni si přejeme jedinou věc: aby už se hrálo. Když to bude možné, všechno zvládneme.

Háje jsou na jedenáctém místě tabulky. Máte co napravovat, že?
Výsledky můžou být vždycky lepší. Nás mrzí, že se nehrálo na jaře, kdy jsme nemohli ukázat, jak jsme byli připravení. Nehrálo se a makat se začalo zase od nuly. Vstup jsme zvládli celkem slušně, máme nový trenérský realizační tým, máme dlouhodobější plány a věříme, že postupem času budeme sklízet výsledky toho snažení. Cíl je jasný.

Bude to návrat Hájů do Pražská teplárenská přeboru?
Přesně tak, připravujeme se na ten cíl. V téhle sezoně to neklapne, ale i tak nám může sezona ukázat, zda třeba už v té následující můžeme myslet takhle vysoko. Ale bereme to tak, že jde o dlouhodobější plán.

Počítám ale s tím, že byste si chtěl ještě i vy nejvyšší pražskou soutěž zahrát. Je to tak?
(usměje se) Chtěl bych u toho být jako hráč.

V zápise figurujete totiž i jako asistent trenéra.
U nás je, co se týče trenérských postů, provázanost a pomáháme si, takže v zápisu jsem sice i jako asistent, ale moje hlavní role je role hráče. Já jsem jako trenér mladšího dorostu.

Co říkáte na to, že z bývalé party jsou všichni pryč? Co vás tak dlouho na Hájích drží?
Hodně asi pomohlo právě to, že jsem v roce 2010 začal v klubu nejen hrát, ale i trénovat, Hráčská parta sice odešla, tvoří se jiná. Ale taky je tu skvělá parta trenérská. Háje mají výborné trenéry. K tomu všemu jsem se zapojil i do práce ohledně administrativy v klubu. Když se ale ptáte, proč jsem v klubu tak dlouho, tak určitě kvůli lidem, které jsem tu poznal.

Háje jsou tedy klubem vašeho srdce?
Já jsem se ztotožnil s tím, že jsou mládežnickým klubem. Ta práce pro Háje se mi líbí, jak dělají s mládeží. Byl bych rád, kdyby se ještě povedlo vrátit muže do přeboru a taky bych chtěl, aby mladší a starší dorost hrály divizi. A úplně nejlepší by bylo, kdybychom v mužích hráli s odchovanci, které si vychováme. Samozřejmě, že nebudeme bránit nikomu v odchodu, ale těch kluků máme hodně. Jednou by se to mohlo podařit.

V ekonomicky složité době je to možná nejlepší řešení, ne?
Je to nejlepší cesta. Byl jsem v Horních Měcholupech, tam jsem viděl, že to může fungovat i jinak. Ale když vidím, jak to tam skončilo, vím, že cesta, jakou zvolily Háje, je nejlepší možná. Jsem smutný z toho, jak Horní Měcholupy dopadly, v areálu teď funguje fotbalová Slavia.

S tou pojí Háje fotbalové partnerství. To asi není jen tak a je to i vizitka dobré práce vašeho klubu. Jak jste k partnerství došli?
Z marketingového pohledu je partnerství se Slavií vážně dobrá vizitka, kór v téhle době, kdy se Slavii daří. Ta spolupráce je z pozice mládeže, kdy nejnadanější kluky posíláme právě do Slavie. Když se zase někdo nechytí v Edenu, má třeba možnost přijít k nám. Taky dobře víme, že takových partnerských klubů má Slavia víc. O děti na Hájích nouzi nemáme a máme radost z každého malého fotbalisty. Když je někdo šikovný a chce ho Slavia, je to fajn. Ta spolupráce vznikla na základě přátelství a kontaktů s Jirkou Janečkem, který je šéftrenérem přípravek. Znali jsme se z doby, kdy dělal pro Tempo.

Co se stane, když zavolá Sparta, že by chtěla vašeho hráče?
Myslím, že když někdo opravdu vyčnívá, tak si ho všimne také Slavia. Ale když by k takové situaci došlo, tak platí, že dáme vědět Slavii, že je tu o našeho hráče zájem a ona se rozhodne, zda by ho chtěla sama. Je to taková gentlemanská dohoda.

Jste vedoucím trenérem sportovního střediska mládeže, teď máte ale v tomhle směru asi klid, že?
Teď nevím, jak to myslíte?

Nehrají se zápasy, netrénuje se...
Nohy na stole ale nemáme. (směje se) Musíme vymýšlet různé aktivity a projekty, jak kluky i na dálku zaujmout. Třeba starší žáci už vědí, co chtějí, mají individuální plány, chodí běhat, cvičí. S mladšími se pracuje víc. Vidíme v aplikacích, kdo toho kolik udělal. Některé kluky dokonce musíme krotit, jak jsou aktivní. A taky jsou pro kluky dělaná videa.

Takže nemají přes internet jen školu, ale i fotbalový trénink?
Přesně tak. Jednou, dvakrát týdně se i trenéři propojují, na programu jsou protahovací a posilovací cviky. Kluci jsou rádi, funguje to. Všem fotbal chybí, nehrají se zápasy, chybí parta v kabině.

A jak fotbalový absťák řešíte vy?
Bez míče je to náročnější. Dvakrát týdně si jdu zaběhat. Ne nějaké brutální kilometry, spíš jde o rychlostní vytrvalost. Posiluji taky s vlastní vahou. No a doma jsem už snad zkoušel žonglovat úplně se vším. Stejně jako ostatní už se těšíme, až to situace dovolí a pustí nás zpátky na hřiště, aby se začalo hrát.